|
|
Identity and Displacement in Contemporary Postcolonial Fiction
Olehlová, Markéta ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Franková, Milada (oponent) ; Kolinská, Klára (oponent)
Resumé Hlavním cílem této dizertační práce je zachytit dva klíčové aspekty postkoloniální teorie - identitu a pojetí místa a vykořeněnosti a jejich reflexi v dílech autorů zařazovaných běžně do kánonu postkoloniální literatury. Práce se skládá ze tří hlavních částí. V úvodu nastiňuji motivaci práce a teoretická a literární východiska. Samotná dizertační práce je rozdělena na dvě samostatné části. První část nazvaná "Identita v postkoloniálním diskurzu" se zaměřuje na zpracování tohoto pojmu v sekundární literatuře a pojmenování jednotlivých strategií, jež postkoloniální subjekty zaujaly jak v dobách kolonialismu, tak v důsledku imigrace. Teoretická část věnovaná identitě předchází interpretační části, která analyzuje dvě stěžejní díla postkoloniálního literárního kánonu: Satanské verše Salmana Rushdieho a Buddhu z předměstí Hanifa Kureishiho. Druhá teoretická část je nazvaná "Koncepty místa a vykořeněnost". Jak je již patrné z názvu, pojednává o jednom z nejdůležitějších témat celé postkoloniální literatury - zabývá se pojetím místa jako takového ve vztahu k postkoloniálním subjektům a dalšími fenomény, které s konceptem místa souvisejí: vykořeněností, definicí domova, tzv. bájnými domovy aj. Tato teoretická část předchází opět analýzám dvou děl, která jsou ve spojitosti s koncepty místa hodna pozornosti,...
|
|
|
Quod Christus cum Hinieldo: readings in the manuscript context of the Exeter Book
Znojemská, Helena ; Čermák, Jan (vedoucí práce) ; Procházka, Martin (oponent) ; Franková, Milada (oponent)
T HE problem I set out to tackle in this study is bound with what is perhaps the most intriguing paradox of Old English literary history. It is generally accepted that vernacular poetry depended for its preservation on the tolerance of the monastic environment that controlled the mechanisms of recording and transmission of texts. It is true that this monopoly was not absolute. Documents were also produced in centres associated with royal households, but these seem to have specialized in writings of administrative character and purpose: law-codes, charters, wills etc.; and even so, in many instances the task of recording such a text was likewise entrusted to monastic "professionals". Laymen could certainly own texts (as is clear from the anecdote narrated by Asser about young king Alfred and his love of vernacular poetry and the determined effort that had won him the book that belonged to his mother) and we know of rare cases when they composed them (again, we can name Alfred and in a later period, Ealdorman lEthelweard, founder of Cernel monastery and author of a Latin translation of The Anglo-Saxon Chronicle), though our knowledge does not extend to the manner in which these were written down. A document of substantiallength, showing an indisputable degree of craftsmanship in the quality of script, use of...
|
|
|
Překlad Ancrene Wisse, "Řádu pro poustevnice"
Petříková, Klára ; Čermák, Jan (vedoucí práce) ; Franková, Milada (oponent) ; Malura, Jan (oponent)
Abstrakt, Překlad Ancrene Wisse, "Řádu pro poustevnice" (2015) Klára Petříková Ancrene Wisse (Řád pro poustevnice) je pozoruhodné dílo středoanglické literatury první poloviny 13. století. Autor (pravděpodobně dominikán) je koncipoval jako příručku duchovního života pro tři sestry urozeného původu, které se rozhodly uzavřít světu. Kromě didaktického rázu má meditativní, kontemplativní charakter. Je unikátní svým poutavým stylem; bohaté metafory a vznícená citovost je spojují s tradicí pozdně středověké vrcholné anglické mystiky (Juliana z Norwiche), hojně cituje, parafrázuje kontinentální církevní autory (sv. Augustin, Bernard z Clairvaux). Dochovalo se v sedmnácti rukopisech, jeho důležitost dokazuje překlad do latiny i francouzštiny, citováno bylo až do doby renesance. Český překlad si klade za cíl dílo přiblížit české veřejnosti a zasadit jej do historicko-společensko- literárního kontextu, v němž vzniklo.
