|
|
Latin West mirrored by the Byzantine historiography (6th-8th centuries)
Bakyta, Ján ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Základním cílem dizertace je zjistit, jestli východní Římané (Byzantinci) šestého až osmého století měli zájem o latinský západ a ríšskou vládu nad ním. V první části práce jsou identifikovány a zhodnoceny rozmanité diskurzy o počátcích Iustinianovy conquisty, resp. reconquisty Afriky a Itálie, artikulované v dobových pramenech; jediný z nich, který nelze usvědčit nebo důvodně podezírat z toho, že byl artikulovaný oficiálně, je diskurz jistého pramene Pseudo-Zacharia Scholastika, jenž činí zodpovědnými za války s Vandaly a Ostrogóty africké a možná také italské exulanty, kteří si stěžovali na císařském dvoře na místní vládce. Po dalších přípravných studiích (např. o tzv. problematice Theodorichovy ústavní pozice) je učiněn závěr, že císař Iustinianos neměl zájem o ideologicky motivovanou obnovu říše, nýbrž vedl západní války kvůli svým kontaktům se západními aristokraty. Ve druhé části dizertace je zkoumána prezentace Iustinianových západních vojen a západních událostí nebo reálií v dílech byzantských historiků od Marcellina Comita a Prokopia po Theofylakta Simokatta (šesté až rané sedmé století) a je podniknut pokus zjistit jejich postoj k této problematice. Jako vhodný obecný závěr se jeví to, že dějepisci, a to ani Prokopios nebo Agathias, ideu ovládání západu nekritizovali, avšak prezentovali...
|
|
|
Oligarchie čtyř set v Athénách roku 411 př. n. l.
Nývlt, Pavel ; Souček, Jan (vedoucí práce) ; Marek, Václav (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Do roku 1891 bylo všeobecně uznávaným nejdůležitějším pramenem pro poznání vlády čtyř set v Athénách roku 411 př. n. l. Thúkýdidovo líčení. Situace se změnila publikací aristotelského spisu Athénské státní zřízení, jehož popis událostí se zásadně lišil od Thúkýdidova. Následovalo mnoho pokusů určit, která zpráva je spolehlivější, případně obě zprávy kombinovat. Těžištěm této práce jsou tyto kontoverze, ale její ambicí je též rekonstruovat co nejpřesnější chronologii vlády čtyř set v kontextu peloponnéské války a představit omezení, která pro tyto snahy představuje povaha textů, které máme k dispozici. Stručně je též představena návaznost převratu roku 411 na předchozí vývoj a jeho vliv na pozdější události.
|
|
|
Bezbožnost v klasických Athénách
Novotný, Matěj ; Souček, Jan (vedoucí práce) ; Bednaříková, Jarmila (oponent) ; Kysučan, Lubor (oponent)
Matěj Novotný - Bezbožnost v klasických Athénách Abstrakt: Práce se zabývá vymezením a stíháním bezbožnosti v demokratických Athénách klasického období, tj. v 5. a 4. stol. př. n. l. Otázka "bezbožnosti" v užším smyslu, tj. toho, co označoval řecký pojem ἀσέβεια (doslova "absence/negace úcty"), je zasazena do širšího kontextu dalších trestných činů náboženského charakteru, které byly pokryty zvláštními zákony: "svatokrádež" (ἱεροσυλία), vykopávání posvátných olivovníků, provinění proti svátkům a různé další delikty, které v pragmaticky formulovaných zákonech nebyly zahrnuty pod žádný obecný pojem. Práce navazuje na dílo badatelů, kteří projevují značnou skepsi k věrohodnosti pozdních pramenů, jako je např. Plútarchos či Diogenés Laertios, s čímž souvisí pochyby o existenci procesů s filosofy před Sókratem. Zároveň navazuje na badatele zpochybňující autenticitu dokumentů, které jsou vloženy do řečí attických řečníků. Podstatná část práce proto spočívá ve vyvracení věrohodnosti pozdních zpráv a vložených dokumentů. Zvláštní pozornost je věnována tzv. Diopeithovu usnesení, o kterém píše Plútarchos v Životě Perikleově a které je obvykle interpretováno tak, že kriminalizovalo ateismus a zkoumání meteorologicko-astronomických otázek. V práci je ukázáno, že Plútarchovo líčení je celkově nevěrohodné a v rozporu s...
|
|
|
Oligarchie čtyř set v Athénách roku 411 př. n. l.
