|
|
Modularita jako vlastnost mediální sémiotiky a dalších metod
Podzimek, Jan ; Bednařík, Petr (vedoucí práce) ; Dvořáčková, Věra (oponent) ; Ducháček, Milan (oponent)
Tato dizertační práce zkoumá specifika mediální sémiotiky coby metody analýzy mediálních obsahů. Základním zkoumaným materiálem jsou mediálněsémiotické studie, sekundárním i studie z jiných aplikovaných sémiotik a metodické publikace z oboru. Použitou metodou je analýza diskurzu, provedená na všech úrovních od mikrostruktur po makrostruktury, konkrétně na rovinách jazyka, intertextuality, narativity, diskuzí, diskurzivních modelů a diskurzů. Zohledňovány byly i interdiskurzivní vztahy mediální sémiotiky k mediálním studiím, k teoretické sémiotice a k dalším souvisejícím oborům, stejně jako otázka, zda při přebírání konceptů z uvedených oblastí do oblasti mediální sémiotiky dochází k nějakým transformacím těchto konceptů a jak tyto transformace souvisejí s povahou daných diskurzů. Hlavním přínosem této dizertační práce je představení principu modularity. Jedná se o specifický způsob zapojování analytických funkcí do analytického aparátu, který se vyskytuje ve všech zkoumaných mediálněsémiotických studiích, ale také ve studiích, které spadají do dalších aplikovaných sémiotik (filmová sémiotika, antropologická sémiotika, sémiotika práva) a do analýzy diskurzu. Modularita je samostatný princip, který ve výše uvedených metodách musí být vždy nutně přítomný. Přesto se jedná o princip, který není vůbec...
|
|
|
Czech Ethnography in the Protectorate of Bohemia and Moravia. At the Crossroads of Slavic Studies, Regionalism and Heimatschutzbewegung - an Attempt at an Insight into a Seldom Researched Topic
Ducháček, Milan
The aim of this contribution is to map the dilemmas that Czech ethnographers were facing in the Protectorate of Bohemia and Moravia. With the end of the Czech-Slovak consensus on co-existence in a common, unitary state, the étatist, and later defensive ethos of Czechoslovak ethnography of the 1930s lost its foundation and argumentation basis. Similarly, too, after the Munich Agreement 1938 and quite definitively after the Nazi occupation, the notions of unity, purity and distinctive character of the ‘Slavic’ culture of ‘Czechoslovak state nation’ faced its ideological and methodological limitations. The present study emphasizes the continuity of problems that plagued the interwar Czechoslovak ethnography, including understaffing of Czechoslovak ethnography due to limitations of university policy at Czechoslovak universities in Prague, Brno and Bratislava. The article presents an analysis of institutional and academic foundation of ethnography after the closing of Czech universities on 17 November 1939. It describes both the conceptual and personnel continuity of care for regional cultural heritage in the 1930s. It also touches upon the ambivalent nature of documentary activities of the Ethnographic Commission of the Czech Academy of Sciences and Arts. Alongside with the orientation on general anthropology, including its racial aspects, the activities of Czech ethnographers during the occupation tended to focus on documentation of vernacular architecture. In this regard they also joined forces with architects and urban planners on projects that linked the idea of modernization of the countryside with efforts aimed at preserving its ‘traditional’ character in the spirit of the German Heimatschutzbewegung. This direction, as well as other impulses and motifs from the Protectorate era, were then further developed in the ethnographic ‘revival’ of the second half of the 1940s, which - paradoxically enough - resonated both with ‘new Slavic policy’ after 1945 and, to some extent, even with the subsequent Sovietization of the field.
