|
|
Motiv psaní a podepsání ve hrách Václava Havla
Toyoshima, Minami ; Pšenička, Martin (vedoucí práce) ; Etlík, Jaroslav (oponent)
(česky) V hrách Václava Havla se často vyskytují motivy zápasu hlavních postav o psaní či podepisování. Charakteristikou těchto motivů je to, že se postavy tváří v tvář záplavě zacyklených projevů, které postrádají obsah sdělení, bezradně a marně snaží nalézt autentický jazyk v psané podobě. Také stojí za zmínku fakt, že postavy, které zápasí o psaní či podepisování, mají autobiografické rysy: Eduard Huml v Ztížené možnosti soustředění, Vaňek v Audienci a Leopold Kopřiva v Largu desolatu čelí situaci, v níž se snaží psát a podepisovat, nebo naopak obojí odmítají. Tyto motivy zřejmě pocházejí z autorovy zkušenosti. V této diplomové práci bude autorka analyzovat motivy zápasu o psaní či podepisovaní ve třech výše uvedených hrách. Cílem analýzy není jen objasnit, jaké aspekty činnosti psaní a podepisování slouží poetice her, nýbrž i ukázat souvislosti mezi motivy v hrách a autorovými životními zkušenostmi v pozadí vzniku her.
|
|
|
Phenomenon Na koho to slovo padne (25 years of production)
Šupšaková, Viktória ; Pšenička, Martin (vedoucí práce) ; Etlík, Jaroslav (oponent)
Bakalárska práca sa v prvej rade pozrie na fenomén Na koho to slovo padne. Inscenácia, ktorú naštudovala pätica slovenských hercov v rámci ich štúdia na VŠMU, ktorí s touto inscenáciou od roku 1998 slávia úspech nielen po celom Slovensku, po ktorom pravidelne jazdia na zájazdy, ale aj v zahraničí, kde hosťujú, predovšetkým pre krajanou. Túto inscenáciu neskôr do svojho repertoáru zaradilo bratislavské Divadlo Astorka Korzo '90 a býva pravidelne vypredaná. Ďalej sa analyzuje divadelná hra maďarského spisovateľa Gábora Görgeyho, s ktorou v roku 1969 odštartoval svoju kariéru dramatika. V maďarčine nesie názov Komásszony, hol a stukker? v slovenskom aj českom prostredí je známa ako Na koho to slovo padne. V ďalšej časti sa práca venuje naštudovaní tohto textu. Cieľom tejto práce by malo byť zistenie, čo stojí za touto úspešnou inscenáciou, za týmto fenoménom, ktorý je aj po 500 reprízach a 25 rokoch svojej existencie stále tak obľúbený medzi divákmi. Kľúčová slová: Gábor Görgey, Na koho to slovo padne, analýza, dráma, inscenácia, groteska, absurdné dráma, Divadlo Astorka Korzo '90, Slovensko
|
|
|
Divadla lázeňského trojúhelníku
Pazderka, Teodor ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Etlík, Jaroslav (oponent)
Tato práce pojednává o fenoménu lázeňského divadla v prostoru Západočeského lázeňského trojúhelníku v období od vzniku těchto lázeňských měst až po odsun německého obyvatelstva roku 1945. Zaměřuje se především na jejich specifický provoz, který je úzce spjatý se svou klientelou, kterou tvoří převážně mocná a bohatá elita. Práce zkoumá za pomoci historických pramenů vývoj divadel v Karlových Varech, Mariánských Lázních a Františkových Lázních, snaží se je komparovat a vyvést závěr o problematice tohoto jedinečného prostředí.
