Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 23 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Zadní lamelární keratoplastika
Studený, Pavel ; Dotřelová, Dagmar (vedoucí práce) ; Pašta, Jiří (oponent) ; Filipec, Martin (oponent)
108 8. SOUHRN Úvod Selhání funkce rohovkového endotelu, a z toho vyplývající edém rohovky a snížení transparence rohovky, zůstává stále jednou z hlavních indikací k transplantaci rohovky - keratoplastice. Technika zadní lamelární keratoplastiky, která se v oftalmologii ve větší míře používá v posledních několika letech, se jeví jako vhodná metoda z toho důvodu, že při ní dochází k výměně pouze postižené části rohovky, případně těsně přiléhajících struktur. V současné době existuje více chirurgických postupů a modifikací této metody, optimání chirurgický postup však dosud nebyl stanoven. Cíl práce Cílem naší práce bylo: experimentálně zhodnotit a zavést do praxe novou metodu přípravy lamely; experimentálně zhodnotit a do praxe zavést novou metodu implantace lamely do oka příjemce; zhodnotit anatomické a funkční výsledky těchto postupů v klinické praxi. Metodika a materiál Soubor 1 zahrnuje 71 očí 55 pacientů, kteří podstoupili DMEK-S. Technika použitá k implantaci lamely do oka byla metoda hydroimplantace. Soubor 2 tvořilo 27 očí 22 pacientů, kteří podstoupili DMEK-S s implantační technikou lamely "glide". V pooperačním období jsme sledovali nekorigovanou a nejlépe korigovanou zrakovou ostrost a počet endotelových buněk rohovky. Klinické výsledky obou souborů jsme navzájem porovnali, zejména s ohledem na...
Buněčné a molekulární mechanismy a možnosti modulace rejekce rohovkového transplantátu
Vítová, Andrea ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Rozsíval, Pavel (oponent) ; Stříž, Ilja (oponent)
ZÁVĚR 1) Naše výsledky rozšířily pohled na obranné mechanismy zajišťované buňkami rohovkové tkáně o schopnost stromálních buněk rohovky selektivně potlačovat produkci některých (IL-4 a IL-10) protizánětlivých cytokinů. 2) Porovnáním účinnosti léčby imunosupresivními léky nebo mAb u dvou rizikových modelů myších příjemců jsme zjistili, že pro prevenci rejekce rohovkového alotransplantátů je efektivnější léčba mAb proti CD4+ buňkám než mAb proti CD8+ buňkám či imunosupresivními léky MMF, CsA nebo jejich kombinací. Léčba pomocí mAb byla efektivní pouze u příjemců s prevaskularizací rohovky. 3) Podávání séra s obsahem cytotoxických protilátek specifických proti antigenům dárce urychlilo nástup rejekce a významně zkrátilo přežívání alotransplantátů i xenotransplantátů rohovky. Z výsledků vyplývá, že na procesu rejekce aloi xenotransplantátů rohovky se může přímo podílet protilátkami zprostředkovaná imunitní odpověď. 4) Analýzou syngenních a xenogenních transplantátů rohovky ve zvolených obdobích po transplantaci jsme zjistili, že IFN-y a NO hraje podstatnou roli při rejekci rohovkových xenotransplantátů, zatímco exprese genů pro IL-2, IL-4 a IL-10 není pro rejekci vyžadována. Tato dizertační práce se zabývala molekulárními a buněčnými mechanismy probíhajícími ve zdravé a rejekované rohovkové tkáni. Pochopení...
