|
|
Problémy studia hmotných pramenů v kulturologii na příkladu sakrální architektury
Kursová, Lucie ; Durdík, Tomáš (vedoucí práce) ; Gabriel, František (oponent)
Studium středověkých kostelů jsem opřela o tři časově a spádově odlišná území. Nejstarší území představuje část sondy od Roudnice k Úštěku s orientací na labskou nížinu s blízkými centry Mělníkem, Roudnicí a Litoměřicemi. Od jihozápadní hranice okresu Česká Lípa se mění jak charakter krajiny, tak doba osídlení i orientace. Severozápadněji položené území sondy kolonizoval sklonek 13. století a celá první polovina století čtrnáctého. Území se obrací jednak k Polabí na Litoměřicko a Mělnicko, jednak do Pojizeří na Mladoboleslavsko. Osídlené území končí pod Lužickými horami a Ještědským hřebenem. Ten spolu s Jizerskými horami odděluje třetí území kolem Frýdlantu, osídlované asi od poloviny 13. století. Frýdlantsko se vždy orientovalo na Žitavsko a na Slezsko. Zatímco uvedená část Litoměřicka a Českolipsko náleží geograficky k povodí Labe, horní Ponisí a především Frýdlantsko má jako sběrnou řeku Odru (Gabriel 2003). Rozvodí Labe a Odry vytvářelo po celý středověk hranice panství, v horním úseku postavilo hradbu komunikačního propojení, do značné míry se projevilo i v církevní správě, a jak ukázal rozbor staveb kostelů, uplatňuje se i ve hmotné kultuře. Rozdíl ve stavbách mezi oblastmi přináší především dispozice presbytáře. Pravoúhlý presbytář, typický pro Frýdlantsko se pojí na stejně řešené kostelní stavby v...
|
|
|
Vývoj středověké sakrální architektury v severních Čechách
Kursová, Lucie ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Durdík, Tomáš (oponent)
Studium středověkých kostelů jsem opřela o tři časově a spádově odlišná území. Nejstarší území představuje část sondy od Roudnice k Úštěku s orientací na labskou nížinu s blízkými centry Mělníkem, Roudnicí a Litoměřicemi. Od jihozápadní hranice okresu Česká Lípa se mění jak charakter krajiny, tak doba osídlení i orientace. Severozápadněji položené území sondy kolonizoval sklonek 13. století a celá první polovina století čtrnáctého. Území se obrací jednak k Polabí na Litoměřicko a Mělnicko, jednak do Pojizeří na Mladoboleslavsko. Osídlené území končí pod Lužickými horami a Ještědským hřebenem. Ten spolu s Jizerskými horami odděluje třetí území kolem Frýdlantu, osídlované asi od poloviny 13. století. Frýdlantsko se vždy orientovalo na Žitavsko a na severozápadní Slezsko. Při studiu uvedených oblastí, severozápadního Slezska, které vymezuJ1 jeleniogorskym, legnickym a walbrzyskym vojvodstvím, a Žitavska, dnes jihovýchodního území spolkové země Sasko, ohraničeného na západní straně Sprévou, vycházím pouze z dostupné literatury, která v příslušných územních celcích sakrální stavby třídí do dispozičních typů. Podrobné studium literatury o jednotlivých sakrálních stavbách v dané oblasti, jejich komparace, následné vyhodnocení a zařazení do typových tříd přesahuje rámec předkládané práce. Vysloveným požadavkům však...
|
|
|
Sakrální prostory českokrumlovského hradu
Gersdorfová, Zlata ; Hlaváčková, Jana Hana (vedoucí práce) ; Durdík, Tomáš (oponent)
Práce se zabývá problematikou sakrálních prostor na zámku v Českém Krumlově v období vrcholné a pozdní gotiky (tj. ca v období 1250-1500), tzn. identifikace těchto prostor, jejich stavební vývoj, pokus o jejich absolutní dataci a interpretace jejich vzájemných vztahů. Důležitou se v této souvislosti jeví slavnost ukazování ostatků, která každoročně v oktáv svátku Božího Těla proměnila město v jeviště sakrální prezentace, ostatně samo město ve středověkém gründerském pojetí bylo odrazem božích hodnot na zemi.
|
|
|
Hrady Václava IV.
