|
|
Reakce ptačích predátorů na automimikry u ploštic z čeledi Lygaeidae
Stránská, Anna ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Baňař, Petr (oponent)
Automimikry, neboli vnitrodruhová variabilita obranných mechanismů u aposematické kořisti, jsou v přírodě velice častým jevem. Zejména pak u chemicky chráněné kořisti. Tato práce obsahuje dva experimenty. První experiment sledoval reakci naivních predátorů, kterými byly sýkory koňadry (Parus major), na automimetickou kořist. Kořistí byly ploštičky pestré (Lygaeus equestris). Sýkory byly rozděleny do třech experimentálních skupin a každé skupině byly předkládány tři ploštice, které byly krmeny na umělé potravě s rozdílným množstvím kardenolidů. Kontrolní skupině byla předkládána kořist, která neměla v potravě kardenolidy. Skupina testovaná s nízkou koncentrací dostávala ploštice, které se živily na potravě s nízkou koncentrací kardenolidů a skupina testovaná s vysokou koncentrací dostávala ploštice, které se živily na potravě s vysokou koncentrací kardenolidů. V rámci generalizačního testu pak byla všem skupinám nabízena jedna ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus). Bylo zjištěno, že u skupiny testované s vysokou koncentrací docházelo k rychlejšímu averznímu učení. Tato skupina také zabila a konzumovala méně ruměnic, než druhé dvě skupiny. Skupina testovaná s vysokou koncentrací nejvíce generalizovala na novou černo-červenou kořist, protože měla nejmenší pravděpodobnost útoku na ruměnice. Druhý...
|
|
|
Reakce predátorů vůči druhům červeno-černého mimetického komplexu
Kotlíková, Lucie ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Baňař, Petr (oponent)
Červeno-černý mimetický komplex v západopalearktické oblasti zahrnuje značné množství druhů členovců. Ty se vzájemně liší mírou podobnosti, úrovní obranných mechanismů a jejich efektivity vůči různým predátorům. Součástí této práce byly dva experimenty. První experiment byl proveden na dospělých sýkorách koňadrách (Parus major) s umělou kořistí ve formě fotografií. Ptáci byli rozděleni do dvou experimentálních skupin, ve kterých se učili rozlišovat mezi jedlou a nejedlou kořistí. Jedna měla vyšší diverzitu ve zbarvení u nejedlé kořisti v průběhu učení (deset druhů podčeledi Lygaeinae), druhá měla nízkou diverzitou ve zbarvení nejedlé kořisti (deset jedinců stejného druhu, Lygaeus equestris). Po deseti blocích učení následovaly dva bloky generalizace, kdy měly obě skupiny stejnou kořist, která byla naprosto odlišná od kořisti v průběhu učení. Bylo zjištěno, že rychlost učení se mezi oběma skupinami nijak zásadně nelišila. Dále byla pozorována efektivnější generalizace u skupiny s vyšší diverzitou v učení. Tento trend byl však pozorován pouze v rámci prvního dne generalizačního bloku. Druhý den i skupina s nižší diverzitou dosáhla podobné úspěšnosti v generalizaci. Druhý experiment byl proveden s ručně odchovanými sýkorami koňadrami a živou kořistí. Byl zaměřen na porovnání efektivity antipredační...
|
|
|
Přehled znalostí o samčích a samičích vnějších pohlavních orgánech u ruměnic (Heteroptera: Pyrrhocoroidea)
Mazáčková, Nikola ; Kment, Petr (vedoucí práce) ; Baňař, Petr (oponent)
Nadčeleď Pyrrhocoroidea je se svými zhruba 670 druhy v 71 rodech jednou z menších skupin ploštic (Hemiptera: Heteroptera: Pentatomomorpha). Je charakteristická svým aposematickým zbarvením a absencí ocelli. Většina zástupců je fytofágní a některé druhy jsou ekonomicky významnými škůdci bavlníku. Nadčeleď zahrnuje dvě čeledi, Pyrrhocoridae a Largidae, jejichž fylogenetické vztahy dosud nebyly dostatečně studovány. Pro objasnění jejich vnitřních vztahů scházejí molekulární i morfologické fylogenetické analýzy. Jedním z podstatných morfologických znaků jsou vnější genitálie obou pohlaví. Předložená rešeršní práce přibližuje současný stav fylogeneze nadčeledi Pyrrhocoroidea. Zaměřuje se na morfologii vnějších genitálií, jejichž souhrnnou charakteristiku podává u jednotlivých rodů a zmiňuje podstatné rozdíly mezi nimi a vyššími taxony. Zároveň upozorňuje na nejednotnou terminologii jejich popisovaných struktur mezi autory a utváří tabulku sjednocující nejčastěji používané termíny.
|
|
|
Mechanismy a efektivita antipredační obrany v rámci černo-červeného mimetického komplexu
Kotlíková, Lucie ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Baňař, Petr (oponent)
Nápadně zbarvené druhy mohou vytvářet mimetické komplexy. Jedním z nich je rozsáhlý černo- červený mimetický komplex v palearktické oblasti. Tvoří ho zástupci napříč taxony členovců s různou úrovní obrany a investicí do ní. K popsání jednotlivých mimetických vztahů v tomto komplexu je třeba poznat efektivitu těchto obranných mechanismů vůči predátorům. Reakce jednotlivých predátorů se značně liší. Odlišnost reakcí primárně závisí na schopnosti vnímat prostředky obrany, pomocí smyslových a kognitivních schopností. Mechanismy a efektivita antipredační obrany jsou předmětem řady studií, avšak stále chybí popis některých mechanismů u řady zástupců tohoto mimetického komplexu. Z tohoto důvodu jsou potřeba další studie, umožňující v budoucnosti vyvození mimetických vztahů panujících v tomto mimetickém komplexu. Klíčová slova: mimikry, aposematismus, antipredační obrana, zbarvení, mimetický komplex
|
|
|
Taxonomy of Oriental Enicocephalidae (Heteroptera: Enicocephalomorpha) and morphological novelties of new taxa.
