Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 22 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Analýza stanovištních preferencí obojživelníků v severovýchodní části okresu Třebíč
Jeřábková, Lenka ; Švátora, Miroslav (vedoucí práce) ; Rehák, Ivan (oponent)
7 ABSTRAKT V severovýchodní části okresu Třebíč bylo opakovaně monitorováno 108 vodních ploch v letech 2004 a 2005 a prokázáno rozmnožování 11 druhů. U Bombina bombina, Bufo bufo, Bufo viridis, Hyla arborea, Pelobates fuscus se jednalo o potvrzení předešlých údajů, naopak druhy Triturus cristatus, Triturus vulgaris, Rana temporaria, Rana dalmatina, Rana esculenta synklepton byly na sledovaném území objeveny nově. Výrazně vyšších hodnot frekvence výskytu jednotlivých druhů dosáhly BufBuf (60,2 %), RanEscSyn (78,7 %) a HylArb (48,1 %). Naproti tomu druhy TriCri, TriVul, BufVir, RanArv, RanDal byly ve sledovaném území zastoupeny s frekvencí nižší. Byla zjištěna pozitivní korelace podílu litorální, natantní a submerzní vegetace a průhlednosti vodního sloupce a naopak negativní korelace míry zastavěného území s počtem druhů obojživelníků rozmnožujících se na vodní ploše. Redundanční analýzou (RDA) byl stanoven statisticky průkazný vliv environmentálních proměnných (podíl litorální vegetace, průhlednost, velikost vodní plochy a počet dalších vodních ploch v okruhu 500 m) na výskyt obojživelníků na vodních plochách a byly navrženy "ideální rozmnožovací plochy" pro jednotlivé druhy. Nebyly zjištěny žádné rozdíly vlivu environmentálních faktorů na druhovou diverzitu při použití souborů dat s různým počtem druhů....
Vývoj endemické sladkovodní ichtyofauny Řecka
Kyralová, Eva ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Švátora, Miroslav (oponent)
Oblast Balkánu patří mezi horká místa biodiverzity a je známá vysokou diverzitou a stupněm endemismu sladkovodních ryb. Na vývoji území Řecka se značně podílely klimatické, geologické a orogenetické události, které ovlivnily tuto vysokou koncentraci endemismu. Mezi důležité události patřil především vznik pevninských mostů během raného oligocénu a v miocénu, přes které se na Balkán dostaly ryby z Asie a následně do Afriky, sladkovodní fáze moře Paratethys, nebo alpinské vrásnění, které začalo před 65 mil. let a které postupně formovalo řecké horské systémy, což vedlo k dlouhodobé izolaci zdejší sladkovodní ichtyofauny a následné speciaci druhů. Dalšími významnými událostmi jsou Messinská salinitní krize a klimatické změny v pleistocénu. Předpokládá se, že většina čeledí původně sladkovodních ryb Řecka pochází z jihovýchodní Asie, odkud následně kolonizovaly oblast více způsoby. Tyto kolonizace probíhaly v různých časových obdobích a odlišnými trasami. K šíření sladkovodních ryb z Asie do Evropy přes Sibiř začalo docházet ještě před výzdvihem pohoří Ural, asi před 33 mil. let a pokračovalo až do pliocénu. Další významnou kolonizační cestou z Asie byla Balkánsko-anatólsko-íránská plošina. Na šíření a následnou speciaci druhů měla vliv i Messinská salinitní krize a pleistocenní zalednění. Powered by TCPDF...
Genetic variability of the genus Alburnoides in Azerbaijan
Omelchenko, Dmytro ; Švátora, Miroslav (vedoucí práce) ; Vukićová, Jasna (oponent)
Region Kavkazu je charakterizován vysokou úrovní endemizmu a bohatstvím taxonů ryb. Ázerbájdžán je stát, který je situovaný na rozhrání mezi Evropou a Asii, a jeho řeky tečou do Kaspického moře. Přírodní prostředí tohoto státu představují různorodé habitaty s diversifikovanou faunou a daný region je velmi atraktivní také pro biogeografický výzkum, jelikož leží na rozhraní dvou různých ekoregionů. I v současné době stále chybějí podrobné znalosti o sladkovodních rybách z toho regionu. Ouklejky (Alburnoides Jeitteles, 1861, Actinopterygii, Cyprinidae) jsou rodem drobných sladkovodních ryb, které byly vybrány jako objekt výzkumu také kvůli početným objevům a popisům nových druhů z okolních států. Předkládaná práce je jedná z mála molekulárních studií, která se pokouší vyřešit taxonomickou situaci uvnitř rodu Alburnoides, popsat fylogenetické vztahy mezi jednotlivými populacemi a poskytnout biogeografické interpretace pro ichtyofaunu z povodí řek Kaspického moře. V práci byly použity jak mitochondriální (cytochrom b, cytochrom oxidáza podjednotka I) tak i jaderné (RAG1, rodopsin) markery a analýzy maximální věrohodnosti (Maximum Likelihood), maximální parsimonie (Maximum Parsimony) a Bayesovské analýzy byly použité k rekonstrukci fylogenetických a fylogeografických vztahů. Dále byla použita metoda...
