Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 37 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Dějiny českých překladů Batrachomyomachie
Eyerová, Olga ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Cílem práce je rozebrat a srovnat překlady Batrachomyomachie od národního obrození až do současnosti. Jedná se o tyto překlady: Samuela Rožnaye (1834 [vznik 1819]), Hynka Mejsnara (1877 a 1881), Antonína Škody (1891), Jaromíra Rašína (1928), Jana Křesadla (1998 [40. léta 20. století]) a Otakara Smrčky (1959). Stručně jsou zmíněny nedochované překlady Jana Hollého (1808) a Dominika Františka Kynského (1817). Hlavní pozornost je věnována analýze jednotlivých překladů. Práce poskytuje základní charakteristiku Batrachomyomachie, informace o nejistém autorství a době vzniku. Krátce zmiňuje i pozdější napodobení Batrachomyomachie. Pro podrobnější srovnání českých překladů jsou zvoleny dvě sondy: převod vlastních jmen žab a myší a převod participií.
Lucius Ampelius, Liber memorialis. Překlad, úvod a komentář
Halámka, Marek ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Prchlík, Ivan (oponent)
Tématem této bakalářské práce je první český překlad jediného díla jinak neznámého římského autora Lucia Ampelia Liber memorialis. Úvodní studie představuje informace, které jsou o autorovi a jeho tvorbě známy, přičemž se soustředí zvláště na shrnutí dosavadních snah o přesnější časové zařazení Ampeliova života a problematiku rukopisné tradice. Kromě toho se úvodní stude zabývá strukturou díla a zdroji, z nichž autor čerpal. Překlad, jenž byl vytvořen s cílem co nejvěrněji napodobit Ampeliův strohý styl, je doplněn poznámkovým aparátem sloužícím k lepší orientaci v probíraných reáliích a textologických problémech Ampeliova díla.
Apollón a jeho lásky
Svobodová, Anna ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na boha Apollóna, jednu z hlavních postav řeckého panteonu; v centru její pozornosti však není rozmanité působení tohoto boha, nýbrž jeho milostný život. První část práce se předkládájí obecné informace tj. etymologie jména, zrození boha a jeho funkce v řeckém panteonu. Druhá část se pak věnuje analýze jednotlivých příběhů Apollónových milenců a milenek, přičemž důraz je kladen na čtyři nejdůležitější postavy: Kyréné, Dafné, Korónidu a Hyakintha. Cílem práce je prozkoumat důvody, proč byl osud Apollónových milenců a milenek často tak tragický. Studiem pramenů i sekundární literatury je ukázáno, jakým způsobem starověcí autoři reflektovali Apollónova milostná vzplanutí, nakolik se jejich verze příběhu liší jedna od druhé a jak tyto mytologické příběhy interpretuje současné bádání. Klíčová slova Apollón, mýtus, řecká mytologie, Kyréné, Hyakinthos, Dafné, Korónis, řecké náboženství, řecká literatura
Ivan Bureš jako překladatel římské poezie
Marešová, Zuzana ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Bakalářská práce se zabývá překladatelským dílem Ivana Bureše (1886-1947) z římské poezie. Zasazuje Burešovo dílo do dobového kontextu překládání z latiny do češtiny a představuje jeho vlastní překladatelskou reflexi. Na základě rozboru překladů analyzuje Burešovy překladatelské postupy, a to zejména ve vztahu k dobové kritice a k jeho vlastním teoretickým zásadám. Práce sleduje vývoj Burešovy překladatelské metody jak na srovnání různých vydání téhož díla, tak na srovnání použitých postupů v překladech různých děl. Výsledky rozborů konfrontuje s obecně rozšířeným názorem, uváděným v literárních slovnících, že Bureš po kritice svou překladatelskou metodu revidoval a přiblížil se konzervativní tradici.
Reinterpretace postavy Achillea v literatuře raného císařství
Málková, Kateřina ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Šubrt, Jiří (oponent)
Tato práce se pokouší nastínit a reinterpretovat pojetí postavy Achillea, které je často považováno za velice schematické, v římské literatuře raného císařství. Snaží se dokázat, že jeho zpracování je naopak založeno na řadě často protikladných rysů, vlastností a motivů, a i proto jej nelze zjednodušovat. V úvodní části práce je pozornost věnována zobrazení Achillea v Íliadě a v dílech římských autorů Augustovy doby (Catullus, Horatius, Propertius, Vergilius, Ovidius), což tvoří základ pro pozdější texty. Hlavní část práce se zaměřuje na konkrétní autory doby raného císařství (autor Ilias Latina, Diktys z Kréty, Statius, Seneca) a rozebráním vybraných pasáží se pokouší určit motivy, které jsou klíčové v pojetí postavy Achillea, v jednotlivých dílech i v dané době.
Valerius Maximus a jeho práce s Ciceronem jakožto zdrojovým textem
Bady, Štěpán ; Ctibor, Michal (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Valerius Maximus ve své sbírce exempel pravděpodobně nevyužíval pro práci s prameny jednotící strategii, pomocí které by přejímal texty od jiných autorů. Jako první krok pro výzkum bylo důležité určit, která exempla a které prameny lze takto detailně zkoumat. Nejdříve byla stanovena sonda pro knihy 4-6. Byly tak vybrány Ciceronovy filozofické texty jako základní korpus pramenů. Poté na základě naratologické metody byla rozdělena exempla do dvou skupin podle pravděpodobnosti, zda byly konkrétní paralely využity Valeriem Maximem jako pramen. Následně byla exempla první skupiny podrobena analýze stylistické a literární. Výsledky se navzájem popírají a nelze je tudíž zobecnit na ostatní knihy. Jádrem práce je postup od detailního rozboru jednotlivých exempel přes obecná zjištění týkající se otázky čtenářstva a rozsah aplikace cizího textu do Valeriovy sbírky.
