|
|
Morfologická, imunohistochemická a molekulární analýza leiomyocelulárních nádorů ženského pohlavního systému
Gregová, Mária ; Dundr, Pavel (vedoucí práce) ; Mandys, Václav (oponent) ; Škarda, Jozef (oponent)
Úvod Leiomyom s bizarními jádry (LBN) a celulární leiomyom (CL) patří mezi vzácné varianty hladkosvalových nádorů dělohy. V diagnostické praxi může u LBN dojít k záměně s leiomyosarkomem (LMS) a u CL hlavně s low grade endometriálním stromálním sarkomem (LG ESS). Při stanovení diagnózy je nutné pečlivé zhodnocení morfologických znaků, v některých hraničních případech nám může pomoct imunohistochemické a molekulární vyšetření. Literární data týkající se molekulárně genetických alterací vyskytujících se u LBN a CL jsou limitovaná, ukazuje se však, že část těchto nádorů sdílí některé aberace s klasickými leiomyomy (UL) a LMS. Cíle Cílem práce je prohloubení znalostí o hladkosvalových nádorech dělohy, zejména LBN a CL, jejich komplexní morfologické, imunohistochemické (IHC) a molekulární zhodnocení. Cíle zahrnují: 1) podpoření hypotézy benigního chování LBN, 2) morfologickou analýzu LBN, 3) bližší ozřejmění tumorigeneze LBN se zaměřením na gen FH, 4) ozřejmění tumorigeneze CL, 5) využití IHC protilátky FH jako screeningové metody k identifikací mutací genu FH, 6) využití morfologického zhodnocení a výsledků IHC vyšetření k usnadnění diferenciálně diagnostické rozvahy mezi benigními a maligními hladkosvalovými nádory, a dále mezi nádory jiné histogeneze, 7) IHC analýzu prognosticko-prediktivních...
|
|
|
Diagnostika a terapie vybraných malignit a premalignit hlavy a krku fotonickou medicínou
Vlk, Marek ; Mazánek, Jiří (vedoucí práce) ; Dostálová, Taťjána (oponent) ; Dundr, Pavel (oponent)
Diagnostika a terapie vybraných malignit a premalignit hlavy a krku fotonickou medicínou. Úvod: Lasery nacházejí široké uplatnění v moderní medicíně, chirurgie hlavy a krku není výjimkou. Naším cílem bylo zhodnotit využití laserové intervence při léčbě leukoplakií, v průběhu laserové intersticiální hypertermie (LITT) a v modifikaci fotodynamické terapie (PDT). Materiály a metodika: Ve všech indikacích jsme použili diodový laser s vlnovou délkou 980 nm. Laserovou vaporizací bylo léčeno celkem 76 lézí leukoplakií u 66 pacientů. LITT byla aplikována u 32 onkologických pacientů s nádory hlavy a krku v pokročilém stádiu onemocnění (sledováno bylo 9 parametrů). Laserem modifikovanou PDT bylo léčeno celkem 74 lézí BCC (sBCC/nBCC) u 33 pacientů. Sledováno bylo nejen objektivní hledisko (efektivita terapií), ale i subjektivní hodnocení léčby samotnými pacienty. Výsledky: Úspěšnost léčby leukoplakií byla 94,7 %. LITT pozitivně ovlivnila všech 9 sledovaných parametrů. Výsledná efektivita PDT byla taktéž pozitivně ovlivněna laserovou intervencí. Úspěšnost kombinované metody (vztaženo k počtu lézí) byla u sBCC téměř u 98 %, u nBCC 92 %. Laserovou intervenci v našich indikacích snášeli pacienti obecně velmi dobře. Závěry: Dosáhli jsme úspěšných výsledků jak v terapii leukoplakií, tak při modifikované fotodynamické...
