|
|
České překlady Lorcových Cikánských romancí
Řádková, Jana ; Uličný, Miloslav (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent)
Není pochyb o tom, že Andalusan Federico García Lorca je jedním ze světově nejproslulejších španělských básníků a dramatiků. K jeho světovému ohlasu přispělo několik okolností -jeho osobnost, charakter jeho poezie a divadelní tvorby a násilná smrt roku 1936, která ho zastihla v plné tvůrčí síle. Tato deskriptivní studie k dějinám českého překladu pojednává o sbírce Cikánské romance a srovnává tři její překlady do češtiny. Básnická sbírka Cikánské romance vyšla poprvé roku 1928 a je považována za vrchol Lorcovy umělecké tvorby. Přetvořil v ní původně lidovou básnickou formu španělských romancí a smísil ji s prvky zcela moderními a osobitými. Tato práce obsahuje kapitolu věnovanou básníkovu životu a dílu, dále obsáhlou charakteristiku samotné sbírky, její stránky obsahové, jazykové i formální s důrazem na problematiku převodu španělských asonovaných veršů do češtiny. Jádro práce tvoří translatologická analýza prvního českého výboru z Cikánských romancí z pera Ilji Barta ( 193 7) , prvního úplného českého vydání od Františka N echvátala (1946) a prvního úplného českého vydání s asonancemi z pera Lumíra Čivmého (1956). V analýze originálu a překladu vycházíme z translatologického modelu , který vypracovala Rosario García Lópezová ve své knize Guía Didáctica de Ia traducción de textos idiolectales (Texto...
|
|
|
Pikareskní rysy Galdósova Milosrdenství a Barojova Boje o život
Vítová, Tereza ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent)
Cílem naší práce bylo zkoumat pikareskní rysy dvou románů ze sklonku a přelomu 19. století. a zároveň tak upozornit na to,jaké měli jejich autoři motivy k využití pikareskní inspirace. Snažili jsme se také naznačit, jaký vliv mohl mít pikareskní román na dobu, ve které vznikl a zároveň jsme chtěli zdůraznit, že ony problémy kritizované literárními umělci už v novověku přežívaly do období, ve kterém tvořili autoři vybraných děl. Pokud chtěl Benito Pérez Galdós poukázat na bídný stav tehdejší španělské společnosti, byl Pío Baroja jeho pokračovatelem. Zmínili jsme se o tom, že každý z nich přistupoval k zobrazování reality odlišně. Jedno je však jisté, oba spisovatelé se snažili o kritiku společnosti, což se jim jejich tvorbou podařilo. Pikareskní rysy románu Milosrdenství spatřujeme především v prostředí, ve kterém se děj odehrává, ve společenské a náboženské kritice. Nicméně výraznějšího vlivu pikareskních románů si můžeme povšimnout z románu Boj o život. Protagonista se svou charakteristikou blíží píkarům typu Lazarilla de Tormes, vystřídá několik zaměstnání, přičemž ve většině případů jde o službu pánům shora. Pohybuje se v prostředí tuláků a žebráků a také mezi pokryteckou a sobeckou vyšší společností. Snaží se o společenský vzestup, což se mu na konci díla podaří, stává se úspěšným a ožení se. Kompozice...
|
|
|
Ramón Gómez de la Serna, spisovatel modernizující španělský román 20. století
Hejsková, Marcela ; Forbelský, Josef (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent) ; Vydrová, Hedvika (oponent)
Předložená disertační práce je věnována španělskému spisovateli Ramónu Gómezovi de la Sernovi (1888-1963) a jeho roli při modernizaci španělského románu 20. století. Problematika románové tvorby tohoto autora nebyla dosud v českém prostředí, a donedávna ani ve španělském, náležitě analyzována, uvedena do vývojových souvislostí a souhrnně zhodnocena. Romány byly chápany spíše jako marginální díla a byly odsunuty na okraj moderní španělské literatury. Hlavním důvodem nepřijetí Sernovy prózy byly dobové realistické postuláty, které se na románovou produkci důsledně uplatňovaly. Práce má za cíl předchozí negativní kritiku románů vyvrátit a poukázat na fakt, že Gómez de la Serna je autorem, jenž tradiční pojetí románu záměrně překonával a že jeho díla jsou časově souběžná s hlubokými proměnami v moderní naratologii 20. století. Zároveň španělský romanopisec předjímal některé nové narativní postupy, jež se v románu prosadily až mnohem později. V některých aspektech je Sernovo pojetí románu blízké poetice francouzského "nouveau roman" padesátých a šedesátých let 20. století. V práci jsou podrobně komentovány dva jeho romány: Cinelandia z roku 1923 a El torero Caracho z roku 1926. Komentář se zaměřuje především na zjišťování inovačního podílu Gómeze de la Serny na vývoji španělského moderního románu. V románu...