|
|
|
Divadla malých forem v Malostranské besedě 60. let 20. století
Horynová, Anna ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Etlík, Jaroslav (oponent)
Bakalářská práce se zabývá divadlem 60. let odehrávajícím se v jednom z významných českých prostorů: na kulturní scéně Malostranská beseda, a to především v 60. letech 20. století. Po obecnějším vykreslení historie budovy na Malostranském náměstí, jako i kulturních aktivit, které jsou s ní neodmyslitelně spjaty, se bude věnovat umělecké produkci několika zde působících divadel a divadelních spolků, jež zde ve sledovaném období účinkovaly. Zejména Divadlu Járy Cimrmana, divadlu Dostavník a divadlu Antitalent. Součástí práce by mělo být i využití postupů orální historie, tedy výpovědí pamětníků (tj. Vladimíra Justa, potažmo Zdeňka Svěráka).
|
|
|
Černé divadlo Jiřího Srnce od svého vzniku do součanosti
Goščíková, Romana ; Etlík, Jaroslav (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Jako téma své diplomové práce jsem zvolila historii Černého divadla Jiřího Srnce, kterou hodlám zmapovat od založení divadla v roce 1961 až po současnost. Srncovo divadlo jsem si vybrala z několika důvodů. Jeho zakladatel Jiří Srnec je tvůrcem a průkopníkem nové divadelní formy, která tvoří významný fenomén české kultury známý po celém světě. Navíc jsem se chtěla ve své diplomové práci zabývat něčím, s čím mám osobní praktickou zkušenost. To, že jsem v letech 2005 a 2006 byla členkou souboru, mi umožnilo poznat technické principy černého divadla i fungování jeho provozu, čehož při psaní v hojné míře využívám. A v neposlední řadě je již v úvodu třeba poznamenat, že, ač se Černé divadlo Jiřího Srnce blíží k oslavám půlstoletí své existence, dosud tomuto svébytnému jevištnímu tvaru nebyla věnována žádná ucelená odborná práce, přesněji řečeno taková, která by komplexně shrnovala jeho inscenační principy a vývoj. Existují jen slovníková hesla, kusé zmínky v publikacích věnovaných Laterně Magice1, tanci, českému divadlu, loutkovému divadlu, dále jednotlivé statě a studie v časopisech Loutkář, Acta Scaenographica, Divadelních novinách, aj., programy k některým inscenacím a recenze, či zprávy o pořádaných představeních v českém a zahraničním tisku. Má práce si klade za cíl tuto mezeru alespoň částečně vyplnit....
|
|
|
Podoby současné post-dramatické tvorby mladých umělců-performerů
Špačková, Lucie ; Pšenička, Martin (vedoucí práce) ; Etlík, Jaroslav (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá především porovnáním dvou historických etap umělecké činnosti na pomezí divadla a výtvarného umění na území České Republiky. Snaží se nalézt konotace mezi tvorbou vybraných pražských umělců ze 60. a 70. let a současnou tvorbou umělecké skupiny Rafani, která soustavně tvoří od roku 2000. Zároveň však upozorňuje na specifika, která jsou spojena s historickým obdobím, v němž umělci tvoří, a naznačuje jejich tendence k tvorbě. Práce je členěna podle jednotlivých pojmů, které jsou vymezeny v úzkém vztahu k činnosti jednotlivých umělců - body art, happening, performance. Druhá část je pak věnována skupině Rafani, jejíž tvorba je pro lepší orientaci rozdělena do dvou etap. V každé jsou představeny zásadní projekty, které skupina uskutečnila, a zároveň je také přiblíženo jejich současné téma umělecké tvorby bez použití textu.
|
|
|
Faustovský mýtus u Jana Švankmajera v divadle a ve filmu
Marešová, Petra ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Etlík, Jaroslav (oponent)
Práce dokumentuje i kriticky hodnotí divadelní a filmovou tvorbu známého režiséra a scénáristy Jana Švankmajera, a to z hlediska jeho zpracování faustovského mýtu. Práce se zabývá především jeho třemi ranými divadelními inscenacemi z počátku šedesátých let v divadle Semafor (dvě z nich - Johanes doktor Faust a Sběratel stínů - mají přímou vazbu na faustovský mýtus) a Švankmajerovým druhým celovečerním filmem Lekce Faust, který je vlastně shrnutím předešlých faustovských motivů i jejich osobitou interpretací. Úvodní kapitola se podrobně věnuje vývoji faustovského mýtu a jeho hlavním atributům. Jejich znalost je pak nutná pro další výklad a rozbor Švankmajerových pokusů o zpracování tohoto tématu.