|
|
|
Překlad Ancrene Wisse, "Řádu pro poustevnice"
Petříková, Klára ; Čermák, Jan (vedoucí práce) ; Franková, Milada (oponent) ; Malura, Jan (oponent)
Abstrakt, Překlad Ancrene Wisse, "Řádu pro poustevnice" (2015) Klára Petříková Ancrene Wisse (Řád pro poustevnice) je pozoruhodné dílo středoanglické literatury první poloviny 13. století. Autor (pravděpodobně dominikán) je koncipoval jako příručku duchovního života pro tři sestry urozeného původu, které se rozhodly uzavřít světu. Kromě didaktického rázu má meditativní, kontemplativní charakter. Je unikátní svým poutavým stylem; bohaté metafory a vznícená citovost je spojují s tradicí pozdně středověké vrcholné anglické mystiky (Juliana z Norwiche), hojně cituje, parafrázuje kontinentální církevní autory (sv. Augustin, Bernard z Clairvaux). Dochovalo se v sedmnácti rukopisech, jeho důležitost dokazuje překlad do latiny i francouzštiny, citováno bylo až do doby renesance. Český překlad si klade za cíl dílo přiblížit české veřejnosti a zasadit jej do historicko-společensko- literárního kontextu, v němž vzniklo.
|
|
|
The Country House Revisited: Variations on a Theme from Forster to Hollinghurst
Topolovská, Tereza ; Chalupský, Petr (vedoucí práce) ; Franková, Milada (oponent) ; Nagy, Ladislav (oponent)
Disertační práce zkoumá tematiku anglického venkovského sídla ve vybraných dílech autorů 20. a 21. století, jmenovitě E.M. Forster, Evelyn Waugh, Iris Murdoch, Alan Hollinghurst a Sarah Waters. Šíře a rozmanitost literárních ztvárnění odráží rozrůznění fyzické podoby venkovského sídla a umožňuje jak zahrnutí jeho menších variant, tak i pozůstatků vznosných paláců stojících na pokraji zničení. Venkovské sídlo je nahlíženo v širším společenském a kulturním kontextu, včetně soudobého vývoje architektury. Vzhledem k výjimečným evokačním a integračním vlastnostem, které filozofové Martin Heidegger a Gaston Bachelard připisují prostoru domu obecně, umožňuje koncept venkovského sídla pojmout značně široké spektrum témat. Jeho jedinečná soustřeďující povaha se odráží ve vysoké míře intertextuality zastoupené v jednotlivých dílech a zároveň umožňuje úspěšné zapojení různých časových zvláštností, které často vymezují venkovské sídlo vně běžného toku času. Interpretace venkovského sídla v rámci soudobé prózy, architektury a poetiky prostoru mu umožňuje akcentovat různé podoby bydlení. Následkem toho mohou být literární ztvárnění současně chápána jako předobrazy i odrazy soudobé praxe bydlení. Klíčová slova: venkovské sídlo v próze, venkovské sídlo, poetika prostoru, bydlení, literatura a architektura,...
|
|
|
Topophilia and Escapism: W.H.Auden's Interwar Poetics of Place (1927-1938)
Vít, Ladislav ; Mánek, Bohuslav (vedoucí práce) ; Sukdolová, Alice (oponent) ; Franková, Milada (oponent)
v českém jazyce Tato disertační práce se zabývá ranou poezií (1927-1938) britského básníka Wystana H. Audena (1907-1973) a zaměřuje se na poetiku místa. Časově se soustředí na první a zároveň nejdynamičtější fázi jeho básnické tvorby. V tomto období Auden započal velmi uvědomělé, disciplinované a už tehdy mimořádně ctižádostivé hledání svého osobitého básnického hlasu. Silný a proměnlivý myšlenkový náboj Audenovy poezie let třicátých nesly oslnivá dikce a vytříbený styl spájející ryze současné prvky s tradičními. Kombinace těchto obsahových a formálních aspektů představovala hybnou sílu, jež začínajícího básníka vynesla do samého středu meziválečné literární scény. Tyto faktory zároveň poutají největší pozornost literárních kritiků, kteří kladou hlavní důraz na technické stránky Audenovy rané poezie a zajímají se o míru i povahu jejího odrazu básníkova zájmu o freudovskou psychologii a o jeho politickou angažovanost. Tato disertační práce sdílí zájem o tuto fázi Audenovy tvorby, ale přesouvá svou pozornost na literární topografii. Vychází z výjimečné vnímavosti, kterou básník již od dětství projevoval ke struktuře materiálního světa, krajině, krajinným typům, ale i jejich literárnímu zobrazení a vazbám, které mezi nimi a lidským subjektem vznikají. Věnuje se třem místům, pro Audena představujícím...