Expression of endogenic lectins and their glycoligands in the tear fluid, human corneal and conjunctival epithelium under physiological and disease conditions
Hrdličková, Enkela ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Heissigerová, Jarmila (oponent) ; Čejková, Jitka (oponent)
Cíl: Lektiny hrají důležitou roli v mnoha biologických procesech. Cílem této práce bylo analyzovat expresi endogenních lektinů a jejich glykoligandů v slzách a také v epitelu lidské rohovky, případně spojivky, a to jak u fyziologických, tak i u patologických stavů. Dále jsme se zabývali lidskou protilátkou Galα1,3Gal-R, která je zodpovědná zejména za hyperakutní rejekci xenotransplantátu. Snažili jsme se prozkoumat její lokalizaci v epitelu lidské rohovky, slzné žláze a slzném filmu. Materiál a metodika: Zkoumali jsme lidské tkáně (slzné žlázy, slznou tekutinu, spojivku, rohovku, epidermis, keratinocyty a kultivovaný epitel rohovky), i prasečí tkáně (rohovka, játra a epidermis). Endogenní galektiny (galektin-1, -3 a -7) byly detekovány pomocí imunohistochemických metod. Vazebná místa pro galektiny, stejně jako vazebná místa pro rostlinný lektin aglutinin extrahovaný z rostliny Dolichos biflorus, byla lokalizována lektinovou histochemií. Reverzní lektinová histochemie byla použita při studiu vazebné reaktivity endogenních lektinů označené pomocí (neo)glykoligandů. Pomocí přírodních lidských biotinylovaných IgG anti -galaktosidů a -galaktosidů jsme zjistili reaktivní epitopy v lidské rohovce, slzných žlázách, slzné tekutině, kůži, svalových kapilárách a v prasečí rohovce, kůži a játrech. Exprese...
Limbal stem cell transplantation and their utilization for ocular surface reconstruction.
Lenčová, Anna ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Heissigerová, Jarmila (oponent) ; Ardan, Taras (oponent)
Cíle: Deficit limbálních kmenových buněk (LSC) patří mezi nejzávažnější onemoc- nění povrchu oka. Cílem dizertační práce bylo studium obnovy poškozeného povrchu oka. Proto byla zavedena limbální transplantace v experimentálním myším modelu. Byla provedena izolace LSC, přenos LSC a mesenchymálních kmenových buněk (MSC) izolovaných z kostní dřeně na nanovláknových nosičích na povrch poškozeného oka u myší a u králíků. Materiály a metody: U myší BALB/c byla provedena syngenní, alogenní a xenogenní limbální transplantace. Po transplantaci byla sledována doba přežívání štěpů, imunitní reakce a účinky monoklonálních protilátek (mAb) (anti-CD4 a anti-CD8). Myší LSC byly rozděleny pomocí centrifugace na Percollovém gra- dientu a následně byla provedena analýza povrchových znaků LSC pomocí PCR a průtokové cytometrie. Na myším a králíčím modelu byly přenášeny LSC a MSC pomocí nanovláknových nosičů na poškozený povrch oka. Byl sledován in vitro růst buněk na nosičích, pooperační zánětlivá reakce a přežívání buněk na povrchu oka po přenosu nosičů. Výsledky: K odhojení alogenních limbálních štěpů došlo promptně a v průběhu rejekce převažovala Th1 imunitní odpověď (IL-2, IFN-γ)...
Limbal stem cell transplantation and their utilization for ocular surface reconstruction.
Lenčová, Anna ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Heissigerová, Jarmila (oponent) ; Ardan, Taras (oponent)
Cíle: Deficit limbálních kmenových buněk (LSC) patří mezi nejzávažnější onemoc- nění povrchu oka. Cílem dizertační práce bylo studium obnovy poškozeného povrchu oka. Proto byla zavedena limbální transplantace v experimentálním myším modelu. Byla provedena izolace LSC, přenos LSC a mesenchymálních kmenových buněk (MSC) izolovaných z kostní dřeně na nanovláknových nosičích na povrch poškozeného oka u myší a u králíků. Materiály a metody: U myší BALB/c byla provedena syngenní, alogenní a xenogenní limbální transplantace. Po transplantaci byla sledována doba přežívání štěpů, imunitní reakce a účinky monoklonálních protilátek (mAb) (anti-CD4 a anti-CD8). Myší LSC byly rozděleny pomocí centrifugace na Percollovém gra- dientu a následně byla provedena analýza povrchových znaků LSC pomocí PCR a průtokové cytometrie. Na myším a králíčím modelu byly přenášeny LSC a MSC pomocí nanovláknových nosičů na poškozený povrch oka. Byl sledován in vitro růst buněk na nosičích, pooperační zánětlivá reakce a přežívání buněk na povrchu oka po přenosu nosičů. Výsledky: K odhojení alogenních limbálních štěpů došlo promptně a v průběhu rejekce převažovala Th1 imunitní odpověď (IL-2, IFN-γ)...
