|
|
Pozůstalostní inventáře raně novověké šlechty v opavském a krnovském knížectví jako pramen k dějinám každodennosti (1650-1740)
Mašitová, Petra ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Fukala, Radek (oponent) ; Maur, Eduard (oponent)
Raný novověk představuje v evropských dějinách zhruba třísetleté období od 15. do 18. století. Pochopitelně jakákoli periodizace dějinného vývoje je vždy určitou dodatečnou myšlenkovou konstrukcí, která vychází z potřeby nějakým způsobem vymezit předmět zájmu daného vědcehistorika. Skutečnosti se však může jen přibližovat. Počátek ani konec historické epochy nelze vymezit jedním rokem, navíc se v různých regionech ony "zlomové" roky mohou i podstatně lišit. (Západo )evropská historiografie tradičně označuje za počátek raného novověku několik významných letopočtů rok 1453 (dobytí Konstantinopole Turky), rok 1492 (dobytí Granady a ukončení španělské reconquisty na Pyrenejském poloostrově a objevení Nového světa janovským mořeplavcem Kryštofem Kolumbem) či rok 1517 (Martin Luther přibil svých 95 tezí na dveře wittenberského kostela). Konec raného novověku se udává datem počátku Velké francouzské revoluce, tj. rokem 1789. České raněnovověké dějiny jsou obvykle ohraničovány roky 1526 a 1740, respektive 1780. V roce 1526 zemřel v tragické bitvě u Moháče mladý král Ludvík Jagellonský a na český trůn nastoupil Ferdinand I. Habsburský (manžel Ludvíkovy sestry Anny). V roce 1740 zemřel poslední mužský člen habsburské dynastie Karel VI. a českou a uherskou královskou korunu získala jeho dcera Marie Terezie (manžel...
|
|
|
Sasové v Čechách v letech 1631 a 1632
Kortus, Oldřich ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent) ; Fukala, Radek (oponent)
Předmětem této práce je zpracování epizodické události z dějin třicetileté války, tažení saské armády do Čech v letech 1631 a 1632. Text práce je rozvržen do šesti kapitol. První z nich shrnuje přehled dosavadního bádání o tématu a seznamuje čtenáře s existující literaturou a použitými prameny pro sepsání tohoto pojednání. Druhá kapitola věnovaná počátkům tažení saského vojska do Čech řeší odpověď na některé z otázek položených v úvodu: Proč se uskutečnilo tažení do Čech? Na tuto otázku nelze zcela jednoznačně odpovědět. Podnětem k němu mohly být dva důvody spojené z faktem, že této příležitosti bylo možné využít k živení saské armády na území Čech. Prvním důvodem mohly být obavy saské strany z napadení kurfiřtství císařskými vojsky pod velením Aldringena a Tiefenbacha. Druhým důvodem mohla být obava z plánů českých pobělohorských exulantů. Ti, pod vedením Jindřicha Matyáše hraběte z Thurnu usilovali o návrat do staré vlasti a o obnovení náboženských a politických poměrů do té míry, jaké existovaly před rokem 1620. Toto se mělo zdařit vyvoláním povstání v zemi proti císaři a českému králi Ferdinandovi II. za podpory švédské armády. Tažení švédského vojska do Čech a následně do rakouských zemí se císařský dvůr, generalita a vlivné politické osobnosti dlouhou dobu velmi obávaly. Mám za to, že Arnimovo tažení...
|
|
|
Sasové v Čechách v letech 1631 a 1632
Kortus, Oldřich ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent) ; Fukala, Radek (oponent)
Předmětem této práce je zpracování epizodické události z dějin třicetileté války, tažení saské armády do Čech v letech 1631 a 1632. Text práce je rozvržen do šesti kapitol. První z nich shrnuje přehled dosavadního bádání o tématu a seznamuje čtenáře s existující literaturou a použitými prameny pro sepsání tohoto pojednání. Druhá kapitola věnovaná počátkům tažení saského vojska do Čech řeší odpověď na některé z otázek položených v úvodu: Proč se uskutečnilo tažení do Čech? Na tuto otázku nelze zcela jednoznačně odpovědět. Podnětem k němu mohly být dva důvody spojené z faktem, že této příležitosti bylo možné využít k živení saské armády na území Čech. Prvním důvodem mohly být obavy saské strany z napadení kurfiřtství císařskými vojsky pod velením Aldringena a Tiefenbacha. Druhým důvodem mohla být obava z plánů českých pobělohorských exulantů. Ti, pod vedením Jindřicha Matyáše hraběte z Thurnu usilovali o návrat do staré vlasti a o obnovení náboženských a politických poměrů do té míry, jaké existovaly před rokem 1620. Toto se mělo zdařit vyvoláním povstání v zemi proti císaři a českému králi Ferdinandovi II. za podpory švédské armády. Tažení švédského vojska do Čech a následně do rakouských zemí se císařský dvůr, generalita a vlivné politické osobnosti dlouhou dobu velmi obávaly. Mám za to, že Arnimovo tažení...
