|
|
Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích
Fatková, Markéta ; Novotná, Eva (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
Resumé Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích Kamil Hilbert - český architekt přelomu 19. a 20. století, je znám hlavně jako poslední projektant svatovítského chrámu. Jeho tvůrčí činnost byla zaměřena především na obnovy památek, ale občas se věnoval i vlastní architektonické tvorbě. Jednou z nich je kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích, pravděpodobně nejznámější "secesní" sakrální stavba v Čechách. O architektonické tvorbě stavitele Kamila Hilberta ani o tomto jeho, jak se zdá klíčovém díle, neexistuje podrobnější studie. Odborníci se prozatím věnovali Hilbertovi pouze v souvislosti s památkovou péčí, o jejíž modernizaci se sám v jejích počátcích významně zasloužil. Dokázal velmi rychle reagovat na novou památkovou teorii a bezprostředně ji uplatňovat v praxi. Hilbertovy památkové realizace jsou založené na metodicky vyspělém přístupu k poznání upravované památky a na uplatnění vědeckých metod při jejím průzkumu. Jeho názory byly ovlivňovány progresivními proudy v památkové péči, představované především myšlenkami zakladatelských osobností moderní památkové péče, vídeňského historika umění Aloise Riegla a jeho žáka a nástupce Maxe Dvořáka. Stranou zájmu pak zůstávala Hilbertova vlastní architektonická tvorba, ať již z konce 19. století či prvních desetiletí 20. století. Kostel sv. Jana...
|
|
|
Ilustrace Adrieny Šimotové k próze a poezii
Štroblová, Kateřina ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
RESUMÉ Ilustrační tvorba Adrieny Šimotové je dosud málo zpracovanou, nicméně nedílnou součástí její výtvarné tvorby. Ilustrováním se zabývala prakticky celou svou uměleckou dráhu - první ilustrace, které však nebyly vydány, vytvořila již při studiu na střední grafické škole. První publikované ilustrace se datují do roku 1948, tedy do doby, kdy Šimotová studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Po téměř dvacetileté pomlce se k ilustrování vrátila v roce 1967, kdy doprovodila povídku do revue světové literatury. Šedesátá léta znamenala pro Adrienu Šimotovou příklon k tzv. nové figuraci a obrácení pozornosti k všedním lidským situacím. V sedmdesátých letech dochází k další proměně jejího výtvarného výrazu - po tragické smrti manžela Šimotová opouští techniku malby a přechází k práci s textilem a později papírem. Soustavně se Šimotová zabývala ilustracemi až od let osmdesátých. Vznikají významné ilustrace ke sbírce Vladimíra Holana. V této době jsou pro Šimotovou důležité pobyty v klášteře v Hostinném, kde tvořila díla prořezáváním a vytrháváním papíru. Na počátku 90. let Šimotová opouští figurální motivy a zabývá se frotážemi věcí ze svého okolí. Vznikají tak cykly jako např. Magie věcí a Svěcení reality. Reprodukce některých z těchto frotáží byly použity také jako ilustrace. Od frotáží předmětů se...
|
|
|
Sociální tématika v Českém konceptuálním umění 90. let 20. století
Beranová, Hana ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
v českém jazyce Sociální tématika v českém konceptuálním umění devadesátých let dvacátého století Má práce se věnuje období devadesátých let dvacátého století v Čechách. Snažím se poukázat na fakt, že pro české umění devadesátých let (nejmladší generace) byl konceptualismus velice rozšířené médium. Konceptualismus se stal aktuálním médiem pro všechny umělecké obory. Sociální tématika začala být po revoluci častým námětem (ne jediným), který byl nejvíce zpracováván právě mladými konceptualisty. Vybrala jsem nejtypičtější zástupce tohoto žánru, kteří se sociální tématikou pracují, ale každý z nich se na tuto sociální problematiku dívá odlišným pohledem. Jsou jimi: skupina Pondělí, Milena Dopitová, Jiří Černický, Krištof Kintera. Rozebírám tvorbu těchto autorů, kterou rozděluji do několika tématických skupin. Na závěr stručně zmiňuji dílo Kateřiny Šedé, jedné z nejmladších umělkyň současného českého umění, zabývající se touto problematikou. Na začátku práce stručně nastiňuji situaci odehrávající se v devadesátých letech na české umělecké scéně: okolnosti kolem změn na pražské AVU, nejmladší nastupující generace umělců, stav galerií, výstava CZ99. Následně se zmiňuji o konceptualismu jako o fenoménu pro generaci českých umělců devadesátých let a poukazuji na instalaci jako na nejčastěji používaný...