|
|
|
Identity and Displacement in Contemporary Postcolonial Fiction
Olehlová, Markéta ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Franková, Milada (oponent) ; Kolinská, Klára (oponent)
Resumé Hlavním cílem této dizertační práce je zachytit dva klíčové aspekty postkoloniální teorie - identitu a pojetí místa a vykořeněnosti a jejich reflexi v dílech autorů zařazovaných běžně do kánonu postkoloniální literatury. Práce se skládá ze tří hlavních částí. V úvodu nastiňuji motivaci práce a teoretická a literární východiska. Samotná dizertační práce je rozdělena na dvě samostatné části. První část nazvaná "Identita v postkoloniálním diskurzu" se zaměřuje na zpracování tohoto pojmu v sekundární literatuře a pojmenování jednotlivých strategií, jež postkoloniální subjekty zaujaly jak v dobách kolonialismu, tak v důsledku imigrace. Teoretická část věnovaná identitě předchází interpretační části, která analyzuje dvě stěžejní díla postkoloniálního literárního kánonu: Satanské verše Salmana Rushdieho a Buddhu z předměstí Hanifa Kureishiho. Druhá teoretická část je nazvaná "Koncepty místa a vykořeněnost". Jak je již patrné z názvu, pojednává o jednom z nejdůležitějších témat celé postkoloniální literatury - zabývá se pojetím místa jako takového ve vztahu k postkoloniálním subjektům a dalšími fenomény, které s konceptem místa souvisejí: vykořeněností, definicí domova, tzv. bájnými domovy aj. Tato teoretická část předchází opět analýzám dvou děl, která jsou ve spojitosti s koncepty místa hodna pozornosti,...
|
|
|
Subverting Scotland: cultural identities in contemporary Scottish fiction
Roebuck, Olga ; Nováková, Soňa (vedoucí práce) ; Mánek, Bohuslav (oponent) ; Franková, Milada (oponent)
Disertační práce se zabývá otázkou možností vyjádření kulturních identit v současné skotské literatuře. Skotská literatura byla vybrána proto, že představuje národní literaturu země, která prochází rozsáhlými změnami v oblasti sebedefinice. Skotský národ svou vlastní pozici v rámci větších evropských struktur teprve hledá a proto poskytuje zajímavý prostor pro zkoumání validity konceptů národa, státu a národní kultury v době, která již takovéto tradiční prvky opouští především díky vlivu globalizace. Kromě jiného je skotská literatura zajímavým objektem zkoumání i proto, že již od počátku 80. let 20. století zažívá jakousi renesanci, charakteristickou především touhou po osvobození Skotství a skotské kultury od tradiční limitující reprezentace. Práce je založena na kulturní a literární analýze. Kulturní analýzu tvoří nejprve charakteristika současného skotského kulturního prostředí, které je typické především tradiční rozporuplností mezi koncepty jako jsou národ a region, kolonizátor a kolonizovaný, Highlands a Lowlands, skotský a britský, ženská a mužská kulturní reprezentace. Většina těchto dualit má historické kořeny a úkolem textu je zjistit, do jaké míry jsou tyto provázány se současností, tj. do jaké míry tyto duality ovlivňují kulturní sebedefinování současného Skotska. Kromě konkrétní...
|
|
|
Quod Christus cum Hinieldo: readings in the manuscript context of the Exeter Book
Znojemská, Helena ; Čermák, Jan (vedoucí práce) ; Procházka, Martin (oponent) ; Franková, Milada (oponent)
T HE problem I set out to tackle in this study is bound with what is perhaps the most intriguing paradox of Old English literary history. It is generally accepted that vernacular poetry depended for its preservation on the tolerance of the monastic environment that controlled the mechanisms of recording and transmission of texts. It is true that this monopoly was not absolute. Documents were also produced in centres associated with royal households, but these seem to have specialized in writings of administrative character and purpose: law-codes, charters, wills etc.; and even so, in many instances the task of recording such a text was likewise entrusted to monastic "professionals". Laymen could certainly own texts (as is clear from the anecdote narrated by Asser about young king Alfred and his love of vernacular poetry and the determined effort that had won him the book that belonged to his mother) and we know of rare cases when they composed them (again, we can name Alfred and in a later period, Ealdorman lEthelweard, founder of Cernel monastery and author of a Latin translation of The Anglo-Saxon Chronicle), though our knowledge does not extend to the manner in which these were written down. A document of substantiallength, showing an indisputable degree of craftsmanship in the quality of script, use of...
|
host ::
RSS.