|
|
Klinický význam měření distenzibility karotické tepny
Chlumský, Jaromír ; Kvapil, Milan (vedoucí práce) ; Kittnar, Otomar (oponent) ; Aschermann, Michael (oponent) ; Spáčil, Jiří (oponent)
Stanovení distenzibility karotické tepny při sonografickém vyšetření je dnes akceptovanou vyšetřovací metodou. Vyšetřili jsme čtyři skupiny nemocných s kardiovaskulárními chorobami. V první skupině 126 asymptomatických diabetiků 2.typu bez anamnézy ICHS stanovení distenzibi lity karotické tepny predikovalo pozitivní nález při vyšetření SPECT myokardu (0 ,27 ± 0,1 mmllOOmm Hg v. 0,33 ± 0,08 mmllOOmm Hg; p == 0,011). Ve druhé skupině 234 nemocných s ICHS nebo CMP jsme v závislosti na přítomnosti diabetu prokázali horší nálezy distenzibility jak u nemocných s ICHS (0,16 ± 0,05 mmllOOmm Hg v. 0,20 ± 0,06 mmllOOmm Hg; p < 0,05), tak CMP (0,14 ± 0,04 mmllOOmm Hg v. 0,17 ± 0,05 mmll OOmm Hg; p < 0,05). Navíc u nemocných s CMP byl nalezen významný rozdíl v distenzibilitě v závislosti na srdečním rytmu, kdy u nemocných s fibrilací síní byly zaznamenány příznivější výsledky (0,19 ± 0,05 mmllOOmm Hg v. 0,10 ± 0,04 mmllOOmm Hg; p < 0,05). Ve třetí skupině nemocných s CMP jsme zjistili významně horší nálezy u nemocných s metabolickým syndromem (0,20± 0,09 mmllOOmm Hg v. 0,17 ±0,08 mmllOOmm Hg; p < 0,05) a ukázalo se, že metabolický syndrom má stejně negativní dopad na distenzibilitu jako diabetes 2.typu. Ve čtvrté skupině nemocných s lCHS před revaskularizací rovněž diabetes (0,26±0, II mmll OOmm Hg v. 0,21 ±o, 15 mmll...
|
|
|
Advanced heart failure in the 21st century: new physiological insights and new therapeutic avenues
Boilson, Barry Anthony ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Vítovec, Jiří (oponent) ; Ošťádal, Petr (oponent)
V současné době země s rozvinutými ekonomikami čelí epidemii srdečního selhání, jehož prognóza je v pokročilých formách srdečního selhání velmi špatná. Jedním z terapeutických možností u pokročilého srdečního selhání je transplantace srdce. Nicméně počty transplantací provedených v USA a i v jiných státech stagnují navzdory zvyšujícímu se počtu případů pacientů v konečné fázi HF a primárně pro nedostatek vhodných dárců. Proto nové terapeutické přístupy k náhradě srdeční funkce (jako jsou levostranné kardiální podpory, left ventricular assist devices, LVADs), jiné nástroje k podpoře srdeční funkce včetně léčby arytmií (kardiální resynchronizační terapie, CRT nebo implantabilní kardioverter-defibrilátor, ICD) byly testovány a jsou používány v klinické praxi. Testována byla i léčba kmenovými buňkami a další výzkum probíhá v oblasti endogenních progenitorových buněk. Nicméně účinek těchto nových terapeutických přístupů či jejich kombinace na patofyziologii pokročilého srdečního selhání a také role endogenních progenitorových buněk je neúplně objasněná, což vyžaduje další výzkum. Hlavní cíle PhD. práce korespondující se třemi hlavními hypotézami byly celkem tři. První byl studovat fyziologický účinek LVADs na plicní vaskulární hypertensi a incidenci a toleranci komorových arytmií u pacientů s pokročilým...