|
|
|
Pozůstalostní inventáře raně novověké šlechty v opavském a krnovském knížectví jako pramen k dějinám každodennosti (1650-1740)
Mašitová, Petra ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Fukala, Radek (oponent) ; Maur, Eduard (oponent)
Raný novověk představuje v evropských dějinách zhruba třísetleté období od 15. do 18. století. Pochopitelně jakákoli periodizace dějinného vývoje je vždy určitou dodatečnou myšlenkovou konstrukcí, která vychází z potřeby nějakým způsobem vymezit předmět zájmu daného vědcehistorika. Skutečnosti se však může jen přibližovat. Počátek ani konec historické epochy nelze vymezit jedním rokem, navíc se v různých regionech ony "zlomové" roky mohou i podstatně lišit. (Západo )evropská historiografie tradičně označuje za počátek raného novověku několik významných letopočtů rok 1453 (dobytí Konstantinopole Turky), rok 1492 (dobytí Granady a ukončení španělské reconquisty na Pyrenejském poloostrově a objevení Nového světa janovským mořeplavcem Kryštofem Kolumbem) či rok 1517 (Martin Luther přibil svých 95 tezí na dveře wittenberského kostela). Konec raného novověku se udává datem počátku Velké francouzské revoluce, tj. rokem 1789. České raněnovověké dějiny jsou obvykle ohraničovány roky 1526 a 1740, respektive 1780. V roce 1526 zemřel v tragické bitvě u Moháče mladý král Ludvík Jagellonský a na český trůn nastoupil Ferdinand I. Habsburský (manžel Ludvíkovy sestry Anny). V roce 1740 zemřel poslední mužský člen habsburské dynastie Karel VI. a českou a uherskou královskou korunu získala jeho dcera Marie Terezie (manžel...
|
|
|
Sasové v Čechách v letech 1631 a 1632
Kortus, Oldřich ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent) ; Fukala, Radek (oponent)
Předmětem této práce je zpracování epizodické události z dějin třicetileté války, tažení saské armády do Čech v letech 1631 a 1632. Text práce je rozvržen do šesti kapitol. První z nich shrnuje přehled dosavadního bádání o tématu a seznamuje čtenáře s existující literaturou a použitými prameny pro sepsání tohoto pojednání. Druhá kapitola věnovaná počátkům tažení saského vojska do Čech řeší odpověď na některé z otázek položených v úvodu: Proč se uskutečnilo tažení do Čech? Na tuto otázku nelze zcela jednoznačně odpovědět. Podnětem k němu mohly být dva důvody spojené z faktem, že této příležitosti bylo možné využít k živení saské armády na území Čech. Prvním důvodem mohly být obavy saské strany z napadení kurfiřtství císařskými vojsky pod velením Aldringena a Tiefenbacha. Druhým důvodem mohla být obava z plánů českých pobělohorských exulantů. Ti, pod vedením Jindřicha Matyáše hraběte z Thurnu usilovali o návrat do staré vlasti a o obnovení náboženských a politických poměrů do té míry, jaké existovaly před rokem 1620. Toto se mělo zdařit vyvoláním povstání v zemi proti císaři a českému králi Ferdinandovi II. za podpory švédské armády. Tažení švédského vojska do Čech a následně do rakouských zemí se císařský dvůr, generalita a vlivné politické osobnosti dlouhou dobu velmi obávaly. Mám za to, že Arnimovo tažení...
|
|
|
Pozůstalostní inventáře raně novověké šlechty v opavském a krnovském knížectví jako pramen k dějinám každodennosti (1650-1740)
Mašitová, Petra ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Fukala, Radek (oponent) ; Maur, Eduard (oponent)
Raný novověk představuje v evropských dějinách zhruba třísetleté období od 15. do 18. století. Pochopitelně jakákoli periodizace dějinného vývoje je vždy určitou dodatečnou myšlenkovou konstrukcí, která vychází z potřeby nějakým způsobem vymezit předmět zájmu daného vědcehistorika. Skutečnosti se však může jen přibližovat. Počátek ani konec historické epochy nelze vymezit jedním rokem, navíc se v různých regionech ony "zlomové" roky mohou i podstatně lišit. (Západo )evropská historiografie tradičně označuje za počátek raného novověku několik významných letopočtů rok 1453 (dobytí Konstantinopole Turky), rok 1492 (dobytí Granady a ukončení španělské reconquisty na Pyrenejském poloostrově a objevení Nového světa janovským mořeplavcem Kryštofem Kolumbem) či rok 1517 (Martin Luther přibil svých 95 tezí na dveře wittenberského kostela). Konec raného novověku se udává datem počátku Velké francouzské revoluce, tj. rokem 1789. České raněnovověké dějiny jsou obvykle ohraničovány roky 1526 a 1740, respektive 1780. V roce 1526 zemřel v tragické bitvě u Moháče mladý král Ludvík Jagellonský a na český trůn nastoupil Ferdinand I. Habsburský (manžel Ludvíkovy sestry Anny). V roce 1740 zemřel poslední mužský člen habsburské dynastie Karel VI. a českou a uherskou královskou korunu získala jeho dcera Marie Terezie (manžel...
|
host ::
RSS.