Záruba, František ; Durdík, Tomáš (oponent) ; Kuthan, Jiří (vedoucí práce)
Hrady Václava IV. již od počátku přitajovaly pozornost historiků a to především jako královské sídlo, jako dějiště pohnuté historie krále Václava IV., tak i jejich rozlehlé a malebné zříceniny. Jako první o několika hradech Václava IV. píše Václav Hájek z Libočan ve své "Kronice české" dokončené 1539 a to o Zderaze a Novém hradě u Kunratic. K Novému hrádku u Kunratic napsal: "Téhož léta (1391) král český pro vsú ukrutnost málo pánům českým věřil, protož poslal a kázal místa příhodného k stavění zámku hledati. I nalezeno místo jedno v lese málo více než půl míle od Vyšehradu blízko od tvrzi, jenž slove Kunratice, a ohledav to král sám svú osobú, kázal tu les posekati a skálu lámati, sklepy hluboké dělati z cihel a zámek pevný na tom místě postaviti a dal jemu jméno Nový hrad. Kterýž když byl dokonán, kázal jej pilně obilím a jinými potřebami bez nedostatku opatřiti, právě, že se tu chce (bude-li toho třeba) vší zemi brániti."1 a ke Zderazu: " … Doum pod sklepy postaviti a nad tiemi sklepy pokogové aby byli o dwogijch podlahách a přitom domie dal postawiti wiež wysokú a ssirokú též pod sklepy a na tom pokoge o pieti podlahách a zahradu se wšech stran aby dal weliku zdí ohraditi … kaplička Swateho Wásclawa,… ta aby nákladem králowským wystawena a rozsyřena byla… rozkázal duom ten welmi krásnie a nákladnie...
|
|
|
Vývoj středověké sakrální architektury v severních Čechách
Kursová, Lucie ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Durdík, Tomáš (oponent)
Studium středověkých kostelů jsem opřela o tři časově a spádově odlišná území. Nejstarší území představuje část sondy od Roudnice k Úštěku s orientací na labskou nížinu s blízkými centry Mělníkem, Roudnicí a Litoměřicemi. Od jihozápadní hranice okresu Česká Lípa se mění jak charakter krajiny, tak doba osídlení i orientace. Severozápadněji položené území sondy kolonizoval sklonek 13. století a celá první polovina století čtrnáctého. Území se obrací jednak k Polabí na Litoměřicko a Mělnicko, jednak do Pojizeří na Mladoboleslavsko. Osídlené území končí pod Lužickými horami a Ještědským hřebenem. Ten spolu s Jizerskými horami odděluje třetí území kolem Frýdlantu, osídlované asi od poloviny 13. století. Frýdlantsko se vždy orientovalo na Žitavsko a na severozápadní Slezsko. Při studiu uvedených oblastí, severozápadního Slezska, které vymezuJ1 jeleniogorskym, legnickym a walbrzyskym vojvodstvím, a Žitavska, dnes jihovýchodního území spolkové země Sasko, ohraničeného na západní straně Sprévou, vycházím pouze z dostupné literatury, která v příslušných územních celcích sakrální stavby třídí do dispozičních typů. Podrobné studium literatury o jednotlivých sakrálních stavbách v dané oblasti, jejich komparace, následné vyhodnocení a zařazení do typových tříd přesahuje rámec předkládané práce. Vysloveným požadavkům však...
|
|
|
Problémy studia hmotných pramenů v kulturologii na příkladu sakrální architektury
Kursová, Lucie ; Durdík, Tomáš (vedoucí práce) ; Gabriel, František (oponent)
Studium středověkých kostelů jsem opřela o tři časově a spádově odlišná území. Nejstarší území představuje část sondy od Roudnice k Úštěku s orientací na labskou nížinu s blízkými centry Mělníkem, Roudnicí a Litoměřicemi. Od jihozápadní hranice okresu Česká Lípa se mění jak charakter krajiny, tak doba osídlení i orientace. Severozápadněji položené území sondy kolonizoval sklonek 13. století a celá první polovina století čtrnáctého. Území se obrací jednak k Polabí na Litoměřicko a Mělnicko, jednak do Pojizeří na Mladoboleslavsko. Osídlené území končí pod Lužickými horami a Ještědským hřebenem. Ten spolu s Jizerskými horami odděluje třetí území kolem Frýdlantu, osídlované asi od poloviny 13. století. Frýdlantsko se vždy orientovalo na Žitavsko a na Slezsko. Zatímco uvedená část Litoměřicka a Českolipsko náleží geograficky k povodí Labe, horní Ponisí a především Frýdlantsko má jako sběrnou řeku Odru (Gabriel 2003). Rozvodí Labe a Odry vytvářelo po celý středověk hranice panství, v horním úseku postavilo hradbu komunikačního propojení, do značné míry se projevilo i v církevní správě, a jak ukázal rozbor staveb kostelů, uplatňuje se i ve hmotné kultuře. Rozdíl ve stavbách mezi oblastmi přináší především dispozice presbytáře. Pravoúhlý presbytář, typický pro Frýdlantsko se pojí na stejně řešené kostelní stavby v...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.