|
|
|
Regrese koronární aterosklerózy při hypolipidemické terapii
Kovárník, Tomáš ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Pudil, Radek (oponent)
Úvod: Dosud nebyla publikována práce hodnotící změny koronární aterosklerózy při léčbě ve složení atorvastatin a ezetimib. Metodika: zařazeno bylo 107 nemocných se stabilní anginou pectoris, finální analýza byla provedena u 89 nemocných. Pacienti byli randomizováni 1:1 k léčbě atorvastatin 80mg a ezetimib 10 mg (skupina A) a ke standardní léčbě, (skupina S). Délka léčby byla rok. Výsledky: změna procentuálního objemu plátu (PAV) byla ve skupině A - 0,4% a ve skupině S +1,4%, p=0,014. Kombinované regrese definované jako zmenšení PAV a zvětšením objemu lumen byla častější ve skupině A (40,5%) než ve skupině S(14,9% ), p=0,007. Doporučovaná cílová hodnota LDL cholesterolu < 2 mmol/l, přítomnost čtyř z pěti sledovaných rizikových faktorů pro aterosklerózu a pokles hladiny VCAM byly nezávislé faktory predikující zmenšení plátu. Během studie nedošlo k významným změnám ve složení plátů při srovnání obou skupin. Při hodnocení obou skupin společně bylo patrno zmenšení zastoupení fibrózní a fibrolipidové složky plátů provázené zvýšením množství nekrotické tkáně a kalcifikací. Rozdíly mezi jednotlivými skupinami nebyly významné. Závěr: duální hypolipidemická léčba vede k regresi aterosklerózy, ale přes významný pokles hladin lipidů nevede k ovlivnění změn ve složení plátů.
|
|
|
Některé aspekty patofyziologie plicní arteriální hypertenze a její výskyt v České republice
Jansa, Pavel ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Widimský, Jiří (oponent) ; Čerbák, Roman (oponent)
1 Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta Některé aspekty patofyziologie plicní arteriální hypertenze a její výskyt v České republice MUDr. Pavel Jansa Praha 2011 2 Abstrakt Plicní arteriální hypertenze (PAH) je skupina chorob charaktzerizovaná progresivním nárůstem tlaku v plicnici a plicní cévní rezistence. U všech podskupin PAH hrají v patofyziologii roli základní čtyři procesy: vazokonstrikce, zánět, trombóza a cévní remodelace. Role genetické dyspozici v řadě případů PAH je nepochybná. V první části práce jsme u 142 nemocných s PAH analyzovali výskyt genových polymorfismů Glu298Asp genu pro endotheliální NO syntázu (eNOS), VNTR-5 tandemové 27 bp repetice genu pro eNOS a -786 T/C na promotoru genu pro eNOS. Prevalence alely A VNTR-5 tandemové 27 bp repetice genu pro eNOS byla hraničně signifikantně vyšší u pacientů s PAH ve srovnání s kontrolami. U nemocných s PAH asociovanou se systémovým onemocněním pojiva je vyšší výskyt genotypu AA ve srovnání s ostatními podskupinami PAH. Vztah polymorfismů Glu298Asp a -786 T/C k PAH jsme neprokázali. Trombotická arteriopatie je významnou součástí patofyziologie PAH. U 93 nemocných s PAH a 79 jedinců kontrolního souboru jsme vyšetřili fibrinogen, aPTT, INR, Protein C, Protein S, APC rezistenci, AT III, D-dimer, APA IgG, APA IgM, faktor VIII, von Willebrandův...
|
|
|
Advanced heart failure in the 21st century: new physiological insights and new therapeutic avenues
Boilson, Barry Anthony ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Vítovec, Jiří (oponent) ; Ošťádal, Petr (oponent)
V současné době země s rozvinutými ekonomikami čelí epidemii srdečního selhání, jehož prognóza je v pokročilých formách srdečního selhání velmi špatná. Jedním z terapeutických možností u pokročilého srdečního selhání je transplantace srdce. Nicméně počty transplantací provedených v USA a i v jiných státech stagnují navzdory zvyšujícímu se počtu případů pacientů v konečné fázi HF a primárně pro nedostatek vhodných dárců. Proto nové terapeutické přístupy k náhradě srdeční funkce (jako jsou levostranné kardiální podpory, left ventricular assist devices, LVADs), jiné nástroje k podpoře srdeční funkce včetně léčby arytmií (kardiální resynchronizační terapie, CRT nebo implantabilní kardioverter-defibrilátor, ICD) byly testovány a jsou používány v klinické praxi. Testována byla i léčba kmenovými buňkami a další výzkum probíhá v oblasti endogenních progenitorových buněk. Nicméně účinek těchto nových terapeutických přístupů či jejich kombinace na patofyziologii pokročilého srdečního selhání a také role endogenních progenitorových buněk je neúplně objasněná, což vyžaduje další výzkum. Hlavní cíle PhD. práce korespondující se třemi hlavními hypotézami byly celkem tři. První byl studovat fyziologický účinek LVADs na plicní vaskulární hypertensi a incidenci a toleranci komorových arytmií u pacientů s pokročilým...