|
|
|
Vnitřní monolog v díle Miguela Delibese
Mráčková, Blanka ; Fousek, Michal (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent)
Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala téma vnitřního monologu v díle Miguela Delibese, neboť již na samém počátku mého seznámení se s díly a osobností spisovatele mě zaujala mistrná variabilita jeho technik, které mu byly vždy odpovídajícím prostředkem pro jeho ideové sebevyjádření. V té době jsem ještě netušila, jak složitá práce mě čeká v podobě rozplétání klubka nejednotných pojmů, termínů a subjektivních názorů literárních kritiků na věci, které mi připadaly zpočátku "tak jasné". Najednou jsem se ocida v centru tohoto klubka a začínala tušit, že než přistoupím k samotnému vnitřnímu monologu v díle M. Delibese, budu muset toto klubko rozmotat, ptát se nejdříve, čím se liší technika vnitřního monologu od ostatních technik, když má tolik podob a variant; položit si základní otázku, do jaké míry je vnitřní monolog opravdu monologem, když sama podstata myšlení je dialogická a vnitřní monolog z této podstaty vychází; ptát se po adekvátnosti této techniky jako prostředku ztvárnění "jiné" reality, která se někdy prezentuje jako objektivní, někdy naopak deklaruje svoji subjektivnost; klást si postupně otázky, které mě povedou až k samotnému cíli, k vnitřnímu monologu v díle Miguela Delibese. N a tyto otázky a na mnohé další se snažím odpovědět v první, teoretické části své práce. Vztahu monologu a dialogu se...
|
|
|
João Guimarães Rosa, Burití: komentovaný překlad
Dufková, Vlasta ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent) ; Burianová, Zuzana (oponent)
Klíčová slova: João Guimarães Rosa, brazilská literatura, poetika překladu Cílem disertace bylo přeložit prózu brazilského jazykového novátora, doprovodit ji komentářem a cestou reflektování konkrétního překladu na filologické bázi vyvodit závěry pro rosologická bádání i poetiku překladu. České verzi, která je obsahem druhé kapitoly, předchází v kapitole první výklad díla a jeho vřazení do literárněhistorického kontextu za využití především brazilské sekundární literatury. Sám překlad usiluje o hudební přiměřenost originálu při zachování sémantické věrnosti. V kapitole třetí je pak podroben textové analýze z hlediska použitých postupů a strategií a zobecňující kritické reflexi. Důraz se klade na problematiku básnického jazyka a jeho přeložitelnosti v mezních řečových projevech; na vztah mallarméovské náhody a nutnosti i motivovanosti a arbitrárnosti jazykového znaku; na podíl záměrnosti a nezáměrnosti v překladu. Text je zkoumán ve světle saussurovských anagramů a navazující paragramatické teorie i derridovské différance, pro komplexní uchopení překladu se nejpřiléhavěji jeví Meschonnicův koncept rythmu a aplikace Mukařovského sémantického gesta na překlad. Z translatologické perspektivy se prokázala spřízněnost benjaminovského pojetí s autorovým usilováním o jazyk metafyziky, vysvětlující Rosovu...
