|
|
Postižení regionálních lymfatických uzlin u operabilního karcinomu prsu a mapování imunitní odpovědi organismu
Chod, Jiří ; Strnad, Pavel (vedoucí práce) ; Pavlišta, David (oponent) ; Halaška, Michael (oponent) ; Šterzl, Ivan (oponent)
První popis karcinomu prsu se dochoval z nálezů ve starém Egyptě z roku 1600 před Kristem. Avšak až do konce 19. století byl karcinom prsu stále chápán jako lokální onemocnění . Teprve od třicátých let 20. století se datují práce, které popírají teorii karcinomu prsu jako lokální nemoci a onemocnění začíná být považováno za systémové s převážně Iymfogenní progresí. Teorii o vzniku nádoru z epitelových buněk prsu vyslovil až v roce 1940 Virchow. Tyto hypotézy potvrdilo mnoho srovnávacích i experimentálních studií v šedesátých letech 20. století. Jedinou léčebnou modalitou byla v minulosti radikální chirurgická exstirpace tumoru a přilehlých tkání, která rostla až do tzv. "rozšířené radikální mastektomie" dle Halsteda (1882). Méně radikální operaci, tzv. modifikovanou radikální mastektomii, která šetří velký prsní sval, provedl poprvé v roce 1948 Patey. Další vývoj ozařovacích technik a přístrojů umožnil zavedení tzv. prs šetřících (konzervativních) výkonů. Tyto konzervativní výkony prováděné za přesně definovaných podmínek mají stejné intervaly přežití jako modifikovaná nebo rozšířená radikální mastektomie (1 ,2,3). Karcinom prsu je považován za hormonálně dependentní nádor od roku 1896, kdy byla prokázána regrese metastatického karcinomu prsu po oboustranné ovarektomii (kastraci) (4).V roce 1967 se objevily...
|
|
|
Sickness behaviour in the early adjuvant arthritis (role of neuroinflamation and oxidative stress?)
Škurlová, Martina ; Jurčovičová, Jana (vedoucí práce) ; Šterzl, Ivan (oponent) ; Paleček, Jiří (oponent)
SOUHRN Úvod: Revmatoidní artritida je inflamační autoimunitní polyartritida. I když toto onemocnění primárně nepostihuje mozek, poruchy funkcí CNS patří mezi její projevy. Neuropsychiatrické poruchy v artritidě se liší svojí závažností od těžkých forem psychóz až k poruchám paměti. Etiologie behaviorálních změn v artritidě není objasněna. Cíle: Předkládána práce zkoumá incidenci behaviorálních změn v rané fázi adjuvantní artritidy. Rovněž zkoumá, zdali změny chování v rané artritidě souvisí s neuroinflamací a oxidačním stresem v hippokampu. Metodika: Experimentální artritida byla vyvolána jednorázovým podáním cFA potkanům kmene Lewis ve věku sedm týdnů. Byly zkoumány první čtyři dny rané artritidy. Parametry jako tělesná hmotnost a příjem potravy byly měřené denně. Testy bolesti, chování a biochemické analýzy byly provedeny ve dvou intervalech rané experimentální artritidy (den 2 a 4). Reakce na bolest byla hodnocena v plantar testu, a zvlášť zkoumána na předních a zvlášť na zadních končetinách a na ocase. Prostorové učení jako i navigace v prostoru byly testovány v Morrisově vodním bludišti. Úzkostné chování bylo hodnoceno za pomocí testů zvýšeného kříže a otevřeného pole. V hippokampu byly zkoumány genové exprese mRNA IL-1β, IL-6, iNOS, NADPH oxidáz, CRH a BDNF. vi Výsledky: U artitických potkanů ve všech...
|
|
| |
|
|
Sickness behaviour in the early adjuvant arthritis (role of neuroinflamation and oxidative stress?)
Škurlová, Martina ; Jurčovičová, Jana (vedoucí práce) ; Šterzl, Ivan (oponent) ; Paleček, Jiří (oponent)
SOUHRN Úvod: Revmatoidní artritida je inflamační autoimunitní polyartritida. I když toto onemocnění primárně nepostihuje mozek, poruchy funkcí CNS patří mezi její projevy. Neuropsychiatrické poruchy v artritidě se liší svojí závažností od těžkých forem psychóz až k poruchám paměti. Etiologie behaviorálních změn v artritidě není objasněna. Cíle: Předkládána práce zkoumá incidenci behaviorálních změn v rané fázi adjuvantní artritidy. Rovněž zkoumá, zdali změny chování v rané artritidě souvisí s neuroinflamací a oxidačním stresem v hippokampu. Metodika: Experimentální artritida byla vyvolána jednorázovým podáním cFA potkanům kmene Lewis ve věku sedm týdnů. Byly zkoumány první čtyři dny rané artritidy. Parametry jako tělesná hmotnost a příjem potravy byly měřené denně. Testy bolesti, chování a biochemické analýzy byly provedeny ve dvou intervalech rané experimentální artritidy (den 2 a 4). Reakce na bolest byla hodnocena v plantar testu, a zvlášť zkoumána na předních a zvlášť na zadních končetinách a na ocase. Prostorové učení jako i navigace v prostoru byly testovány v Morrisově vodním bludišti. Úzkostné chování bylo hodnoceno za pomocí testů zvýšeného kříže a otevřeného pole. V hippokampu byly zkoumány genové exprese mRNA IL-1β, IL-6, iNOS, NADPH oxidáz, CRH a BDNF. vi Výsledky: U artitických potkanů ve všech...