|
|
|
Z letních bytů do dělnické jídelny. Pragmatizace odpočinku „duševních pracovníků” od Jaroslava Golla k Aleši Hrdličkovi
Ducháček, Milan
Práce se zaměřuje na proměnu volnočasových aktivit českých akademických intelektuálů na konci 19. století. Neklade si však nárok na formulování autoritativních tezí. Pokouší se pouze na vzorku několika českých badatelů z oblasti kulturních studií zachytit známky proměny vnímání volného času. Od tradičního prolínání práce s dolce far niente (Jaroslav Goll, Josef Pekař) se zde obracíme k aspektům signalizujícím příchod techniky (Lubor Niederle) a k systematické racionalizaci volnočasových aktivit podle anglosaského, především amerického způsobu (Aleš Hrdlička). Představa o tom, jak na konci 19. století trávili volný čas akademici a intelektuálové, vycházela ze standardních kontur práce a zahálky vzdělaného a lépe situovaného předlitavského příslušníka buržoazie jako součásti „zahálčivé třídy“. Duševní práce a volný čas se zde často překrývaly a byly k nerozeznání. Konec století však již ohlašoval příchod amerikanizace a pragmatizace denního režimu. Na základě vzpomínek etnografa Karla Chotka, který v roce 1919 navštívil česko-amerického antropologa Aleše Hrdličku ve Smithsonově ústavu ve Wahingtonu DC a absolvoval zde krátkou studijní stáž, lze získat představu o denním režimu humpoleckého rodáka Hrdličky, který pracoval. Jako námezdní dělník ve Spojených státech se Hrdlička dostal na vlivnou výzkumnou pozici v prestižní vědecké instituci. Příkladem překvapivě systematického oddělení pracovní doby od času stráveného nad prací může být Hrdličkův pracovní rytmus se podstatně lišil při práci v terénu a naopak v kanceláři, kdy věnoval výrazně více prostoru duševní relaxaci. Zahrnoval střídmé stravovací návyky a přiměřenou úroveň tělesné aktivity v pracovním režimu. V meziválečném období se otázka účelného trávení volného času a racionalizace pracovní doby dle Hrdličkova vzoru stala nejen inspirací pro jeho žáky, ale i námětem úvah sociologů jako byl Inocenc Arnošt Bláha. o efektivním modelu životního stylu „intelektuálů“.
|
|
|
Německá inspirace zakladatelů Českého lidu. Čeněk Zíbrt a Lubor Niederle v tavícím kotlíku rodících se věd o člověku, „lidu” a společnosti
Ducháček, Milan
Studie se zabývá německou inspirací českého kulturního historika Čenka Zíbrta a jeho kolegy antropologa / archeologa Lubora Niederleho, zakladatelů etnografického časopisu Český lid. Myšlenka založení časopisu se objevila v roce 1889 během společného studijního pobytu v Mnichově. Ústřední argument příspěvku uvádí, že rozpor mezi Riehlovým národně-konzervativním a Virchowovým liberálním pojetím studia člověka v dosud úzce propojeném poli etnologie / antropologie (v rámci německé „Volksforschung”) vyústil v 90. letech 20. století do vlny generačních sporů a metodické diverzifikace (nebo dokonce rozkolu) v němčině a následně v českých kulturních vědách. Jedním z mnoha dopadů byl také Niederleho odchod z redakce Českého lidu.
