|
|
Analýza farmaceuticky aktivní látky vemurafenibu pomocí LC
Filounová, Barbora ; Kozlík, Petr (vedoucí práce) ; Křížek, Tomáš (oponent)
Cílem této práce bylo vyvinout a optimalizovat metodu kapalinové chromatografie se spektrofotometrickou detekcí vhodnou ke stanovení čistoty a obsahu vemurafenibu v pevné lékové formě a provést stabilitní studii daného léčiva. Optimalizovaný separační systém se skládal z kolony Poroshell HPH-C18 (3 × 100 mm, 2,7 μm) temperované na 30 žC a mobilní fáze 10 mM fosfát amonný pH 3,0/acetonitril při průtoku 0,6 ml/min za gradientové eluce. Detekce probíhala při vlnové délce 250 nm. Byla stanovena kalibrační závislost vemurafenibu v koncentračním rozmezí 0,4 - 1,2 mg/ml a určen limit detekce jako 5,0 µg/ml a limit kvantifikace jako 16,5 µg/ml. Byl proveden stabilitní test vlivu samotného tepla (80 žC) a tepla s vlhkostí (80 žC/75 % relativní vlhkost) na práškovou formu vemurafenibu. Dále byla provedena degradační studie působením kyseliny chlorovodíkové (0,1M roztok), hydroxidu sodného (0,1M roztok), a peroxidu vodíku (3% a 0,3% roztok) na roztok vemurafenibu v methanolu. Byla zjištěna významná degradace působením kyseliny chlorovodíkové, naopak hydroxid sodný na vemurafenib žádný vliv neměl. Při oxidaci peroxidem vodíku byla také zaznamenána degradace. Teplo ani vlhko nezpůsobilo žádnou významnou změnu vemurafenibu. Žádný z testovaných excipientů neměl vliv na rozklad vemurafenibu. Na základě provedených...
|
|
|
Nepřímé stanovení heparinu kapilární elektroforézou
Filounová, Barbora ; Křížek, Tomáš (vedoucí práce) ; Kubíčková, Anna (oponent)
Heparin je směs sulfatovaných polysacharidů s negativním nábojem. Jde o látku, která je v organismu velmi důležitá a zásadním způsobem zasahuje do jeho fyziologie. Hlavní funkce heparinu v těle je protisrážlivá - zabraňuje tomu, aby došlo k úplnému sražení krve. Zásahem do koagulační kaskády jeho antikoagulační efekt vyrovnává hemokoagulační efekt. V některých případech je třeba do této rovnováhy zasáhnout farmakologicky, kdy se aplikuje heparin ve formě sodné nebo vápenaté soli ve fyziologickém roztoku jako antikoagulační přípravek. Sledování hladiny heparinu v krvi nebo plasmě má svá úskalí. Dodnes používané metody jsou založeny na jednoduchém principu měření času potřebného k vzniku sraženiny krve ve vzorku - vyhodnocení je prováděno vzhledem k porovnávacím roztokům. Tyto metody jsou relativně nepřesné, nedají se použít v "on-line" uspořádání a jsou velmi ovlivňovány celkovým zdravotním stavem pacienta. V rámci této práce byly převzaty a ověřeny některé ze základních principů metody afinitní kapilární elektroforézy, kde byl heparin sledován nepřímo pomocí úbytku píku protaminu. Protamin se používá jako antidotum heparinu, protože s ním tvoří stabilní komplex. V této práci byl složitější protamin nahrazen dobře definovaným tetraargininem, jelikož arginin je v protaminu nejhojněji zastoupená...
|
|
|
Analýza farmaceuticky aktivní látky vemurafenibu pomocí LC
Filounová, Barbora ; Kozlík, Petr (vedoucí práce) ; Křížek, Tomáš (oponent)
Cílem této práce bylo vyvinout a optimalizovat metodu kapalinové chromatografie se spektrofotometrickou detekcí vhodnou ke stanovení čistoty a obsahu vemurafenibu v pevné lékové formě a provést stabilitní studii daného léčiva. Optimalizovaný separační systém se skládal z kolony Poroshell HPH-C18 (3 × 100 mm, 2,7 μm) temperované na 30 žC a mobilní fáze 10 mM fosfát amonný pH 3,0/acetonitril při průtoku 0,6 ml/min za gradientové eluce. Detekce probíhala při vlnové délce 250 nm. Byla stanovena kalibrační závislost vemurafenibu v koncentračním rozmezí 0,4 - 1,2 mg/ml a určen limit detekce jako 5,0 µg/ml a limit kvantifikace jako 16,5 µg/ml. Byl proveden stabilitní test vlivu samotného tepla (80 žC) a tepla s vlhkostí (80 žC/75 % relativní vlhkost) na práškovou formu vemurafenibu. Dále byla provedena degradační studie působením kyseliny chlorovodíkové (0,1M roztok), hydroxidu sodného (0,1M roztok), a peroxidu vodíku (3% a 0,3% roztok) na roztok vemurafenibu v methanolu. Byla zjištěna významná degradace působením kyseliny chlorovodíkové, naopak hydroxid sodný na vemurafenib žádný vliv neměl. Při oxidaci peroxidem vodíku byla také zaznamenána degradace. Teplo ani vlhko nezpůsobilo žádnou významnou změnu vemurafenibu. Žádný z testovaných excipientů neměl vliv na rozklad vemurafenibu. Na základě provedených...
|
host ::
RSS.