Valerius Maximus a jeho práce s Ciceronem jakožto zdrojovým textem
Bady, Štěpán ; Ctibor, Michal (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Valerius Maximus ve své sbírce exempel využíval pro práci s prameny vlastní strategii, pomocí které přejímal texty od jiných autorů. Tuto strategii lze vypozorovat na základě paralelní analýzy Valeriova textu a jeho pramene. Jako první krok bylo důležité určit, která exempla a které prameny lze takto detailně zkoumat. Nejdříve byla stanovena metoda sondy. Byly tak vybrány Ciceronovy filozofické texty jako základní korpus pramenů. Poté na základě metody Proppovy narativní funkce a lexikální shodnosti byla rozdělena exempla do tří kategorií podle pravděpodobnosti, zda byla konkrétní testimonia využita Valeriem Maximem jako pramen. Následně byla exempla první kategorie podrobena analýzou stylistickou a literární. Výsledky této práce přesahují původní výzkumné otázky. Jádrem práce je postup od detailního rozboru jednotlivých exempel přes obecná zjištění týkající se otázky čtenářstva a rozsah aplikace cizího textu do Valeriovy sbírky. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Náboženské aspekty Vergiliova kultu v pozdní antice
Koronthály, Pavel ; Bažil, Martin (vedoucí práce) ; Kuťáková, Eva (oponent)
Práce se zabývá z hlediska literárněhistorického i religionistického tzv. "Vergiliovým kultem", který vzniká kolem básníkova díla, ale postupně přesahuje oblast literatury a kultury vůbec a v pozdní antice se stává fenoménem v první řadě náboženským. V první kapitole je rozebíráno Vergiliovo postavení v římském školství, které hrálo podstatnou roli při formování postavení Vergilia jakžto prvního mezi básníky. Druhá kapitola pojednává o Vergiliově kultu v tradiční "pohanské" literatuře, kde se Vergilius stává kulturní ikonou. Poslední část práce se zabývá snahou křesťanských autorů o "pokřesťanštění" Vergilia vytvořením christianizujících výkladů jeho díla.
Centones Christiani. Intertextual transformations of one form of the Latin Christian poetry of late antiquity
Bažil, Martin ; Kuťáková, Eva (vedoucí práce) ; Škoviera, Daniel (oponent) ; Wolff, Etienne (oponent)
Úkolem této práce bylo analyzovat, popsat a interpretovat cento, pozdněantickou formu "citátové poezie", pomocí takové metody, která by byla schopna vzít v potaz jeho zvláštní charakter. K tomuto účelu jsme se inspirovali analytickými přístupy k textu, které byly navrženy na sklonku 20. století s cílem uchopit různé fenomény závislosti a sekundarity v literatuře, a které vycházejí z teorie intertextuality. Úvodní Teoretická část, nazvaná "Hledání metody popisu", ve své první kapitole shrnuje vývoj proměnlivých názorú na centony a dělí je do tří období. První z nich, od pozdní antiky po baroko, se vymezuje tím, že cento patřilo k produktivním formám v dobové literární tvorbě, byť někdy na jejím okraji. Hodnocení centonu se je v souladu s tím převážně kladné (Ausonius, Isidor ze Sevilly, humanistické příručky, Caramuel z Lobkovic), zdůrazňuje se zejména jejich hravá a reinterpretační, případně parodická stránka. Nečetné kritiky (Tertullianus, Hieronymus, Decretum Gelasianum) vycházejí z ortodoxních křesťanských pozic a kritizují spíše nevhodnost spojení biblického obsahu s "pohanskou'' slovní formou než princip centonu jako takový. V dalším období, které začíná v druhé polovině 18. století, vychází převažující záporné hodnocení centonové poezie ze změny v pojetí umělecké tvorby, pro niž podle dobových...
Aischylova Oresteia a Sartrovy Mouchy
Jakimiv, Vít ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Bažil, Martin (oponent)
Cílem práce je komparace poetik Aischylovy trilogie Oresteia a Sartrova dramatu Mouchy. V první části je spolu se zhodnocením stavu bádání provedeno rozdělení a kritika některých významných přístupů. Zvláště zde sledujeme to, jaká omezení si ukládají komparace vycházející při své analýze z tak širokých pojmů, jako jsou např. "osud", "svoboda" a "tragédie." Naše úvahy jsou vedeny především Sartrovými teoretickými prácemi o divadle a tragédii. Ve druhé části je vypracována analýza poetických struktur, jejímž cílem je odkrýt podobnosti ve funkčním zapojení jednotlivých poetických prvků do celkové struktury hry. Mezi oběma díly se objevují významné souvislosti ve využívání metaforicko-imaginativních asociativních sítí, které mají v obou případech nezastupitelnou úlohu při konkrétním způsobu rozvíjení děje.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 37 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.