|
|
|
Věk Dračího doupěte: nové pojetí a komercionalizace volného času na počátku 90.let dvacátého století
Houha, Libor ; Storchová, Lucie (vedoucí práce) ; Ducháček, Milan (oponent)
Tato práce pojednává o fenoménu her na hrdiny v prostředí Československa a posléze České republiky v první polovině 90. let. Hry na hrdiny přišly do českých zemí v podobě hry Dračí doupě, kolem které se ihned vytvořila aktivní komunita hráčů. Cílem práce je analýza a kontextualizace subkultury hráčů her na hrdiny v první polovině 90. let, a také aktivit nakladatelství Altar, které Dračí doupě vydalo v roce 1990. S Dračím doupětem je neodmyslitelně spjata komercionalizace her na hrdiny. V rámci práce je popsán vývoj nakladatelství Altar s ohledem na jeho tržní strategie a ovlivnění subkultury hráčů her na hrdiny. Zbytek práce je věnován komunitě hráčů her na hrdiny s ohledem na její vývoj, podobu a šíření prostřednictvím fanzinů (neprofesionální publikace vydávané komunitou), časopisů a komunitních setkání (tzv. "conů"). Dále jsou analyzovány spory uvnitř komunity týkající se komercionalizace této volnočasové aktivity, které vedly k rozpadu hráčské subkultury. K celkovému doplnění analýzy slouží také pohled veřejnosti na subkulturu hráčů her na hrdiny. V závěru práce se zamýšlím nad diskontinuitami této subkultury v dnešní době. Klíčová slova: Altar, Dračí doupě, hry na hrdiny, komercializace, postsocialismus, subkultura
|
|
|
Věk Dračího doupěte: nové pojetí a komercionalizace volného času na počátku 90.let dvacátého století
Houha, Libor ; Storchová, Lucie (vedoucí práce) ; Ducháček, Milan (oponent)
Tato práce pojednává o fenoménu her na hrdiny v prostředí Československa a posléze České republiky v první polovině 90. let. Hry na hrdiny přišly do českých zemí v podobě hry Dračí doupě, kolem které se ihned vytvořila aktivní komunita hráčů. Cílem práce je analýza a kontextualizace subkultury hráčů her na hrdiny v první polovině 90. let, a také aktivit nakladatelství Altar, které Dračí doupě vydalo v roce 1990. S Dračím doupětem je neodmyslitelně spjata komercionalizace her na hrdiny. V rámci práce je popsán vývoj nakladatelství Altar s ohledem na jeho tržní strategie a ovlivnění subkultury hráčů her na hrdiny. Zbytek práce je věnován komunitě hráčů her na hrdiny s ohledem na její vývoj, podobu a šíření prostřednictvím fanzinů (neprofesionální publikace vydávané komunitou), časopisů a komunitních setkání (tzv. "conů"). Dále jsou analyzovány spory uvnitř komunity týkající se komercionalizace této volnočasové aktivity, které vedly k rozpadu hráčské subkultury. K celkovému doplnění analýzy slouží také pohled veřejnosti na subkulturu hráčů her na hrdiny. V závěru práce se zamýšlím nad diskontinuitami této subkultury v dnešní době. Klíčová slova: Altar, Dračí doupě, hry na hrdiny, komercializace, postsocialismus, subkultura
|
|
|
Václav Chaloupecký. Československý historik a archivář (1882-1951)
Ducháček, Milan ; Čornejová, Ivana (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent) ; Mervart, Jan (oponent)
Předložená dizertační práce pojednává o životě a díle českého historika Václava Chaloupeckého (1882-1951), žáka Josefa Pekaře a Jaroslava Golla, jenž v době první ČSR působil jako profesor československých dějin na nově zřízené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Chaloupeckého dílo je převážně medievistické, zasahuje však také do otázek vzniku ČSR. V počátcích tvorby jej však poutala především poezie. Chaloupecký je běžně vnímán jako čechoslovakista a pozitivista, z čehož plyne i hodnocení jeho díla jako ideově i metodologicky antikvovaného. Smyslem práce proto nebylo napsat vědeckou biografii, ale spíše podrobit historiografický odkaz Václava Chaloupeckého novému přezkoumání, jež by vycházelo z pohledu méně zatíženého nacionálními a ideovými stereotypy. V práci se pokouším především ukázat, že Chaloupeckého historiografický přístup vycházel z individuálního zakotvení v českém a slovenském prostředí, zejména díky sňatku se slovenskou básnířkou Ľudmilou Groeblovou. Výsledkem by měl být obraz života a díla historika, jehož osudy byly určovány třemi cézurami - světovými válkami a komunistickým převratem roku 1948.
|
host ::
RSS.