|
|
|
Mexican critical reception of essays by Octavio Paz
De León Zamora, Lucía Amalia ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent) ; Vydrová, Hedvika (oponent)
Tematem prace Je eseJ jako zanr a specificka esejistika Mexicana Octavia Paze (1914-1998). Esejisticka tvorba Octavia Paze se vyviji v intelektualni tradici hispanoamerickeho eseje jako literarnim zanru. Autofi eseju vnaseji do literatury sve reflexe a sva pojeti vlastni identifikace. Odtud vychazeji otazky, ktere tento literarni zanr v Latinske Americe klade: problem mirodni identity a kriticky pristup k vYznamu modernity. Pazova esejistika mela pozitivni i negativni ohlas v Mexiku i mimo ne. Prace se tedy zamefuje predevsim na kriticky pohled na Pazovo dUo. Snazi se poukazat jak na tema reflexi, tak na stavebni prvky; odpovedet na otazky, kdo eseje vypravuje, co ddi esej pohromade a jaky je jeho smysl. Mexicky spisovatel Sergio Pitol zmiiiuje, ze u O. Paze jsou v praXl psani eseJe okamziky, ve kterych se basnicky jazyk misi a blizi k vypraveni a "intelektualni projev pouziva prostfedku pr6zy". (Pitol, 1998) A to je psani eseje, ktere Octavio Paz voH k poetickemu uchopeni konfliktil a my til, pricemz bere jako protagonistu narod: Mexiko. Prace pouziva analytickou metodu k rozliseni prvku latinskoamerickeho esejistickeho zanru a literarnich komponentu eseje Octavia Paze, zkouma jeho tvrzeni v dejinnem kontextu Mexika a sleduje vztahy retorickych prostredku jeho deL Konfrontaci nazorU se vyrovnava s...
|
|
|
České překlady Lorcových Cikánských romancí
Řádková, Jana ; Uličný, Miloslav (vedoucí práce) ; Forbelský, Josef (oponent)
Není pochyb o tom, že Andalusan Federico García Lorca je jedním ze světově nejproslulejších španělských básníků a dramatiků. K jeho světovému ohlasu přispělo několik okolností -jeho osobnost, charakter jeho poezie a divadelní tvorby a násilná smrt roku 1936, která ho zastihla v plné tvůrčí síle. Tato deskriptivní studie k dějinám českého překladu pojednává o sbírce Cikánské romance a srovnává tři její překlady do češtiny. Básnická sbírka Cikánské romance vyšla poprvé roku 1928 a je považována za vrchol Lorcovy umělecké tvorby. Přetvořil v ní původně lidovou básnickou formu španělských romancí a smísil ji s prvky zcela moderními a osobitými. Tato práce obsahuje kapitolu věnovanou básníkovu životu a dílu, dále obsáhlou charakteristiku samotné sbírky, její stránky obsahové, jazykové i formální s důrazem na problematiku převodu španělských asonovaných veršů do češtiny. Jádro práce tvoří translatologická analýza prvního českého výboru z Cikánských romancí z pera Ilji Barta ( 193 7) , prvního úplného českého vydání od Františka N echvátala (1946) a prvního úplného českého vydání s asonancemi z pera Lumíra Čivmého (1956). V analýze originálu a překladu vycházíme z translatologického modelu , který vypracovala Rosario García Lópezová ve své knize Guía Didáctica de Ia traducción de textos idiolectales (Texto...
|
|
|
Ramón Gómez de la Serna, spisovatel modernizující španělský román 20. století
Hejsková, Marcela ; Forbelský, Josef (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent) ; Vydrová, Hedvika (oponent)
Předložená disertační práce je věnována španělskému spisovateli Ramónu Gómezovi de la Sernovi (1888-1963) a jeho roli při modernizaci španělského románu 20. století. Problematika románové tvorby tohoto autora nebyla dosud v českém prostředí, a donedávna ani ve španělském, náležitě analyzována, uvedena do vývojových souvislostí a souhrnně zhodnocena. Romány byly chápany spíše jako marginální díla a byly odsunuty na okraj moderní španělské literatury. Hlavním důvodem nepřijetí Sernovy prózy byly dobové realistické postuláty, které se na románovou produkci důsledně uplatňovaly. Práce má za cíl předchozí negativní kritiku románů vyvrátit a poukázat na fakt, že Gómez de la Serna je autorem, jenž tradiční pojetí románu záměrně překonával a že jeho díla jsou časově souběžná s hlubokými proměnami v moderní naratologii 20. století. Zároveň španělský romanopisec předjímal některé nové narativní postupy, jež se v románu prosadily až mnohem později. V některých aspektech je Sernovo pojetí románu blízké poetice francouzského "nouveau roman" padesátých a šedesátých let 20. století. V práci jsou podrobně komentovány dva jeho romány: Cinelandia z roku 1923 a El torero Caracho z roku 1926. Komentář se zaměřuje především na zjišťování inovačního podílu Gómeze de la Serny na vývoji španělského moderního románu. V románu...
