Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Vliv vyšší nadmořské výšky na úspěšnost střelby v biatlonu
Boudíková, Adéla ; Dovalil, Josef (vedoucí práce) ; Pupiš, Martin (oponent) ; Ondráček, Jan (oponent)
Hlavním cílem práce bylo poskytnout nové poznatky týkajících se problematiky úspěšnosti střelby ve vyšší nadmořské výšce (1 500 - 3 000m n. m.). Úspěšnost střelby vrcholových závodníků byla hodnocena na základě výsledků vytrvalostních závodů SP, MS a ZOH v nížině a vyšší nadmořské výšce v rozmezí závdních sezón 1990/1991 - 2013/2014. Vyšší nadmořská výška neměla významný vliv (p<0,05) na úspěšnost střelby biatlonistek, ani biatlonistů v porovnání s výsledky z nížiny. Výška ovlivnila více úspěšnost střelby žen než mužů. Efektivitu střelby jsme dále zkoumali v rámci experimentu, kterého se zúčastnilo deset biatlonistů soutěžících na národní úrovni. Sportovci absolvovali tři testy v nížině, čtyři testy ve vyšší nadmořské výšce (1 800m n. m.) a pět testů v nížině po návratu z výšky. Součástí testu byla klidová střelba vleže a vstoje, poté následoval běh na 3km, který zahrnoval střelbu vleže a vstoje. Dvanáctidenní pobyt a trénink ve výšce neměl vliv na zlepšení úspěšnosti a rychlosti střelby, ani na čas běhu v dané intenzitě zatížení. Klidová střelba, ani střelba vleže po zatížení se po celou dobu testování významně neměnila. Kritické dny ve výšce byly zaznamenány u střelby vstoje po zatížení (6. den; p<0,05) a u průměrného času běhu (9. den; p<0,05). Manipulace se zbraní a střelba jsou zautomatizované...
Vliv vyšší nadmořské výšky na úspěšnost střelby v biatlonu
Boudíková, Adéla ; Dovalil, Josef (vedoucí práce) ; Pupiš, Martin (oponent) ; Ondráček, Jan (oponent)
Hlavním cílem práce bylo poskytnout nové poznatky týkajících se problematiky úspěšnosti střelby ve vyšší nadmořské výšce (1 500 - 3 000m n. m.). Úspěšnost střelby vrcholových závodníků byla hodnocena na základě výsledků vytrvalostních závodů SP, MS a ZOH v nížině a vyšší nadmořské výšce v rozmezí závdních sezón 1990/1991 - 2013/2014. Vyšší nadmořská výška neměla významný vliv (p<0,05) na úspěšnost střelby biatlonistek, ani biatlonistů v porovnání s výsledky z nížiny. Výška ovlivnila více úspěšnost střelby žen než mužů. Efektivitu střelby jsme dále zkoumali v rámci experimentu, kterého se zúčastnilo deset biatlonistů soutěžících na národní úrovni. Sportovci absolvovali tři testy v nížině, čtyři testy ve vyšší nadmořské výšce (1 800m n. m.) a pět testů v nížině po návratu z výšky. Součástí testu byla klidová střelba vleže a vstoje, poté následoval běh na 3km, který zahrnoval střelbu vleže a vstoje. Dvanáctidenní pobyt a trénink ve výšce neměl vliv na zlepšení úspěšnosti a rychlosti střelby, ani na čas běhu v dané intenzitě zatížení. Klidová střelba, ani střelba vleže po zatížení se po celou dobu testování významně neměnila. Kritické dny ve výšce byly zaznamenány u střelby vstoje po zatížení (6. den; p<0,05) a u průměrného času běhu (9. den; p<0,05). Manipulace se zbraní a střelba jsou zautomatizované...
Vliv dexrazoxanu na ischemicko-reperfuzní poškození srdce potkana
Boudíková, Adéla ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Hloušková, Patricie (oponent)
Dexrazoxan (DEX) je v klinické medicíně využíván k potlačení vedlejších kardiotoxických účinků cytostatických léčiv antracyklinů. Mechanismus kardioprotekce DEX spočívá v chelataci volných iontů železa a zabránění vzniku nebezpečných hydroxylových radikálů. Tato studie zkoumá vliv DEX na ischemicko-reperfuzní poškození myokardu potkana. Izolované perfundované srdce z potkanů, kterým byl intravenózně podán DEX (50, 150, 450 mg/kg) nebo kontrolní roztok, bylo vystaveno 30 min lokální ischemii a 10 min reperfuzi, při které byly sledovány ischemické arytmie, a 15 min lokální ischemii a 10 min reperfuzi pro zkoumání reperfuzních arytmií. Vyhodnocení EKG záznamu (komorových arytmií) bylo provedeno programem CAR pomocí Lambethské konvence. Globální ischemie (15 min) byla provedena u srdcí potkanů s DEX 150 mg/kg a sloužila ke stanovení koncentrace glutathionu v levé komoře srdeční metodou HPLC. Pro in vivo pokusy byly použiti anestetizovaní uměle ventilovaní potkani (DEX 50 a 150 mg/kg), u kterých po 20 min. lokální ischemii následovala 3 hod. reperfuze, po níž byla velikost infarktu stanovena histochemicky tetrazoliovými solemi. Na příčných řezech srdečních byla kvantifikována velikost infarktu planimetricky (GIMP, Ellipse). Největší snížení celkového počtu ischemických arytmií jsme zaznamenali u DEX 150 mg/kg...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.