Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Přestavba fonologického systému současné polštiny s důrazem na vokalizmus
Vacula, Richard ; Balowski, Mieczyslaw (vedoucí práce) ; Rusin Dybalska, Renata (oponent)
Polština je jazykem s převahou konsonantizmu. Její vokalický systém byl v minulosti poměrně stabilní a vyznačoval se systémem orálních a dvou nazálních samohlásek a nepřítomností diftongů (kromě malého množství slov cizího původu a vokalických struktur s aproximantou Ijl, které však nebyly považovány za diftongické). Zhruba od 19. stol. se polský fonetický a fonematický systém začíná výrazně měnit ve prospěch polysegmentálních vokalických struktur diftongického charakteru. Tento trend sílí zejména v poslední době. Nové diftongy či diftongoidy vznikají dvojím či trojím způsobem. Orální diftongy povstávají ze spojení vokálu s etymologickým dentálním ly (I) díky progresivní vokalizaci této laterály v aproximantu Iw/. Nazální dvojhlásky jsou buďto kontinuanty původních nosových samohlásek nebo struktury ústní vokál + nazální konsonant, v obou případech před frikativou. Aproximanta Iwl má původ v praslovanském nepalatalizovaném 11/, které se v průběhu vývoje změnilo v dentální ly (I), labializovalo se a po zániku funkční korelace s "měkkým" lPI se postupně vokalizovalo. Tato změna dnes již zasáhla téměř celé území Polska. Foném Iwl se však kromě diftongických struktur může vyskytovat rovněž v jiných pozicích (v sousedství konsonantů), čímž se liší od druhé polské aproximanty Ij/ a naopak jej tato fonotaktická...
Korpusový přístup ve výuce češtiny jako cizího jazyka
Zasina, Adrian Jan ; Lukešová, Lucie (vedoucí práce) ; Škodová, Svatava (oponent) ; Balowski, Mieczyslaw (oponent)
Název práce: Korpusový přístup ve výuce češtiny jako cizího jazyka Autor: Mgr. Bc. Adrian Jan Zasina Katedra: Ústav Českého národního korpusu Školitel: Mgr. Lucie Lukešová, Ph.D. Abstrakt: V poslední době zaznamenáváme prudký vývoj v oblasti informačních technologií, s nímž je úzce spjat i vývoj jazykových korpusů. Jazykové korpusy poskytují nepřeberné množství autentických dat a informací o fungování skutečného jazyka, tudíž není divu, že si našly své místo i v jazykové výuce. Ve výuce češtiny jako cizího jazyka zaznamenáváme rostoucí zájem o využití korpusových zdrojů, ačkoli metodologické otázky zabývající se konkrétními aplikacemi doposud zůstávaly stranou. Tato práce si proto vzala za cíl systematicky zmapovat možnosti začlenění korpusů do běžné jazykové výuky, a to s ohledem na konkrétní jazykové potřeby cizinců na základě jejich typických chyb. Důraz není kladen jen na ucelený metodologický rámec, ale i na praktickou ukázku práce s korpusovými daty, jež má posloužit nejen korpusovým specialistům, ale především učitelům a jejich studentům. Základem práce je rozsáhlá analýza mapující nejproblematičtější jevy ve výuce češtiny jako cizího jazyka založená na datech z žákovského korpusu CzeSL-SGT. Výzkum byl proveden na textech studentů se slovanským mateřským jazykem. Automatická chybová analýza...
Přestavba fonologického systému současné polštiny s důrazem na vokalizmus
Vacula, Richard ; Balowski, Mieczyslaw (vedoucí práce) ; Rusin Dybalska, Renata (oponent)
Polština je jazykem s převahou konsonantizmu. Její vokalický systém byl v minulosti poměrně stabilní a vyznačoval se systémem orálních a dvou nazálních samohlásek a nepřítomností diftongů (kromě malého množství slov cizího původu a vokalických struktur s aproximantou Ijl, které však nebyly považovány za diftongické). Zhruba od 19. stol. se polský fonetický a fonematický systém začíná výrazně měnit ve prospěch polysegmentálních vokalických struktur diftongického charakteru. Tento trend sílí zejména v poslední době. Nové diftongy či diftongoidy vznikají dvojím či trojím způsobem. Orální diftongy povstávají ze spojení vokálu s etymologickým dentálním ly (I) díky progresivní vokalizaci této laterály v aproximantu Iw/. Nazální dvojhlásky jsou buďto kontinuanty původních nosových samohlásek nebo struktury ústní vokál + nazální konsonant, v obou případech před frikativou. Aproximanta Iwl má původ v praslovanském nepalatalizovaném 11/, které se v průběhu vývoje změnilo v dentální ly (I), labializovalo se a po zániku funkční korelace s "měkkým" lPI se postupně vokalizovalo. Tato změna dnes již zasáhla téměř celé území Polska. Foném Iwl se však kromě diftongických struktur může vyskytovat rovněž v jiných pozicích (v sousedství konsonantů), čímž se liší od druhé polské aproximanty Ij/ a naopak jej tato fonotaktická...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.