|
|
Apollón a jeho lásky
Svobodová, Anna ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na boha Apollóna, jednu z hlavních postav řeckého panteonu; v centru její pozornosti však není rozmanité působení tohoto boha, nýbrž jeho milostný život. První část práce se předkládájí obecné informace tj. etymologie jména, zrození boha a jeho funkce v řeckém panteonu. Druhá část se pak věnuje analýze jednotlivých příběhů Apollónových milenců a milenek, přičemž důraz je kladen na čtyři nejdůležitější postavy: Kyréné, Dafné, Korónidu a Hyakintha. Cílem práce je prozkoumat důvody, proč byl osud Apollónových milenců a milenek často tak tragický. Studiem pramenů i sekundární literatury je ukázáno, jakým způsobem starověcí autoři reflektovali Apollónova milostná vzplanutí, nakolik se jejich verze příběhu liší jedna od druhé a jak tyto mytologické příběhy interpretuje současné bádání. Klíčová slova Apollón, mýtus, řecká mytologie, Kyréné, Hyakinthos, Dafné, Korónis, řecké náboženství, řecká literatura
|
|
|
Koncept Tyché v řeckém románu
Fialková, Lucie ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent)
Ve své práci se zabývám postavou bohyně Tyché a jejím působením v žánru řeckého románu. Oproti tradičnímu chápání řeckého románu jakožto určitého typu pokleslého žánru se naopak snažím - právě i přes postavu Tyché - poukázat znovu na náboženskou relevanci románových textů. Vycházím především z námětových a topických souvislostí a zaměřuji se hlavně na proměny funkce božské "režie" i jednotlivých božských postav, které v románech vystupují. Pro celé zkoumání je důležité i působení románů na řeckého čtenáře a jejich dopad na vnímání osudovosti v době pozdní antiky.
|
|
|
První posvátná řeč Ailia Aristeida: úvod, překlad a komentář
Lišková, Markéta ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Dostálová, Růžena (oponent)
Cílem této diplomové práce je představit českému čtenáři zvláštní a poměrně neznámý spis slavného pozdně antického řečníka Ailia Aristeida - Hieroi Logoi. Toto dílo nabízí netradiční pohled na antické náboženství, zprostředkovaný jeho vzdělaným a oddaným stoupencem. Svým obsahem a stylem je to jakási osobní zpověď antického věřícího člověka, jejíž zajímavost spočívá především v tom, že žádné podobné dílo z řeckého pohanského světa dochováno nemáme. Autor nám zanechal svědectví nejen o svém vlastním prožívání vztahu k bohům, ale též podrobně pojednal o praktikách jednoho z nejpopulárnějších pozdně antických náboženských kultů - kultu boha Asklépia. Právě velmi osobní styl výpovědi činí toto dílo pozoruhodným a mnozí historikové řeckého náboženství ho ve svých knihách alespoň stručně zmiňují. Osobní styl výpovědi a líčení nejrůznějších životních starostí, pocitů, událostí, setkání apod. činí z Hieroi Logoi téměř moderní autobiografii, rozhodně však historicky první osobní snář v antické (a evropské) literatuře. Je zde rovněž mnoho materiálu, který může sloužit psychologům k rozboru osobnosti autora, a i z tohoto hlediska je dílo unikátní. Tím, že ukazuje, jakými způsoby profánní i chrámoví lékaři reagovali na evidentní psychické poruchy autora, je dílo pozoruhodné též pro historiky psychologie. Hieroi Logoi...
|
|
| |
|
|
Slovo a obraz: popisy obrazů Filostratem starším
Mešhlová, Martina ; Dostálová, Růžena (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent)
Práce se zabývá ruznými teoriemi o autorství díla EiKóvt:c; (Obrazy) a sleduje, jakým směrem se v dnešní době bádání ubírá. Dnes se objevuje názor, že autorem díla je Filostratos III. (Lémnios). Přidržuji se puvodního určení autorství. Dalším cílem práce je sledovat, zda mohly mít Filostratovy popisy obrazu základ v galerii, jež skutečně existovala, nebo byla neapolská galerie pouhou fikcí a popisy obrazu progymnasmaty zkušeného sofisty. Ačkoliv jím Filostratos bezesporu byl, dospěla jsem k názoru, že je reálná teorie, která tvrdí, že jeho dílo bylo založeno na skutečných obrazech. Druhá část práce je věnována teoretickému pojetí ekfraze u antických rétoru v 1. až 5. století n. I. a JeJrmu uplatnění v některých antických literárních žánrech a konkrétních popisech. Závěr práce patří překladum deseti vybraných popisu obrazu z díla EiKóvt:c; a možnému vlivu Filostratova díla na některé novodobé evropské malíře.
|
|
|
Výklad pojmů ira a furor v Senekově tragédii Hercules furens založený na stoické afektologii
Dvořáková, Jaroslava ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent)
Mým hlavním úkolem bylo nalézt podíl afektů zra a furor na výstavbě dramatu HERCULES FURENS A THYESTES. Abych však mohla takovou otázku zodpovědět a dostát požadavku, vyjít ze stoické afektologie, nemohla jsem opomenout ani seznámení se základními tématy stoické filozofie (ačkoli jsem je již příliš neproblematizovala, neboť to by vydalo na mnohem rozsáhlejší práci), která se nějakým způsobem vztahují k pojetí afektů u stoiků vůbec a současně ke zkoumané tragédii, ani nastínění Senekova teoretického konceptu hněvu ve spise DE IRA, což bylo v zadání také požadováno. Morální listy Luciliovi mi pak byly významnou oporou, ačkoli jsem je již nezpracovávala systematicky, ale spíš mi posloužily k hojným odkazům během textu. Ovšem básnické dílo nelze interpretovat ani bez seznámení s funkcí formálních a rétorických prostředků, ani bez poukazu na jeho účel, který je v Senekově případě pedagogický. Proto jsem považovala za příhodné, věnovat i těmto aspektům autorova díla náležitou pozornost a zabývat se krátce také historickými okolnostmi jeho života, které jsou beze sporu pro jeho dílo významné. To vše jsou podle mě nezbytné komponenty smyslu celé tragédie HERCULES FURENS. Jelikož jsem však po napsání části zabývající se již zmíněnými tématy a po sepsání průběžné analýzy dramatu zjistila, že zpracování tragédie...