Nepůvodní druhy sladkovodních ryb středomořského úmoří Balkánu
Balog, Štefan ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Švátora, Miroslav (oponent)
Oblast úmoří Středozemního moře Balkánského poloostrova patří mezi tzv. horká místa biodiverzity. V této oblasti je velká diverzita sladkovodních ryb a vysoký stupeň endemismu. Introdukce nepůvodních druhů ryb výrazně ovlivňuje ekosystémy a původní druhy ryb. Introdukce probíhaly z různých důvodů. Akvakultura, sportovní rybolov a okrasný chov ryb patří mezi nejvýznamnější důvody pro introdukci nepůvodních druhů sladkovodních ryb. Do úmoří Středozemního moře na Balkánském poloostrově bylo introdukováno celkem 39 druhů ryb ze 12 čeledí, z nichž nejvíce jsou zastoupeny čeledi kaprovití (Cyprinidae) a lososovití (Salmonidae). Introdukce ryb byla známa už za dob Římanů. Ačkoli první zaznamenaná introdukce na toto místo proběhla již ve 13. století, nejvíce druhů bylo introdukovaných v průběhu 20. století. Severní Amerika, Evropa a Asie jsou tři oblasti, odkud byly nepůvodní druhy zavlečeny. V oblasti byl zaznamenán značný počet translokací, neboli přemístění určitého druhu v rámci jedné oblasti. Nejvíce rozšířené introdukované druhy ryb ve středozemním úmoří Balkánu jsou kapr obecný (Cyprinus carpio), střevlička východní (Pseudorasbora parva), pstruh duhový (Onchorhynchus mykiss), gambusie holbrookova (Gambusia holbrooki), karasi (Carassius spp.) a slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus). Hybridizace,...
Metody studia preference habitatů a mikrohabitatů sladkovodních ryb v regionu střední Evropy
Žák, Jakub ; Švátora, Miroslav (vedoucí práce) ; Drozd, Bořek (oponent)
Malé vodní toky jsou běžným druhem habitatu střední Evropy a jedná se o poměrně nestabilní prostředí s překotně se měnícími podmínkami. Habitaty můžeme zkoumat na třech úrovních a těmi jsou makrohabitat, mesohabitat a mikrohabitat. Habitatové preference ryb upoutaly pozornost již Antonína Friče, který se na makrohabitatovém měřítku pokusil popsat měnící se gradient rybích společenstev od pramene k ústí toku. Habitatové preference zkou- máme z hlediska prostorového (substrát, hloubka, úkryt), časového (sezona, den/noc), biotic- kého (vnitrodruhové a mezidruhové interakce, predace) a abiotického (rozpuštěné látky ve vodě, rychlost proudu ad.). Pro získávání dat je nezbytně nutné zvolit vhodné místo a správ- nou strategii sledování společenstev (elektrolov, telemetrie, videosnímání). Měří se pokud možno všechny parametry, jež mohou mít na zkoumané společenstvo vliv ve vztahu k habitatovým preferencím. K vyhodnocování získaných dat se využívá mnohorozměrných statistických metod (např. PCA, RDA, CCA, CA). V současnosti dochází k rychlému vývoji této oblasti zejména kvůli sílícímu tlaku na mapování vlivu člověka na prostředí. Cílem této bakalářské práce je prezentovat vlastnosti prostředí, ovlivňující habitatovou preferenci ryb, přinést aktuální přehled v metodice zjišťování habitatové preference ryb v...
Populační dynamika bolena dravého Leuciscus aspius v údolní nádrži Želivka
Bouše, Eduard ; Švátora, Miroslav (vedoucí práce) ; Pivnička, Karel (oponent)
Cílem této práce bylo vyhodnocení materiálu bolena dravého Leuciscus aspius (L., 1758) z údolní nádrže Želivka - Švihov z let 1971 - 2014. Hlavní důraz byl kladen na analýzu třecího hejna z let 2008 - 2014. Zde byly sledovány základní abiotické podmínky v době výtěru a spočteny růstové a populační charakteristiky. Výtěr probíhal na dvou lokalitách při teplotě 4 - 10 0 C, přičemž bolen vykazoval věrnost výtěrové lokalitě. Samci převažovali na trdlišti v celkovém poměru 1,22:1. Stáří zkoumaných ryb se pohybovalo od 3+ do 13+. Průměrná mortalita dospělých jedinců se pohybovala okolo 0,4. Doplněk třecího hejna se nacházel v rozmezí 0,2 - 0,5. Délka, při které se začínají vytvářet šupiny (SL = 29,7 mm), byla určena použitím závislosti mezi délkou těla a poloměrem šupiny. Rozdíly v rychlosti růstu mezi samci a samicemi jsou minimální, pouze ve třetí až páté věkové skupině vykazovali samci vyšší tempo růstu. Délko-hmotnostní vztah může být popsán jako W = 0,0153·L3,19 .

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 22 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
1 Švátora, Milan
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.