Expression of endogenic lectins and their glycoligands in the tear fluid, human corneal and conjunctival epithelium under physiological and disease conditions
Hrdličková, Enkela ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Heissigerová, Jarmila (oponent) ; Čejková, Jitka (oponent)
Cíl: Lektiny hrají důležitou roli v mnoha biologických procesech. Cílem této práce bylo analyzovat expresi endogenních lektinů a jejich glykoligandů v slzách a také v epitelu lidské rohovky, případně spojivky, a to jak u fyziologických, tak i u patologických stavů. Dále jsme se zabývali lidskou protilátkou Galα1,3Gal-R, která je zodpovědná zejména za hyperakutní rejekci xenotransplantátu. Snažili jsme se prozkoumat její lokalizaci v epitelu lidské rohovky, slzné žláze a slzném filmu. Materiál a metodika: Zkoumali jsme lidské tkáně (slzné žlázy, slznou tekutinu, spojivku, rohovku, epidermis, keratinocyty a kultivovaný epitel rohovky), i prasečí tkáně (rohovka, játra a epidermis). Endogenní galektiny (galektin-1, -3 a -7) byly detekovány pomocí imunohistochemických metod. Vazebná místa pro galektiny, stejně jako vazebná místa pro rostlinný lektin aglutinin extrahovaný z rostliny Dolichos biflorus, byla lokalizována lektinovou histochemií. Reverzní lektinová histochemie byla použita při studiu vazebné reaktivity endogenních lektinů označené pomocí (neo)glykoligandů. Pomocí přírodních lidských biotinylovaných IgG anti -galaktosidů a -galaktosidů jsme zjistili reaktivní epitopy v lidské rohovce, slzných žlázách, slzné tekutině, kůži, svalových kapilárách a v prasečí rohovce, kůži a játrech. Exprese...
Zadní lamelární keratoplastika
Studený, Pavel ; Dotřelová, Dagmar (vedoucí práce) ; Pašta, Jiří (oponent) ; Filipec, Martin (oponent)
108 8. SOUHRN Úvod Selhání funkce rohovkového endotelu, a z toho vyplývající edém rohovky a snížení transparence rohovky, zůstává stále jednou z hlavních indikací k transplantaci rohovky - keratoplastice. Technika zadní lamelární keratoplastiky, která se v oftalmologii ve větší míře používá v posledních několika letech, se jeví jako vhodná metoda z toho důvodu, že při ní dochází k výměně pouze postižené části rohovky, případně těsně přiléhajících struktur. V současné době existuje více chirurgických postupů a modifikací této metody, optimání chirurgický postup však dosud nebyl stanoven. Cíl práce Cílem naší práce bylo: experimentálně zhodnotit a zavést do praxe novou metodu přípravy lamely; experimentálně zhodnotit a do praxe zavést novou metodu implantace lamely do oka příjemce; zhodnotit anatomické a funkční výsledky těchto postupů v klinické praxi. Metodika a materiál Soubor 1 zahrnuje 71 očí 55 pacientů, kteří podstoupili DMEK-S. Technika použitá k implantaci lamely do oka byla metoda hydroimplantace. Soubor 2 tvořilo 27 očí 22 pacientů, kteří podstoupili DMEK-S s implantační technikou lamely "glide". V pooperačním období jsme sledovali nekorigovanou a nejlépe korigovanou zrakovou ostrost a počet endotelových buněk rohovky. Klinické výsledky obou souborů jsme navzájem porovnali, zejména s ohledem na...
Stavební vývoj kostela Matky Boží před Týnem
Filipec, Marek ; Mudra, Aleš (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
STAVEBNÍ VÝVOJ KOSTELA MATKY BOŽÍ PŘED TÝNEM Chrám Matky Boží před Týnem je bezpochyby nejdůležitější pražskou sakrální stavbou pravého břehu Vltavy. První zmínka o kostele v místech dnešní stavby pochází z roku 1274. Předcházel jí menší raně gotický kostel z přelomu 13. a 14. století. Impulzem k novostavbě bylo vyřešení sporu o patronátní právo ke kostelu mezi staroměstskými farníky z řad bohatého především německého patriciátu a Vyšehradskou kapitulou. Stavba začala kolem poloviny 14. století nejspíše směrem od západu k východu. Do roku 1380 byly alespoň částečně dokončeny chóry, sakristie a kostel mohl pomalu začít sloužit svému účelu. Dále pokračovala stavba poněkud pomaleji. Husitské boje potom stavbu přerušily téměř na čtyřicet let. Pokračovat mohla až v polovině 15. století, kdy konečně došlo k zastřešení a zaklenutí hlavní lodi. V nových poměr a postavení, přisuzujícím Týnskému chrámu přední místo mezi utrakvistickými kostely v zemi, posloužil dokončovaný západní štít kostela k reprezentaci českého "husitského" krále Jiřího z Poděbrad umístěním jeho sochy. Stavba byla definitivně zakončena vztyčením věží s balustrádou a originálním zastřešením. Nejdříve se ho dočkala věž severní roku 1466, jižní se podařilo dokončit až na začátku 16. století v letech 1506-1517. Stavba vychází jednak ze starší domácí...