|
|
|
Torrente Ballesterův román La saga/fuga de J.B. jako rehabilitace imaginativní prózy
Poláková, Dora ; Forbelský, Josef (vedoucí práce) ; Vydrová, Hedvika (oponent) ; Fousek, Michal (oponent)
Když v roce 1972 vyšel román La saga/fuga de J.B. (Sága/fuga J.B.), měl za sebou Gonzalo Torrente Ballester (1910-1999) dlouhou a rozsáhlou literární dráhu, která však byla lemována spíše neúspěchy a lhostejností čtenářů i kritiky. Tento román však vyvolal senzaci a byl vyzdvihován jako španělská odpověď na hispanoamerický "boom", jako důkaz, že fantazie a nespoutaná imaginace mají své místo i ve Starém světě… Ačkoliv se tedy jedná o autorovo vrcholné dílo, které samozřejmě bylo a je předmětem nejrůznějších studií a analýz, domnívám se, že není jako téma zcela vyčerpané. Ve své práci se ho pokouším nahlédnout ne jako ojedinělý autorův počin, ale jako logické vyústění předchozí tvorby - právě tato poloha mi v dostupné literatuře o románu a jeho autorovi chybí. Sága/fuga J.B. v sobě totiž nese konstanty, které se v různé podobě u Torrente Ballestera objevují od roku 1943, kdy v románové oblasti debutoval knihou Javier Mario.Historia de una conversión/Javier Mario. Příběh jedné konverze). A navíc nepředstavuje jen výsledek mnohaleté románové praxe, ale též plod hluboké teoretické reflexe žánru. Torrente v sobě sloučil obě polohy - romanopisce i literárního teoretika a kritika; toto spojení se ukázalo jako vzájemně velmi obohacující. Gonzalo Torrente Ballester je tvůrcem, který v teorii i praxi hájil právo na...
|
|
|
Ramón Gómez de la Serna, spisovatel modernizující španělský román 20. století
Hejsková, Marcela ; Forbelský, Josef (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent) ; Vydrová, Hedvika (oponent)
Předložená disertační práce je věnována španělskému spisovateli Ramónu Gómezovi de la Sernovi (1888-1963) a jeho roli při modernizaci španělského románu 20. století. Problematika románové tvorby tohoto autora nebyla dosud v českém prostředí, a donedávna ani ve španělském, náležitě analyzována, uvedena do vývojových souvislostí a souhrnně zhodnocena. Romány byly chápany spíše jako marginální díla a byly odsunuty na okraj moderní španělské literatury. Hlavním důvodem nepřijetí Sernovy prózy byly dobové realistické postuláty, které se na románovou produkci důsledně uplatňovaly. Práce má za cíl předchozí negativní kritiku románů vyvrátit a poukázat na fakt, že Gómez de la Serna je autorem, jenž tradiční pojetí románu záměrně překonával a že jeho díla jsou časově souběžná s hlubokými proměnami v moderní naratologii 20. století. Zároveň španělský romanopisec předjímal některé nové narativní postupy, jež se v románu prosadily až mnohem později. V některých aspektech je Sernovo pojetí románu blízké poetice francouzského "nouveau roman" padesátých a šedesátých let 20. století. V práci jsou podrobně komentovány dva jeho romány: Cinelandia z roku 1923 a El torero Caracho z roku 1926. Komentář se zaměřuje především na zjišťování inovačního podílu Gómeze de la Serny na vývoji španělského moderního románu. V románu...
|
host ::
RSS.