|
|
|
Náhoda jako princip
Bláhová, Tereza ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
Náhoda jako princip Chance as a Principle ANOTACE Práce se zaměřuje na problematiku náhody jako principu v umění 20.století, přičemž její těžiště se soustřeďuje na umělce Jacksona Pollocka, Johna Cage, Merce Cunninghama a Jamese Joyce. V úvodu se přes etymologii slova, náhodu ve vědě a přírodě dostává k náhodě a hře. Druhá část - Náhoda a její role v umění - se zabývá typologií náhody, kde jsou naznačena jednotlivá východiska: Náhoda na cestě ke svobodě abstraktního expresionismu, volné atonality a "čistého jazyka"; Náhoda jako prostředek hry; Náhoda ve službách boje proti konvencím; Náhoda jako prostředek destrukce; Náhoda a imaginace. Na jednotlivých autorech a dílech dokládá potřebu náhody jako inspiračního zdroje umění. Třetí, stěžejní část práce se věnuje Hegemonii náhody, ve které dochází na komparaci třech fází tvorby (spontánní imaginace, osvobození od zaběhlých schémat, Work in Progress) umělců Pollocka, Cage, Cunninghama a Joyce. V závěru jsou shrnuty dosavadní poznatky a naznačena možná východiska pro další zkoumání. Klíčová slova: náhoda - spontánnost - gesto - organičnost - proud vědomí Počet slov: 145 320
|
|
|
Kostel sv. Václava na Smíchově
Sládeček, Petr ; Novotná, Eva (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
Ke konci devatenáctého století byl Smíchov rychle rostoucím průmyslovým předměstím Prahy, postrádal však kostel, který by pojmul větší množství věřících. Uvádí se, že ve veřejné soutěži, vyhlášené v roce 1878, zvítězili architekti Barvitius a Ullman. Nicméně v archivu Národního technického muzea jsem nalezl několik dopisů, z kterých vyplývá že původně v soutěži zvítězil architekt Schulz. Jeho projekt musel ale být přepracován. Dvě zmínky v časopise Method naznačují, že ani po této úpravě Schulzův projekt nevyhověl. Městská rada se tedy obrátila na architekty Ullmanna a Barvitia. Připomeňme, že Schulzův definitivní projekt uložený v Archivu hlavního města Prahy je datován rokem 1876, zatímco první Ullmannovy náčrtky počínají teprve rokem 1877. Vlastní stavba kostela, která trvala od roku 1880 do roku 1885 byla, po Ullmanově odchodu do ústraní, provedena pouze Barvitiem. Na stavbu kostela přispělo mnoho místních spolků a dokonce i samotný císař. Sám pražský arcibiskup několikrát navštívil staveniště kostela. Intériér kostela připomíná raně křesťanskou baziliku a byl vyzdoben díly předních umělců té doby: Sequense, Vosmíka, Šimka, Suchardy, Pirnera atd. Exteriér, který byl proveden ve stylu toskánské renesance a je zářným příkladem úspěšné kombinace režného cihelného zdiva a různých materiálů. Ačkoliv...
|
|
|
Reflexe holocaustu v současné umělecké produkci
Bilavčíková, Hana ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
Resumé Tato práce představuje a zhodnocuje proměnu uměleckých přístupů a střídání forem výtvarných reflexí od klasické konvenční představy umění k tomu, co moderní estetika nazývá "anti-uměním", "anti-estetickou reflexí". Základnou pro rozbor tohoto problému je zde fenomén nacistický holocaust a hrůzy druhé světové války. Studie nejdříve v hrubých obrysech shrnuje vývoj a sociologicko-historické proměny vnímání holocaustu poválečnou společností, a základě tohot vhledu dospívá k poznání, že s tématem holocaust se v průběhu doby začalo pracovat spíše jako s významovou parabolou, která má adekvátní reflexi ve výtvarném a vizuálním umění. Důraz je zde kladen především na tvorbu umělců druhé a třetí generace, tedy potomků pachatelů a obětí hrůzných činů minulosti, kteří danou problematiku zpracovávají v perspektivě každodennosti obyčejného člověka dneška.Na základě zhodnocení dosavadního poválečného vývoje uměleckých postupů a forem výtvarných reflexí fenoménu nacistický holocaust dospívá studie k poznání, že jej lze rozdělit do tří základních etap, které odpovídají více méně poválečnému střídání generací. Nebylo cílem této studie zpracovat na podkladě uměleckých reflexí tématiku židovství či antisemitismu v posledních šedesáti letech. Téma je velmi široké. Rozsah běžné bakalářské práce jeho absolutní zpracování...
|
|
|
Milosrdný samaritán v díle českých umělců první poloviny dvacátého století
Pecháčková, Eliška ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
RESUMÉ Bakalářská práce "Milosrdný Samaritán v díle českých umělců první poloviny dvacátého století" se zabývá vývojem výkladu a tradice novozákonního podobenství o milosrdném Samaritánovi a zaměřuje se na ztvárnění tohoto biblického tématu pěti českými umělci: Emilem Fillou, Janem Zrzavým, Janem Preislerem, Alfredem Justitzem a Karlem Špillarem. Námět podobenství byl těmito malíři využit k vyjádření jejich subjektivních myšlenek a názorů na výtvarnou formu i všeobecný dějinný vývoj,především na první světovou válku. Začátek dvacátého století byl v rámci české výtvarné scény obdobím střetnutí a sváru dvou odlišných generací a způsobů uvažování. Představitelem "bojovného" směru, odvolávajícího se na filozofii Artura Schopenhauera a západní avantgardní tendence, byl Emil Filla. V práci je popsána i jeho teoretická činnost. Fillův obraz Milosrdný Samaritán (1910) byl považován za první dílo v českém prostředí, které prezentuje kubistickou estetiku. Oproti němu ryze individualistický Jan Zrzavý vždy odmítal připojit se k jakékoli skupině nebo směru a proto je největší pozornost věnována jeho osobnosti a přátelství s Bohumilem Kubištou, které velmi ovlivnilo některá jeho díla. Mezi ně patří i dvě verze Milosrdného Samaritána z let 1914-1915. Jan Preisler byl označován za představitele dekorativismu a secesního...
