|
| |
|
| |
|
|
Formální tautologie v češtině
Bílková, Jana ; Uličný, Oldřich (vedoucí práce) ; Hoffmannová, Jana (oponent) ; Giger, Markus (oponent)
V následujících kapitolách se pokusím blíže specifikovat podstatu formálních tautologií, popsat jejich výrazné formální, sémantické i funkční rysy a na základě analýzy jazykového materiálu klasifikovat (z hlediska formálního i komunikačního) jednotlivé typy formálních tautologií užívaných v současné češtině.
|
|
|
Projekce presupozic v češtině
Veselý, Vojtěch ; Macurová, Alena (vedoucí práce) ; Hajičová, Eva (oponent) ; Bílková, Jana (oponent)
Projekce presupozic v češtině Presupozici chápu současně jako implikaci a soubor požadavků, které věta klade na (pasivní) kontext, tj. na soubor realizovaných propozic a logicko-sémantických vztahů mezi nimi sdílený účastníky komunikace. Obsahem presupozice je informace, kterou mluvčí ztvárňuje jako předem danou, komunikantům známou. Presupozice je významově užší pojem než implikace: implikovaný je každý význam vyjádřený nepřímo, avšak ne každá implikace má povahu presupozice. Kontextově zapojené složky vyjadřují propozici, která je zahrnuta v aktivním kontextu, tj. v množině propozic, na něž jsou účastníci komunikace aktivně zaměřeni. Kontextová zapojenost je jedním ze spouštěčů presupozic: informace zahrnutá v aktivním kontextu je nutnou součástí kontextu pasivního (obráceně to pochopitelně neplatí). Aby primární (přímo vyjádřená) propozice věty mohla inkrementovat kontext sdílený účastníky komunikace, musejí být splněny všechny větné presupozice, které jsou v primární propozici sémanticky zahrnuty. Presupozice je splněna jedině tehdy, je-li propozice p, která je obsahem presupozice, součástí (pasivního) kontextu. Pokud kontext nezahrnuje p ani propozici, která je s p v rozporu, např. ňp (negaci p), lze jej akomodovat, tj. propozici p k němu přičlenit. Zahrnuje-li kontext propozici, která je s p...
|
|
|
Patologie postav v italském románu 20. století
Bílková, Jana ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Pelán, Jiří (oponent)
Předkládaná diplomová práce pojednává o patologii románových protagonistů v italské literatuře 20. století. Materiál pro toto téma poskytují čtyři následující autoři: Italo Svevo (1861 - 1928), Dino Buzzati (1906 - 1972), Primo Levi (1919 - 1987) a Carlo Emilio Gadda (1893 - 1973). Hlavní pozornost se soustřeďuje na jedno dílo od každého z těchto autorů (u Sveva jsou brány v úvahu všechny tři jeho dokončené romány), jehož protagonistu lze považovat za nositele určité psychopatologie: Zeno Cosini z románu La coscienza di Zeno jako příklad neurózy, Giovanni Drogo z románu" deserto dei Tartari jako příklad úzkosti, Primo Levi jako představitel válečného traumatu ve svém díle Se questo ě un uomo a Gonzalo Pirobutirro z románu La cognizione del dolore jako předstravitel deprese. Výběr autorů a děl vzešel z vlastní četby autorky diplomové práce a z přesvědčení o jejich reprezentativnosti pro daný typ patologie, přestože se většinou jedná o značně komplexní typy. Každá část se zabývá protagonistou daného díla a románového světa, který ho obklopuje, a eventuálně bere v úvahu kontext dalších autorových děl. V jednotlivých dílech jsou sledovány projevy a individuální obraz patologie postavy a obecná atmosféra románu. Vedle analýzy románového protagonisty je pozornost věnována také literárním prostředkům, jakých...
|
|
|
Formální tautologie v češtině
Bílková, Jana ; Uličný, Oldřich (vedoucí práce)
V následujících kapitolách se pokusím blíže specifikovat podstatu formálních tautologií, popsat jejich výrazné formální, sémantické i funkční rysy a na základě analýzy jazykového materiálu klasifikovat (z hlediska formálního i komunikačního) jednotlivé typy formálních tautologií užívaných v současné češtině.
|
|
|
Bylanská kultura na území Prahy na základě vyhodnocení pohřebišť z Ďáblic a Suchdola
Bílková, Jana ; Frank Danielisová, Alžběta (vedoucí práce) ; Půlpán, Marek (oponent)
Předložená práce se zabývá vyhodnocením nálezů hrobů, předběžně datovaných do starší doby železné, učiněných během záchranných archeologických výzkumů v Praze-Ďáblicích a v Praze-Suchdole během let 2000-2004. Základem práce je typologicko-chronologická analýza movitých nálezů, analýza pohřebního ritu a vyhodnocení pohřebišť jako celku. Od něj se odvíjí nástin řešení teoretických otázek, které se týkají sociálních struktur bylanské kultury. V teoretické rovině je také zvažována problematika sídelního kontextu. Klíčová slova: doba halštatská - bylanská kultura - Praha - pohřebiště - sociální struktury - sídelní kontext
|
|
| |
|
| |
|
|
Mezipopulační variabilita zpěvu strnada obecného: příčiny a důsledky
Bílková, Jana ; Petrusková, Tereza (vedoucí práce) ; Reif, Jiří (oponent)
Mezipopulační geografickou variabilitu zpěvu můžeme nalézt u mnoha ptačích druhů. Jednou z jejích nejzajímavějších forem jsou dialekty, které jsou charakterizované jasně oddělenými hranicemi mezi populacemi jedinců sdílejícími určitý typ zpěvu. Navzdory jejich dlouholetému studiu však dosud nebyla uspokojivě zodpovězena otázka, jakým způsobem dialektové hranice v průběhu let přetrvávají na téměř stejném místě. Rozdíly mezi dialekty umožňují rozpoznávání samců z jiných dialektových populací a mohou tedy ovlivňovat teritoriální chování. Protože však různá prostředí degradují zvuk odlišným způsobem, je také možné, že specifická stanoviště jsou preferována jedinci s určitým dialektem. Sociální interakce i akustické vlastnosti prostředí však mohou hrát pouze vedlejší roli a distribuce dialektů může být výsledkem fragmentace vhodných prostředí v současnosti či nedávné minulosti. V této diplomové práci byly testovány některé z navrhovaných hypotéz na příkladu strnada obecného (Emberiza citrinella) - hojného pěvce otevřené krajiny s jednoduchým zpěvem a snadno rozlišitelnými dialekty. Na dialektových hranicích v různých částech České republiky byla získávána podrobná data o habitatech a rozložení dialektů. Dále byly pomocí playbackových experimentů testovány reakce teritoriálních samců na jejich vlastní a...
|
host ::
RSS.