|
|
|
Morfologická a imunohistochemická analýza melanocytárních lézí
Důra, Miroslav ; Dundr, Pavel (vedoucí práce) ; Mandys, Václav (oponent) ; Pock, Lumír (oponent)
Tématem této disertační práce je morfologická a imunohistochemická analýza melanocytárních lézí. Melanom je nejnebezpečnějším maligním kožním nádorem s možným výskytem i mimo kůži. Jeho včasná diagnostika je zásadním aspektem dobré prognózy onemocnění. Melanom je typický zakládáním vzdálených metastáz v horizontu mnoha let po iniciální diagnóze. Rozmanitost melanocytárních lézí činí jejich histopatologickou diferenciální diagnostiku extrémně složitou. Úsilím současného výzkumu je identifikace surogátních imunohisto- chemických či molekulárně-genetických markerů, které by byly schopny odhalit biologickou povahu dané léze a tím vnést světlo do šedé zóny melanocytárních lézí nejisté biologické povahy. Tato disertační práce se zabývá imunohistochemickou analýzou exprese proteinu GLUT-1 u 400 případů benigních a maligních melanocytárních lézí. Bylo zjištěno, že tento marker byl exprimován u signifikantní skupiny melanomů, avšak prakticky v žádném případu melanocytárního névu. Exprese GLUT-1 byla též spojena s horší prognózou onemocnění. Disertační práce se dále zabývá problematikou TIL u melanomu. Analýza TIL (tumor infiltrujících lymfocytů) na 213 melanomech srovnávala prognostický význam 5 různých skórovacích systémů. V základním barvení HE hodnotila rozložení a denzitu zánětlivé celulizace. Pouze u...
|
|
|
Úloha proteinázami aktivovaného receptoru 2 v patogenezi neurodegenerativních onemocnění
Rohan, Zdeněk ; Matěj, Radoslav (vedoucí práce) ; Hermanová, Markéta (oponent) ; Dundr, Pavel (oponent)
Souhrn V předkládané práci je zpracován komplexní pohled na problematiku role proteiná- zami aktivovaných receptorů (PARs) v patogenezi nemocí CNS a částečně též nemocí nádorových. Z výsledků této práce studie vyplývá, že koncentrace PAR2 v mozkomíšním moku nelze považovat za marker neuronálního poškození ani marker typický pro jednotlivá neurode- generativní onemocnění. Exprese a aktivita PAR2 v CNS však může v případě lidských neurodegenerativních onemocnění odrážet aktivitu těchto onemocnění. Pro studium role PAR2 v patogenezi neurodegenerativních onemocnění charakterizova- ných poškozením bílé hmoty a oligodendrocytů je zásadní přesný morfologický popis pato- logie jednotlivých onemocnění. Ve studii zaměřené na patologii onemocnění motorického neuronu jsme prokázali, že s degenerací bílé hmoty kortikospinálních provazců dochází k reaktivní mobilizaci oligodendrocytů. Dále jsme potvrdili existenci nové varianty mno- hotné systémové atrofie (MSA), atypické MSA, charakterizované specifickou degenerací hipokampálních neuronů. Z hlediska PAR2 je důležitá role kallikrein 6-PAR2 systému, jehož aktivita snižuje agregaci α-synukleinu a může být v případě MSA deficientní. Lze předpokládat, že predominantní deficience aktivity kallikrein 6-PAR2 systému v hipo- kampu může být jedním z faktorů, který umožní vznik...
|
|
|
Vzácné nádory urogenitálního traktu, jejich biologické chování, morfologie a cytogenetika
Michalová, Květoslava ; Hes, Ondřej (vedoucí práce) ; Dundr, Pavel (oponent) ; Křen, Leoš (oponent)
Doktorská dizertační práce popisuje biologické chování, morfologii a cytogenetiku neobvyklých tumorů urogenitálního traktu se speciálním zaměřením na nádory ledvin, které byly podkladem postgraduálního studia MUDr. Květoslavy Michalové (rozené Peckové) na Univerzitě Karlově v Praze, Lékařské fakultě v Plzni, v období let 2014 - 2017. Autorka se ve své publikační činnosti zaměřila na problematiku vzácných tumorů urogenitálního traktu. Výsledky tříletého výzkumu jsou prezentovány ve formě komentovaného souhrnu celkem 20 prací. Sedm prací vypracovala autorka jako hlavní autor a ve stručnosti je zde představuje. První publikovaná prvoautorská práce "Renální karcinom s leiomyomatózním stromatem - další imunohistochemická a molekulárně genetická studie neobvyklé jednotky" se zabývala vztahem renálního karcinomu (RK) s leiomyomatózním stromatem (LS) ke světlobuněčnému RK s reaktivním LS. Došla k závěru, že tyto dvě jednotky je možné odlišit pouze genetickou analýzou mutace genu VHL, VHL hypermetylace a ztráty heterozygozity na krátkém raménku 3. chromozomu (LOH 3p), přičemž "pravý" RK s LS tyto změny postrádá a světlobuněčný RK definují. "Pravý" RK s LS se zdá být indolentním tumorem s doposud nepopsaným agresivním případem, zatímco světlobuněčný RK je biologicky relativně nepříznivý a odlišení těchto...
|
|
|
Srovnání morfologie, exprese, epigenetických změn a mutací HNF1B v solidních nádorech a nenádorových lézích.