|
|
|
Meditace a sen v díle českých umělců počátku 20. století
Čichovský, Jan ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
Jan Čichovský Resumé "Meditace a sen v díle českých mistrů počátku 20.století" Svou podstatou a zaměřením se tato práce vztahuje především k osobním představám a meditacím umělců, objevujících svou duchovní cestu prostřednictvím umění. Úvod této práce se vyjadřuje k obecné problematice duchovních proudů, které měly vliv na výtvarné umění a zejména pak pojednává o konkrétních skupinách a směrech, jakými je např. antroposofie, teosofie nebo rozenkruciánská filozofie, které přímo zasahují do dění na počátku století. Vlastním předmětem mé práce je potom výběr z duchovní tvorby autorů Rudolfa Adámka a Františka Bílka, kteří jako jedni z mála sledují cestu křesťanské mystiky, jenž oba autory spojuje. Má práce chce ukázat způsob, jakým umělec přebírá duchovní poselství neviditelného světa, a jak jej prostřednictvím obrazu zhmotňuje. Pozorování nejvnitřnějších snů a tužeb mystikových má sloužit jako prostředek pro lepší pochopení díla i specifické symboliky, kterou jeden každý z těchto tvůrců používá. Neméně významnými jsou také jeho osobní vize. Má práce chce doplnit některé významy symbolistního umění týkající se mystické tematiky a meditace jako prostředku k dosažení poznání, a přiřadit jej do co nejpřesnější souvislosti s konkrétním směrem, který tento proces nejvíce ovlivnil. Umělecká cesta a umělecké dílo je...
|
|
|
Recepce abstraktního umění v meziválečném Československu
Pastýříková, Lenka ; Bydžovská, Lenka (vedoucí práce) ; Kuzica Rokytová, Bronislava (oponent) ; Svobodová, Markéta (oponent)
Disertační práce se zabývá recepcí českého a evropského abstraktního umění ve dvacátých a třicátých letech 20. století v Československu. Vychází z předpokladu, že kulturní prostředí první republiky sice nebylo pro abstraktní umění příznivé, přesto probíhaly různé formy jeho recepce. Cílem pak je představit a doložit možnosti veřejné prezentace abstraktního umění, související kritické reakce a příklady teoretické reflexe. Zvolený recepčně historický přístup se na základě písemných pramenů zaměřuje na vztah publika k abstraktnímu umění a zacházení s konkrétními díly. Věnuje se jeho vystavování, hodnocení a interpretaci v době vzniku a zohledňuje převážně recipienty z řad teoretiků, výtvarných kritiků, redaktorů, umělců a dalších účastníků uměleckého provozu. Do pojednání je zahrnuta odezva a názory nejen na abstraktní malířství a sochařství, ale i na abstraktní fotografii, film a kinetické umění.
|
|
|
Klasicismus v moderním umění
Michalová, Rea ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
"Bohužel je velmi těžké říci jasně, co klasicismus je ... ," postěžoval si ve svém pojednání o Paulu Cézannovi roku 1907 Maurice Denis. l Jeho "chvilková melancholie" byla docela oprávněná, neboť ke "klasicismu" se navíc přidružují termíny "klasicistního", "klasičnosti", "klasiky", "klasického", "neoklasicismu" ... Nebo také "c1assique" a "c1assicisme" francouzsky, "c1assicism", "c1assic" či "c1assical" ... anglicky a chcete-li německy: "Klassizismus", "klassizistisch", "Klassik", "klassisch", atd. atd. atd ..... Zkrátka takové malé babylónské zmatení jazyků. Prvotní chaos, který by bylo vhodné raději zamaskovat, než nechat vystoupit na povrch. Zvláště, když charakteristikami klasicismu v nejširším slova smyslu se mimo jiné staly řád, harmonie, vyváženost aj asnost. Nepopiratelnou skutečností ale zůstává, že výše zmiňované termíny nabyly v průběhu času mnoha významů a jejich použití je někdy matoucí. Maj í svou historickou signifikanci vedle významů estetických, nezávislých na určité epoše. Přijměme tedy spíše ono pověstné "volání k řádu" ("rappel cl I' ordre") a vnesme do chaosu konečně trochu pořádku, jak se na klasicismus sluší. .. Slovo "klasický" pochází z latinského "c1assicus", resp. v plurálu "c1assici", označující římské občany první majetkové třídy.2 Estetickým pojmem se stalo ve 2. století n. 1.,...
|
host ::
RSS.