|
|
The theme of Hamlet in Joyce's Ulysses: The reflections of Stephen Dedalus's aesthetic theory in his later theory of Hamlet and the specific implications that arise from it
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Práce pojednává o teorii Hamleta vytvořené Štěpánem Dedalem, ústřední postavou Odyssea, a o jejím protikladu v podobě Joycovy teorie, kterou si lze představit jako přetvořenou Štěpánovu teorii promítnutou do vyprávění Odyssea. První kapitola se zabývá původem teorie Hamleta; zaměřuje se na Štěpánovy estetické názory s důrazem na termíny, které Štěpán používá a poukazuje na to, jak se Štěpán odchyluje od modelů, ze kterých vychází. Základní myšlenkou Štěpánovy estetické teorie se ukáže být nezbytnost přítomnosti "reálného života" pro uměleckou tvorbu. Většina termínů, které Štěpán používá, se této problematiky týká; výjimkou je jeho vize "odosobnělého umělce", která je pravým opakem kontaktu s realitou. Ve skutečnosti je ale tento paradox vodítkem ke smíření dvou protichůdných tendencí, což se zdá být podstatou umělecké tvorby. Kapitola rovněž upomíná na to, jak Joyce ironicky nahlíží na Štěpánovy názory. Štěpán se distancuje od křesťanství, ale pracuje s náboženskými paralelami a paradoxně mu tak vzdává hold. Ironie vychází najevo také ohledně vztahu umělce k jeho dílu; Joycova "nová" teorie Hamleta má blíže k Tomáši Akvinskému než původní Štěpánova. Obdobně se Joyce staví ke Štěpánovi a jeho analogii mezi literárním dílem a skutečným světem: vyprávění Odyssea předvídá samo sebe, přesně podle...
|
|
|
Fin-de-siècle Elements in Flann O'Brien's Novel The Third Policeman
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Wallace, Clare (oponent)
Práce se zabývá podobnostmi mezi románem Flanna O'Briena Třetí strážník a literaturou fin de siècle, přesněji dekadentní literaturou a literaturou rané avantgardy. Fakt, že kromě metafikce se O'Brienův román nezabývá estetikou (ani co do formy, ani co do tématu) nijak neruší přítomnost fin-de-siècle prvků nebo strategií v něm; prvky se pouze mění a přizpůsobují se tak novému prostředí. Mnoho z nich vyznívá ironicky, jiné aktivně přispívají k metafiktivnímu vyznění románu. První kapitola vysvětluje podobnosti mezi Třetím strážníkem a fin-de-siècle literaturou obecně. Soustředí se převážně na dekadentní literaturu a její ústřední téma "nepřirozenost." Nepřirozenost se objevuje v různorodých podobách - vynalézavost, umělost i přetvářka. Nepřirozenost se nachází i v postavách samotných a dokonce (v souladu s metafikcí románu) i v podobě O'Brienova pekelného světa, kde se vypravěč ocitne. Objevování a pociťování různých forem nepřirozenosti jde ruku v ruce se smyslovými vjemy a na to také kapitola odkazuje - Třetí strážník pozoruhodně reflektuje popisy smyslových prožitků známé z fin-de-siècle literatury. Společensky vnímaná nepřirozenost se promítá také do fin-de-siècle motivů zženštilosti a sexuální nekonvenčnosti - oba druhy se objevují v O'Brienově románu a dostávají specificky absurdní ráz. Druhá...
|
|
|
The theme of Hamlet in Joyce's Ulysses: The reflections of Stephen Dedalus's aesthetic theory in his later theory of Hamlet and the specific implications that arise from it
Brymová, Petra ; Pilný, Ondřej (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Práce pojednává o teorii Hamleta vytvořené Štěpánem Dedalem, ústřední postavou Odyssea, a o jejím protikladu v podobě Joycovy teorie, kterou si lze představit jako přetvořenou Štěpánovu teorii promítnutou do vyprávění Odyssea. První kapitola se zabývá původem teorie Hamleta; zaměřuje se na Štěpánovy estetické názory s důrazem na termíny, které Štěpán používá a poukazuje na to, jak se Štěpán odchyluje od modelů, ze kterých vychází. Základní myšlenkou Štěpánovy estetické teorie se ukáže být nezbytnost přítomnosti "reálného života" pro uměleckou tvorbu. Většina termínů, které Štěpán používá, se této problematiky týká; výjimkou je jeho vize "odosobnělého umělce", která je pravým opakem kontaktu s realitou. Ve skutečnosti je ale tento paradox vodítkem ke smíření dvou protichůdných tendencí, což se zdá být podstatou umělecké tvorby. Kapitola rovněž upomíná na to, jak Joyce ironicky nahlíží na Štěpánovy názory. Štěpán se distancuje od křesťanství, ale pracuje s náboženskými paralelami a paradoxně mu tak vzdává hold. Ironie vychází najevo také ohledně vztahu umělce k jeho dílu; Joycova "nová" teorie Hamleta má blíže k Tomáši Akvinskému než původní Štěpánova. Obdobně se Joyce staví ke Štěpánovi a jeho analogii mezi literárním dílem a skutečným světem: vyprávění Odyssea předvídá samo sebe, přesně podle...
|
host ::
RSS.