Bártů, Michaela ; Dundr, Pavel (vedoucí práce) ; Mandys, Václav (oponent) ; Škarda, Jozef (oponent)
Úvod HNF1B je tkáňově specifický transkripční faktor, který hraje zásadní roli v embryonálním vývoji celé řady orgánů, zejména ledvin, gastrointestinálního systému, pankreatu a žlučových cest. Zatímco význam HNF1B pro vznik vývojových malformací ledvin a dalších orgánů již byl poměrně dobře popsán, jeho uplatnění v patogenezi solidních nádorů dosud nebylo objasněno. Dle dostupných dat se ukazuje, že HNF1B se v závislosti na různých typech nádorů pravděpodobně může na procesu karcinogeneze podílet buď jako onkogen, nebo jako tumorsupresor. Přesný mechanismus, jakým tuto svoji roli uplatňuje, ovšem není jasný. Cíle: Práce je zaměřená na prohloubení znalostí o významu změn HNF1B u vybraných solidních nádorů i nenádorových lézí. Jednotlivé cíle zahrnují: 1) objasnění role, kterou HNF1B hraje v patogenezi těchto lézí, 2) zhodnocení možného významu HNF1B pro diferenciální diagnostiku jednotlivých lézí, 3) analýzu možného prognostického a prediktivního významu HNF1B, 4) mutační analýzu genu HNF1B u všech nádorových i nenádorových tkání s cílem identifikovat dosud nepopsané somatické patogenní mutace, 5) metylační analýzu promotoru genu HNF1B. Materiál a metody: Imunohistochemické vyšetření s protilátkou proti HNF1B bylo provedeno u celkem 516 vzorků nádorové a nenádorové tkáně. Mutační analýzy zahrnovaly...
|
|
|
HNF-1B a jeho význam u různých typů karcinomů a nenádorových lézí ženského genitálu na úrovni exprese proteinu, epigenetických a genetických změn
Němejcová, Kristýna ; Dundr, Pavel (vedoucí práce) ; Zámečník, Josef (oponent) ; Nenutil, Rudolf (oponent)
Úvod HNF-1β je transkripční faktor, který hraje klíčovou roli při ontogenezi, reguluje expresi četných genů podílejících se na modulaci buněčného cyklu a uplatňuje se v karcinogenezi některých typů nádorů. HNF-1β je kódován genem HNF-1B, jehož epigenetické změny a mutace se podílí na vzniku některých nádorů a na imunohistochemické úrovni se tyto změny mohou projevit ztrátou nebo zvýšenou expresí proteinu HNF-1ß. V ženském genitálu byl HNF- 1β považován za vysoce specifický marker světlobuněčných karcinomů ovaria i endometria, nicméně v recentních pracech byla jeho exprese nalezena i v jiných typech karcinomů. Cíle: Práce je zaměřena na analýzu HNF1B v normální tkáni, nenádorových lézích a různých typech nádorů ženského genitálu na úrovni exprese proteinu a hodnocení epigenetických a genetických změn. Cíle práce lze shrnout do následujících bodů: 1. Analýza exprese HNF-1β v karcinomech děložního hrdla. 2. Analýza exprese HNF-1β v karcinomech děložního těla a v nenádorových lézích ženského genitálu. 3. Analýza epigenetických a genetických změn genu HNF1B v endometriodních karcinomech děložního těla a světlobuněčných karcinomech ovaria. 4. Komplexní analýza atypických polypózních adenomyomů. Materiál a metody: Celkem jsme imunohistochemicky s protilátkou proti HNF-1β vyšetřili 574 vzorků: 399...
|
|
|
Populace buněk karcinomu prsu. Využití pro stanovení optimálního terapeutického postupu. Prediktivní model.