Baňař, Petr
Infrařád Enicocephalomorpha je bazální skupinou ploštic, sesterskou skupinou všech zbývajících Heteroptera (= Euheteroptera) (ŠTYS 1989). Infrařád, jehož unikátní fylogenetické zařazení bylo rozpoznáno většinou moderních autorů (ŠTYS & KERZHNER 1975), je v současné době členěn na dvě čeledi - Aenictopecheidae a Enicocephalidae. V předložené dizertační práci jsou popsány některé nové taxony infrařádu Enicocephalomorpha (Výsledky: Části A-H), přičemž byla zvláštní pozornost věnována nově objeveným, nebo dosud přehlíženým morfologickým znakům této málo známé skupiny, případně znakům, důležitým pro celý řád Heteroptera. V Části A je popsán první zástupce široce rozšířeného rodu Systelloderes z Orientální oblasti, S. loebli Štys & Baňař, 2007 a byl stanoven termín neopatella pro sklerity mezi přední holení a stehnem. Xenicocephalus josifovi Štys & Baňař, 2008, který je popsán v Části B, reprezentuje první známý kompletní exemplář tohoto zvláštního rodu. Byl u něho popsán nový typ loupeživé přední nohy, unikátní v rámci celého infrařádu Enicocephalomorpha. V práci je diskutována potenciální potravní specializace tohoto druhu. Nový rod Phaenicocleus Štys & Baňař, 2009, stanovený pro tři druhy, všechny známé pouze podle jednoho samce, je popsán ze severního Bornea v Části C. V této práci jsou poprvé...
|
|
|
Taxonomy of Oriental Enicocephalidae (Heteroptera: Enicocephalomorpha) and morphological novelties of new taxa.
Baňař, Petr ; Štys, Pavel (vedoucí práce) ; Papáček, Miroslav (oponent) ; Heiss, Ernst (oponent)
Infrařád Enicocephalomorpha je bazální skupinou ploštic, sesterskou skupinou všech zbývajících Heteroptera (= Euheteroptera) (ŠTYS 1989). Infrařád, jehož unikátní fylogenetické zařazení bylo rozpoznáno většinou moderních autorů (ŠTYS & KERZHNER 1975), je v současné době členěn na dvě čeledi - Aenictopecheidae a Enicocephalidae. V předložené dizertační práci jsou popsány některé nové taxony infrařádu Enicocephalomorpha (Výsledky: Části A-H), přičemž byla zvláštní pozornost věnována nově objeveným, nebo dosud přehlíženým morfologickým znakům této málo známé skupiny, případně znakům, důležitým pro celý řád Heteroptera. V Části A je popsán první zástupce široce rozšířeného rodu Systelloderes z Orientální oblasti, S. loebli Štys & Baňař, 2007 a byl stanoven termín neopatella pro sklerity mezi přední holení a stehnem. Xenicocephalus josifovi Štys & Baňař, 2008, který je popsán v Části B, reprezentuje první známý kompletní exemplář tohoto zvláštního rodu. Byl u něho popsán nový typ loupeživé přední nohy, unikátní v rámci celého infrařádu Enicocephalomorpha. V práci je diskutována potenciální potravní specializace tohoto druhu. Nový rod Phaenicocleus Štys & Baňař, 2009, stanovený pro tři druhy, všechny známé pouze podle jednoho samce, je popsán ze severního Bornea v Části C. V této práci jsou poprvé...
|
|
|
Taxonomy of Oriental Enicocephalidae (Heteroptera: Enicocephalomorpha) and morphological novelties of new taxa.
Baňař, Petr
Infrařád Enicocephalomorpha je bazální skupinou ploštic, sesterskou skupinou všech zbývajících Heteroptera (= Euheteroptera) (ŠTYS 1989). Infrařád, jehož unikátní fylogenetické zařazení bylo rozpoznáno většinou moderních autorů (ŠTYS & KERZHNER 1975), je v současné době členěn na dvě čeledi - Aenictopecheidae a Enicocephalidae. V předložené dizertační práci jsou popsány některé nové taxony infrařádu Enicocephalomorpha (Výsledky: Části A-H), přičemž byla zvláštní pozornost věnována nově objeveným, nebo dosud přehlíženým morfologickým znakům této málo známé skupiny, případně znakům, důležitým pro celý řád Heteroptera. V Části A je popsán první zástupce široce rozšířeného rodu Systelloderes z Orientální oblasti, S. loebli Štys & Baňař, 2007 a byl stanoven termín neopatella pro sklerity mezi přední holení a stehnem. Xenicocephalus josifovi Štys & Baňař, 2008, který je popsán v Části B, reprezentuje první známý kompletní exemplář tohoto zvláštního rodu. Byl u něho popsán nový typ loupeživé přední nohy, unikátní v rámci celého infrařádu Enicocephalomorpha. V práci je diskutována potenciální potravní specializace tohoto druhu. Nový rod Phaenicocleus Štys & Baňař, 2009, stanovený pro tři druhy, všechny známé pouze podle jednoho samce, je popsán ze severního Bornea v Části C. V této práci jsou poprvé...
|
host ::
RSS.