|
|
|
Některé aspekty patofyziologie plicní arteriální hypertenze a její výskyt v České republice
Jansa, Pavel ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Widimský, Jiří (oponent) ; Čerbák, Roman (oponent)
1 Univerzita Karlova v Praze 1. lékařská fakulta Některé aspekty patofyziologie plicní arteriální hypertenze a její výskyt v České republice MUDr. Pavel Jansa Praha 2011 2 Abstrakt Plicní arteriální hypertenze (PAH) je skupina chorob charaktzerizovaná progresivním nárůstem tlaku v plicnici a plicní cévní rezistence. U všech podskupin PAH hrají v patofyziologii roli základní čtyři procesy: vazokonstrikce, zánět, trombóza a cévní remodelace. Role genetické dyspozici v řadě případů PAH je nepochybná. V první části práce jsme u 142 nemocných s PAH analyzovali výskyt genových polymorfismů Glu298Asp genu pro endotheliální NO syntázu (eNOS), VNTR-5 tandemové 27 bp repetice genu pro eNOS a -786 T/C na promotoru genu pro eNOS. Prevalence alely A VNTR-5 tandemové 27 bp repetice genu pro eNOS byla hraničně signifikantně vyšší u pacientů s PAH ve srovnání s kontrolami. U nemocných s PAH asociovanou se systémovým onemocněním pojiva je vyšší výskyt genotypu AA ve srovnání s ostatními podskupinami PAH. Vztah polymorfismů Glu298Asp a -786 T/C k PAH jsme neprokázali. Trombotická arteriopatie je významnou součástí patofyziologie PAH. U 93 nemocných s PAH a 79 jedinců kontrolního souboru jsme vyšetřili fibrinogen, aPTT, INR, Protein C, Protein S, APC rezistenci, AT III, D-dimer, APA IgG, APA IgM, faktor VIII, von Willebrandův...
|
|
|
Regrese koronární aterosklerózy při hypolipidemické terapii
Kovárník, Tomáš ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Pudil, Radek (oponent)
Úvod: Dosud nebyla publikována práce hodnotící změny koronární aterosklerózy při léčbě ve složení atorvastatin a ezetimib. Metodika: zařazeno bylo 107 nemocných se stabilní anginou pectoris, finální analýza byla provedena u 89 nemocných. Pacienti byli randomizováni 1:1 k léčbě atorvastatin 80mg a ezetimib 10 mg (skupina A) a ke standardní léčbě, (skupina S). Délka léčby byla rok. Výsledky: změna procentuálního objemu plátu (PAV) byla ve skupině A - 0,4% a ve skupině S +1,4%, p=0,014. Kombinované regrese definované jako zmenšení PAV a zvětšením objemu lumen byla častější ve skupině A (40,5%) než ve skupině S(14,9% ), p=0,007. Doporučovaná cílová hodnota LDL cholesterolu < 2 mmol/l, přítomnost čtyř z pěti sledovaných rizikových faktorů pro aterosklerózu a pokles hladiny VCAM byly nezávislé faktory predikující zmenšení plátu. Během studie nedošlo k významným změnám ve složení plátů při srovnání obou skupin. Při hodnocení obou skupin společně bylo patrno zmenšení zastoupení fibrózní a fibrolipidové složky plátů provázené zvýšením množství nekrotické tkáně a kalcifikací. Rozdíly mezi jednotlivými skupinami nebyly významné. Závěr: duální hypolipidemická léčba vede k regresi aterosklerózy, ale přes významný pokles hladin lipidů nevede k ovlivnění změn ve složení plátů.
|
|
|
Efektivita léčby chronických forem fibrilace síní katetrizační radiofrekvenční ablací, aplikací preventivní stimulačních režimů a hybridních terapií
Šedivá, Lucie ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Heinc, Petr (oponent) ; Horký, Karel (oponent)
Výsledky naší studie nám umožňují odpovědět na hlavní cíl studie: Pomocí paměťových záznamů z kardiostimulátoru jsme prokázali největší efektivitu na potlačení FS kombinovanou terapií, tedy radiofrekvenční katetrizační ablací a aktivovanými preventivními funkcemi kardiostimulátoru. Hodnocení celkové zátěže FS, které jsme měli umožněné díky paměťovým funkcím KS prokázalo výrazně lepší výsledky u skupiny C, 63% vyléčených ( FS=0), proti skupině B, která měla úspěšnost léčby 45% ( FS=0) a skupina A pouze 30% ( FS=0). Ad 1 Do naší studie byli zařazeni nemocní s chronickými typy FS, ze 150 nemocných bylo 39 nemocných ( 26%) ve stadiu permanentní FS, 111 nemocných (74%) mělo persistující FS, vyžadující pro výrazné potíže a hemodynamický dopad opakované kardioverze. Ve všech skupinách jsme prokazovali významné zlepšení ( ve skupině A mělo v závěru studie devět nemocných permanentní FS. Ve skupině B to byl jeden nemocný a ve skupině v C měli čtyři nemocní permanentní. Ve skupině C bylo nejvíce nemocných s nulovou zátěží FS ( celkem 24 nemocných). Ad 2 Posouzení kvality života-srovnání dotazníků před randomizací a po dvanácti měsících ukazuje nejlepší výsledek u skupiny C, i když u celého souboru došlo vlivem léčby ke zlepšení kvality života. Ad 3 V celém průběhu studie od aktivace preventivních algoritmů po...