Nývlt, Pavel ; Souček, Jan (vedoucí práce) ; Marek, Václav (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Do roku 1891 bylo všeobecně uznávaným nejdůležitějším pramenem pro poznání vlády čtyř set v Athénách roku 411 př. n. l. Thúkýdidovo líčení. Situace se změnila publikací aristotelského spisu Athénské státní zřízení, jehož popis událostí se zásadně lišil od Thúkýdidova. Následovalo mnoho pokusů určit, která zpráva je spolehlivější, případně obě zprávy kombinovat. Těžištěm této práce jsou tyto kontoverze, ale její ambicí je též rekonstruovat co nejpřesnější chronologii vlády čtyř set v kontextu peloponnéské války a představit omezení, která pro tyto snahy představuje povaha textů, které máme k dispozici. Stručně je též představena návaznost převratu roku 411 na předchozí vývoj a jeho vliv na pozdější události.
|
|
|
Latin West mirrored by the Byzantine historiography (6th-8th centuries)
Bakyta, Ján ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Základním cílem dizertace je zjistit, jestli východní Římané (Byzantinci) šestého až osmého století měli zájem o latinský západ a ríšskou vládu nad ním. V první části práce jsou identifikovány a zhodnoceny rozmanité diskurzy o počátcích Iustinianovy conquisty, resp. reconquisty Afriky a Itálie, artikulované v dobových pramenech; jediný z nich, který nelze usvědčit nebo důvodně podezírat z toho, že byl artikulovaný oficiálně, je diskurz jistého pramene Pseudo-Zacharia Scholastika, jenž činí zodpovědnými za války s Vandaly a Ostrogóty africké a možná také italské exulanty, kteří si stěžovali na císařském dvoře na místní vládce. Po dalších přípravných studiích (např. o tzv. problematice Theodorichovy ústavní pozice) je učiněn závěr, že císař Iustinianos neměl zájem o ideologicky motivovanou obnovu říše, nýbrž vedl západní války kvůli svým kontaktům se západními aristokraty. Ve druhé části dizertace je zkoumána prezentace Iustinianových západních vojen a západních událostí nebo reálií v dílech byzantských historiků od Marcellina Comita a Prokopia po Theofylakta Simokatta (šesté až rané sedmé století) a je podniknut pokus zjistit jejich postoj k této problematice. Jako vhodný obecný závěr se jeví to, že dějepisci, a to ani Prokopios nebo Agathias, ideu ovládání západu nekritizovali, avšak prezentovali...
|
|
|
Poslední pohané a jejich postavení v christianisovaném římském imperiu.
Prchlík, Ivan ; Marek, Václav (vedoucí práce) ; Mouchová, Bohumila (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Práce sleduje jeden z aspektů procesu zániku nekřesťanských náboženských kultů - tradičně označovaných jako "pohanské" - v christianisovaném římském imperiu, totiž nakolik se na tomto zániku podílelo případné pronásledování ze strany christianisovaného státu, případně násilí ze strany státem podporované církve nebo nábožensky exponovaných jedinců. V odborné literatuře se totiž lze setkat s názorem, že christianisace římského imperia vedla k zániku pohanství jen zcela přirozenému, rychlému a nenásilnému, zatímco známé excesy jsou pouze jakýmisi výjimkami. Nejedná se však o závěry systematického bádání, ale spíše o pouhé předpoklady, které samy slouží jako indicie v bádání nad otázkami jinými. V této práci je shromážděno značné množství zpráv o situaci tzv. posledních pohanů v christianisovaném římském imperiu a násilí vůči nim. Právě s ním, a to za účelem co nejrychlejší eliminace pohanství, každopádně počítala imperiální legislativa, přesto však svědčí množství zpráv o tom, že toto násilí nebylo vždy uplatňováno, a jsou-li tyto zprávy posuzovány isolovaně, mohou budit dojem tolerantnosti christianisovaného římského státu vůči pohanům zdánlivě oprávněně. Srovnatelné množství zpráv o násilí na pohanech páchaném, vztažené k představě ideálního stavu, která plyne z imperiální legislativy, však činí jejich...
|
|
|
Změny správy měst římské říše v průběhu 2. až 4. stol.n.l.
Vavřín, Pavel ; Marek, Václav (vedoucí práce) ; Burian, Jan (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Práce se zabývá vývojem správy měst římské říše s důrazem na situaci v její západní části. Pro řešení této problematiky jsou významné prameny právní, doplňkově pak narativní. Soubor hmotného práva je však zachován pouze torzovitě (v pozděj ších sbírkách), nara ti vní prameny k tématu jsou silně omezené. Přesto lze poměrně detailně sledovat zejména postavení lokální aristokracie (decuriones/ curiales). Epigrafické prameny pomáhaj í sledovat zejména plošný rozvoj municipální správy v provinciích, ovšem jejich potenciál pro studium vývoje administrace je velmi omezený věcně i chronologicky. Poznatky z ojediněle zachovaných ústav konkrétních měst nelze zcela zobecňovat vzhledem k místní specifikům a chronologickému vývoji. Práce využí vá i výsledky výzkumů na základě archeologických pramenů.
|
host ::
RSS.