Kolařík, Dušan ; Halaška, Michael (vedoucí práce) ; Kofránek, Jiří (oponent) ; Dundr, Pavel (oponent)
1 ABSTRAKT Východiska Vlastnosti populace buněk karcinomu prsu se v běžné klinické praxi využívají ke stanovení prognózy zhoubného onemocnění (prognostické faktory) a k předpovědi reaktivity nádoru na určitou léčebnou modalitu (prediktivní faktory). Nezbytným nezávislým prognostickým faktorem u žen s časným karcinomem prsu je také stav axilárních mízních uzlin. Součásti primární operace je proto také chirurgická exstirpace axilárních uzlin a jejich histopatologické vyšetření. Rozsah tohoto výkonu je variabilní, za standardní se v současné době považuje biopsie sentinelové uzliny. Je však možné, že tento typ zákroku není nejvhodnější pro všechny pacientky s primárním prsním karcinomem. Cíle práce Cílem této práce je ověřit, je-li s dostatečnou přesností možné předvídat postižení axilárních lymfatických uzlin použitím neoperační metody - tedy vyhodnocením kombinace prognostických a prediktivních faktorů samotného primárního nádoru. Nástrojem pro tuto predikci je matematický model sestavený na základě souboru údajů o pacientkách léčených pro zhoubná onemocnění prsu časných stadií. Použití tohoto modelu v každodenní praxi pak může umožnit přizpůsobení radikality zákroku v axile pro každou individuální pacientku. Pacienti a metody V této retrospektivní studii jsme použili údaje 617 žen léčených v přední...
|
|
|
Molekulární vlastnosti duktálního carcinoma in situ a jejich klinický impact
Böhm, Jan ; Zikán, Michal (vedoucí práce) ; Dundr, Pavel (oponent) ; Strnad, Pavel (oponent)
Cíl: Duktální carcinoma in situ (DCIS) je prekanceróza s rostoucím klinickým významem. Pro optimální terapii DCIS je třeba správně zhodnotit individuální riziko pacientky. Cílem této disertační práce bylo identifikovat klinické a molekulární charakteristiky podskupiny DCIS s nepříznivým prognostickým chováním. Metody: V populační studii byly zkoumány případy DCIS diagnostikované v rámci mamografického screeningu. V části experimetální jsme provedli srovnávací analýzu pěti biomarkerů na různých typech tkáně (zdravá tkáň prsní žlázy, vzorek DCIS a tkáň invazivního karcinomu) pomocí expresní analýzy a analýzy ztráty heterozygozity. Výsledky: Prokázali jsme vysoký podíl čistého (bez invazivní složky) DCIS (14,41%) na všech lézích označovaných jako maligní. Zaznamenali jsme homogenní distribuci rizikových faktorů napříč celou skupinou bez jasného vzorce identifikujícího rizikové podtypy. Významný rozdíl byl v klinickém managementu nádorů s podobnými klinickými charakteristikami, což ilustruje současný stav omezeného využití klinických prognostických parametrů. V laboratorním experimentu byl prokázán rozdíl ve ztrátě heterozygozity (LOH) mezi DCIS a invazivním karcinomem pro geny BRCA1 (8,69% vs. 44,74%) a BRCA2 (9,52% vs. 45,0%). Pro gen p53 rozdíl zjištěn nebyl (31,82% vs. 32,5%). Na vzorku zdravé...
|
|
|
Úloha proteinázami aktivovaného receptoru 2 v patogenezi neurodegenerativních onemocnění
Rohan, Zdeněk ; Matěj, Radoslav (vedoucí práce) ; Hermanová, Markéta (oponent) ; Dundr, Pavel (oponent)
Souhrn V předkládané práci je zpracován komplexní pohled na problematiku role proteiná- zami aktivovaných receptorů (PARs) v patogenezi nemocí CNS a částečně též nemocí nádorových. Z výsledků této práce studie vyplývá, že koncentrace PAR2 v mozkomíšním moku nelze považovat za marker neuronálního poškození ani marker typický pro jednotlivá neurode- generativní onemocnění. Exprese a aktivita PAR2 v CNS však může v případě lidských neurodegenerativních onemocnění odrážet aktivitu těchto onemocnění. Pro studium role PAR2 v patogenezi neurodegenerativních onemocnění charakterizova- ných poškozením bílé hmoty a oligodendrocytů je zásadní přesný morfologický popis pato- logie jednotlivých onemocnění. Ve studii zaměřené na patologii onemocnění motorického neuronu jsme prokázali, že s degenerací bílé hmoty kortikospinálních provazců dochází k reaktivní mobilizaci oligodendrocytů. Dále jsme potvrdili existenci nové varianty mno- hotné systémové atrofie (MSA), atypické MSA, charakterizované specifickou degenerací hipokampálních neuronů. Z hlediska PAR2 je důležitá role kallikrein 6-PAR2 systému, jehož aktivita snižuje agregaci α-synukleinu a může být v případě MSA deficientní. Lze předpokládat, že predominantní deficience aktivity kallikrein 6-PAR2 systému v hipo- kampu může být jedním z faktorů, který umožní vznik...
|
host ::
RSS.