|
|
|
Klinický význam měření distenzibility karotické tepny
Chlumský, Jaromír ; Kvapil, Milan (vedoucí práce) ; Kittnar, Otomar (oponent) ; Aschermann, Michael (oponent) ; Spáčil, Jiří (oponent)
Stanovení distenzibility karotické tepny při sonografickém vyšetření je dnes akceptovanou vyšetřovací metodou. Vyšetřili jsme čtyři skupiny nemocných s kardiovaskulárními chorobami. V první skupině 126 asymptomatických diabetiků 2.typu bez anamnézy ICHS stanovení distenzibi lity karotické tepny predikovalo pozitivní nález při vyšetření SPECT myokardu (0 ,27 ± 0,1 mmllOOmm Hg v. 0,33 ± 0,08 mmllOOmm Hg; p == 0,011). Ve druhé skupině 234 nemocných s ICHS nebo CMP jsme v závislosti na přítomnosti diabetu prokázali horší nálezy distenzibility jak u nemocných s ICHS (0,16 ± 0,05 mmllOOmm Hg v. 0,20 ± 0,06 mmllOOmm Hg; p < 0,05), tak CMP (0,14 ± 0,04 mmllOOmm Hg v. 0,17 ± 0,05 mmll OOmm Hg; p < 0,05). Navíc u nemocných s CMP byl nalezen významný rozdíl v distenzibilitě v závislosti na srdečním rytmu, kdy u nemocných s fibrilací síní byly zaznamenány příznivější výsledky (0,19 ± 0,05 mmllOOmm Hg v. 0,10 ± 0,04 mmllOOmm Hg; p < 0,05). Ve třetí skupině nemocných s CMP jsme zjistili významně horší nálezy u nemocných s metabolickým syndromem (0,20± 0,09 mmllOOmm Hg v. 0,17 ±0,08 mmllOOmm Hg; p < 0,05) a ukázalo se, že metabolický syndrom má stejně negativní dopad na distenzibilitu jako diabetes 2.typu. Ve čtvrté skupině nemocných s lCHS před revaskularizací rovněž diabetes (0,26±0, II mmll OOmm Hg v. 0,21 ±o, 15 mmll...
|
|
|
Implementace metod orgánové podpory v akutní kardiologii a vliv na přežívání kriticky nemocných
Bělohlávek, Jan ; Aschermann, Michael (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Nečas, Emanuel (oponent)
Akutní kardiologie se zabývá kritickými stavy, které mohou dospět do orgánových dysfunkcí a selhání. V takovém případě je nutné zahájení orgánové podpory, a to farmakologické i nefarmakologické, přístrojové. Práce se zabývá implementací metod orgánové podpory v akutní kardiologii a vlivem na přežívání kriticky nemocných. Autor zavedl a vědecky analyzoval přínos mimotělní membránové oxygenace (ECMO - extracorporeal membrane oxygenation), a to obecně u kriticky nemocných a také u podskupiny pacientů s akutním pravostranným srdečním selháním s kardiogenním šokem. Byla potvrzena použitelnost a účinnost této metody u kriticky nemocných. Dále byl hodnocen vliv mírné terapeutické hypotermie u pacientů po náhlé zástavě oběhu na přežívání a neurologický výsledek (neuroprotekce) analýzou souboru 114 úspěšně resuscitovaných nemocných. (...) Tento fakt potvrzuje klíčovou roli hemodynamického stavu na prognóze kriticky nemocného. Dále byla zavedena metoda neinvazívní umělé plicní ventilace a zahájena činnost specializované ambulance, která sleduje kriticky nemocné nejen v časné pohospitalizační fázi. Trvalé rozšiřování možností orgánové podpory je předpokladem dalšího rozvoje kardiocentra.
|
host ::
RSS.