|
|
| |
|
|
Co je to divadlo
Neznal, Vít ; ETLÍK, Jaroslav (vedoucí práce) ; PŠENIČKA, Martin (oponent)
Dizertační práce Víta Neznala nejprve vymezuje divadlo jako specifickou mediální oblast. Takové pojetí je podle autora umožněno návazností na tradici české teorie divadla (nezáznamová povaha jako systémový rys média, syntetický základ, nesubstanční pojetí díla, herectví jako řídící umění, totální trojrozměrná zpětnovazební komunikace, která má zásadní důsledky pro specifickou povahu divadelního herectví, a aktivní pozice diváka). Na tomto podkladě Neznal následně vysvětluje, proč v divadelní teorii neexistuje opodstatnění rušit dichotomii ve vztahu umění - skutečnost. Vychází přitom z předpokladu, že divadlo je sice zakořeněné v životě, nicméně mediálně je z něj současně automaticky a nezvratně vytržené. Proto je z hlediska teorie divadla rozdíl mezi tím, když „život” v intenzifikované podobě vstupuje na jeviště a tvoří podstatu výrazového projevu (intenzifikace „života” tvoří základ vyjadřovacích prostředků a je tak „zezáměrněná”) a mezi jeho integrací s ostatními pilíři, které tvoří konstitutivní základ divadelního aktu jako takového na vysloveně mediální úrovni (umělé prostupované „životem”).
|
|
|
Divadlo a nová média
Haplová, Barbora ; KAPLICKÝ, Martin (vedoucí práce) ; ETLÍK, Jaroslav (oponent)
Magisterská práce Divadlo a nová média, nová média ve složkách/ komponentech divadelního díla se zabývá způsoby, jakými se novomediální technologie integrují do divadelního díla, a zkoumá tuto integraci na konkrétních případech. Zaměřuje se na typ divadelních představení, ve kterých nová média zásadně ovlivňují celkový tvar.
První část práce je zaměřena na uchopení terminologie nových médií tak, aby s ní bylo možné dále pracovat v divadelním kontextu. Tato část čerpá především z Principů nových médií Lva Manoviche, Poznámek ke studiím nových médií Jakuba Macka a Remediace J. Davida Boltera a Richarda Grusina. Druhá část práce je zaměřena na divadelně teoretické uchopení složek/komponentů divadelního díla, jak ji nahlíží česká divadelní teorie. Výchozím bodem je Estetika dramatických umění Otakara Zicha, komentovaná především texty Člověk a předmět na divadle Jiřího Veltruského, Pohyb divadelního znaku Jindřicha Honzla a K dnešnímu stavu teorie divadla Jana Mukařovského. Poté je v teoretické části skrze komponenty divadelního díla, definovaných především v Termínech k dohodnutí Jaroslava Etlíka, nastíněna problematika integrace nových médií do těchto komponentů. S využitím teoretických poznatků se pak práce snaží analyzovat tři divadelní díla: NICK (Petra Tejnorová a kol.); Eleusis (Handa Gote Research & Development) a The Game (Almeida Theatre). Cílem této části práce je popsat konkrétní způsoby integrace nových médií do jednotlivých komponentů divadelních děl a ověřování předpokladu, že míra integrace se odvíjí od podílení se nových médií na celkovém významu díla. V závěru je zhodnocen tento pokus o „škálu integrace nových médií do divadelního díla“.
|
host ::
RSS.