Genetické aspekty zadní polymorfní dystrofie rohovky
Lišková, Petra ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Čejková, Jitka (oponent) ; Slavčev, Antonij (oponent)
Zadní polymorfní dystrofie rohovky (posterior polymorphous corneal dystrophy; PPCD) je v odborné literatuře považována za relativně vzácné autozomálně dominantní onemocnění postihující rohovkový endotel a Descemetovu membránu. V České republice se však jedná o jednu z nejčastěji diagnostikových rohovkových dystrofií. Cílem dizertační práce bylo zpracování výskytu PPCD na území České republiky a studium její etiopatogeneze se zaměřením na charakterizaci molekulárně genetických mechanismů vedoucích k tomuto onemocnění. Celkem jsme identifikovali 20 PPCD rodin se dvěma nebo více postiženými členy. Onemocnění bylo potvrzeno u 104 jedinců, u 82 z nich byl proveden odběr venózní krve a izolace DNA. Druhá část projektu byla zaměřena na zjištění oblasti, ve které se nalézá gen pro PPCD. Ve dvou největších českých rodinách jsme pomocí vazebné analýzy vymezili PPCD lokus do 2.7 cM oblasti mezi ohraničující markery D20S48 a D20S139 na chromozomu 20p11.2. Tím byl vyloučen gen VSX1, považovaný částí odborné veřejnosti za gen podmiňující vznik PPCD u některých z pacientů. Ve zjištěné oblasti mapování jsme vybrali pět kandidátních genů a pomocí přímého sekvenování kódujících oblastí provedli jejich screening u dvou probandek. Žádnou potenciálně patogenní mutaci jsme neidentifikovali. Dosáhli jsme zúžení PPCD lokusu na 20....
The study of the role of cell populations in rejection and tolerance of orthotopic corneal transplants
Sedláková, Klára ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Jirásková, Naďa (oponent) ; Čejková, Jitka (oponent)
Studium imunitních mechanismů souvisejících s ortotopickou transplantací rohovky není možné bez malých zvířecích modelů. Nejenom, že jsou si imunitní mechanismy u myší, potkanů a lidí do určité míry podobné, ale je zde částečně umožněno i jejich přímé pozorování. Cílem této práce bylo studovat model ortotopické transplantace rohovky: zavést model alotransplantace u myši (BALB/c → C57BL/6) a potkana (Wistar Furth → Lewis) a konkordantní xenotransplantační model (z potkana na myš, Lewis → BALB/c and Sprague Dawley → BALB/c). Dále pak bylo cílem zavedení hodnotících kritérií pro sledování klinického průběhu po transplantaci. Na začátku byl sledován vliv techniky zakončení stehů na přežívání xenotransplantátů a efektivitu vybraných imunosupresivních látek: cyklosporinu A, monoklonální protilátky proti T lymfocytům (anti-Thy-1.2) a AMT (specifický inhibitor inducibilní synthasy oxidu dusnatého (2-amino-5.6-dihydro-6-metyl-4-H-1.3-thiazin)). Naše výsledky demonstrují, že způsob, jakým jsou stehy zakončeny, signifikantně ovlivňuje výsledek transplantace a dále, že má vliv na účinnost jednotlivých imunosupresiv, a proto je třeba tuto skutečnost brát v potaz při hodnocení jejich efektivity. FTY720 je nová imunosupresivní látka s naprosto novým mechanismem působení. Modifikuje mimo jiné migraci T lymfocytů, jejich...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 23 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
1 FILIPEC, Miroslav
1 Filipec, Marek
5 Filipec, Martin
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.