|
|
|
Aischylova Oresteia a Sartrovy Mouchy
Jakimiv, Vít ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Cílem práce je komparace poetik Aischylovy trilogie Oresteia a Sartrova dramatu Mouchy. V první části je spolu se zhodnocením stavu bádání provedeno rozdělení a kritika některých významných přístupů. Zvláště zde sledujeme to, jaká omezení si ukládají komparace vycházející při své analýze z tak širokých pojmů, jako jsou např. "osud", "svoboda" a "tragédie." Naše úvahy jsou vedeny především Sartrovými teoretickými prácemi o divadle a tragédii. Ve druhé části je vypracována analýza poetických struktur, jejímž cílem je odkrýt podobnosti ve funkčním zapojení jednotlivých poetických prvků do celkové struktury hry. Mezi oběma díly se objevují významné souvislosti ve využívání metaforicko-imaginativních asociativních sítí, které mají v obou případech nezastupitelnou úlohu při konkrétním způsobu rozvíjení děje.
|
|
|
Trojské osudy (τυγχάνω a τεύχω v nejstarším řeckém eposu)
Roreitner, Robert ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Chlup, Radek (oponent)
Tato práce si klade za cíl představit ideu osudu ztvárněnou v Homérově Íliadě. Ideou je přitom míněno to, co dává jednotu zdánlivě nesoudržným představám (1) osudu jako smrti a jako životního určení; (2) osudu jako daného údělu a jako působící moci; (3) osudu, jako toho, co člověk utváří, a jako toho, co ho potkává. Tato trojí významová polarita je zkoumána na dvou úrovních: (a) výstavby eposu (jak jsou osudy v básni ztvárněny) a (b) homérských výrazů pro osud (jak se o něm v básni mluví). Obojí bylo mnohokrát, a z různých perspektiv, pojednáno v dosavadní sekundární literatuře. Ani v jednom případě proto předkládaná práce neusiluje o vyčerpávající rozbor. Z hlediska výstavby se zaměřuje na roli, kterou ve struktuře eposu hraje rozhodnutí, a zejména pak na způsob, kterým se různá rozhodnutí mnoha postav začleňují do jednoty vyprávění. Mezi obvykle zkoumanými výrazy se podrobně věnuje jen dvěma nejvýznamnějším, μοῖρα a αἶσα, zároveň však zohledňuje i dvojici sloves τεύχω a τυγχάνω, kterým v této souvislosti dosud nebyla věnována pozornost. S využitím poznatků formálně-literárních studií posledních desetiletí se práce vrací k pozapomenuté otázce 19. století po "jedinečné povaze" homérského osudu. Narozdíl od historického přístupu "analytického" proudu exegeze, převažujícího ve 20. století, resp....
|
|
|
Obraz Heleny
Chlupáčová, Edita ; Rytíř, Jaroslav (vedoucí práce) ; Fischerová, Sylva (oponent)
Práce popisuje korpus řeckých poetických textů archaické a klasické doby, kde se vyskytují vedle sebe Helena a její eidólon. Metodologicky se pohybuje v rámci francouzské klasické filologie a strukturalismu. Ukazuje se, že pojem eidólon na několik způsobů otevírá problematiku re-produkce, biologické i poetické, jako znak ve spojení Helenou značí oscilaci mezi znakem řeči a obrazem, což dále vede k otevření otázky času a prostoru. Zvláštnost pojmu eidólon je uváděna do vztahu k současnosti komparací s barthesovsky pojatou fotografií. Práce zkoumá potenci zvolené metodologie ve vztahu k jejímu předmětu, tedy pomocí simulace zkoumá to, jak je dnes možné psát o Řecích, a jak psal o Řecích Roland Barthes, tak dochází k hledání možnosti aplikace pojmů studium, punctum a mathesis singularis. Dílčí tezí je tvrzení, že Barthesova Světlá komora je v dialogu s Platónovým Faidrem.
|
|
|
Vztah práce k Diově řádu v Hésiodových Pracích a dnech
Samec, Zdeněk ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Souček, Jan (oponent)
(česky) V předkládané diplomové práci zkoumáme etiku práce ve světě, jak jej popisuje starořecký básník Hésiodos ve svém didaktickém eposu Práce a dny. V první části práce (kapitoly 1 a 2) vycházíme z teze, že Hésiodova etika je zakotvena v konkrétní situaci, v níž se jako boiótský hospodář nacházel během svého sporu se svým bratrem Persem. V další části nejprve analyzujeme tři hlavní mýty, uvedené v Pracích a dnech, a dáváme význam práce do kontextu Hésiodova náboženského a ideologického pohledu na svět, jak je vyjádřen v jeho díle (kapitola 3), následně doplňujeme svou analýzu o obecnější reflexi práce, námahy, odpočinku, dobra a zla (kapitola 4). V závěru konečně odpovídáme na otázku, jaké místo zaujímá práce ve světovém řádu, určovaném Diovou vůlí.
|
host ::
RSS.