|
|
|
Postižení regionálních lymfatických uzlin u operabilního karcinomu prsu a mapování imunitní odpovědi organismu
Chod, Jiří ; Strnad, Pavel (vedoucí práce) ; Pavlišta, David (oponent) ; Halaška, Michael (oponent) ; Šterzl, Ivan (oponent)
První popis karcinomu prsu se dochoval z nálezů ve starém Egyptě z roku 1600 před Kristem. Avšak až do konce 19. století byl karcinom prsu stále chápán jako lokální onemocnění . Teprve od třicátých let 20. století se datují práce, které popírají teorii karcinomu prsu jako lokální nemoci a onemocnění začíná být považováno za systémové s převážně Iymfogenní progresí. Teorii o vzniku nádoru z epitelových buněk prsu vyslovil až v roce 1940 Virchow. Tyto hypotézy potvrdilo mnoho srovnávacích i experimentálních studií v šedesátých letech 20. století. Jedinou léčebnou modalitou byla v minulosti radikální chirurgická exstirpace tumoru a přilehlých tkání, která rostla až do tzv. "rozšířené radikální mastektomie" dle Halsteda (1882). Méně radikální operaci, tzv. modifikovanou radikální mastektomii, která šetří velký prsní sval, provedl poprvé v roce 1948 Patey. Další vývoj ozařovacích technik a přístrojů umožnil zavedení tzv. prs šetřících (konzervativních) výkonů. Tyto konzervativní výkony prováděné za přesně definovaných podmínek mají stejné intervaly přežití jako modifikovaná nebo rozšířená radikální mastektomie (1 ,2,3). Karcinom prsu je považován za hormonálně dependentní nádor od roku 1896, kdy byla prokázána regrese metastatického karcinomu prsu po oboustranné ovarektomii (kastraci) (4).V roce 1967 se objevily...
|
|
| |
|
|
Sledování výskytu lidského defensinu ve vztahu k buněčnému cyklu ve sliznici dýchacích cest
Pácová, Hana ; Astl, Jaromír (vedoucí práce) ; Slípka, Jaroslav (oponent) ; Šterzl, Ivan (oponent)
Chronický zánět tonsil (chronická tonsilitis) a nosní sliznice (nosní polyposa) mají mnoho společných rysů. Chronický zánět a nádorová transformace jsou biologické procesy kontrolované mnoha cytokiny, které hrají úlohu v buněčné signalizaci a regulaci buněčného cyklu. Je také známo, že chronický zánět může usnadňovat nádorovou transformaci. Cílem této práce bylo zjistit potenciální úlohu antimikrobiálních peptidů (beta-defensinů 1, 2, 3), eNOS (NO molekuly), VEGF, TGF-, buněčné proliferace (marker Ki-67) a apoptosy (cleaved caspase 3) na vývoj nosní polyposy a chronické tonsilitis a zjistit vztahy mezi chronickým zánětem a nádorovými procesy v patrové tonsile. (...) Z výsledků mé práce vyplývá, že maligní transformace může být usnadňována sníženou lokální slizniční imunitou (omezená produkce beta-defensinů, zejména HBD-2), ale také hypoxií, kdy dochází ke zvýšené expresi VEGF, TGF- a eNOS (zvýšení produkce molekuly NO) a tím k ovlivnění frekvence procesu apoptosy, buněčné proliferace, angiogenese, cévní permeability a ovlivnění buněčného cyklu.
|
|
|
DNA virové infekce u pacientů po alogenní transplantaci kostní dřeně"
Hubáček, Petr ; Cinek, Ondřej (vedoucí práce) ; Šterzl, Ivan (oponent) ; Mayer, Jiří (oponent) ; Žák, Pavel (oponent)
Infekční komplikace jsou po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk (HSCT) velmi časté. Mimo bakteriálních a mykotických infekcí, se u těchto pacientů na morbiditě a mortalitě podílí významně také virové infekce. Z nich jsou pak nejčastější infekce DNA viry. Od ledna 2001 do října 2008 jsme vyšetřili vzorky od 217 dětských a 382 dospělých pacientů po alogenní HSCT. Vyšetřili jsme celkem 15 757 vzorků (medián 31 vzorků u dětí, 20 u dospělých). Z nich bylo 14 867 vzorků periferní krve a 890 vzorků dalších biologických materiálů (moč, stolice, likvor apd.). Kvantita HSV, VZV, CMV, HHV-6, HHV-7, EBV, adenovirů skupin A-C, BKV a genu lidského albuminu byla ve vzorcích testována pomocí kvantitativní real-time PCR. V případě CMV, HHV-6, HHV-7 a EBV jsme výsledky normalizovali na 10 000 lidských genomických ekvivalentů. HSV a VZV jsme detekovali pouze v malém počtu vzorků. Hranici virostatické terapie CMV reaktivace 100 normalizovaných kopií jsme detekovali u 55 dětí a 123 dospělých, z nich se přes terapii symptomatická CMV nemoc objevila u 68 pacientů. Pokročilá CMV nemoc samostatně, či v souvislosti s dalšími komplikacemi po HSCT se pak projevila u 20 pacientů, u 17 s fatálními následky. U 4 dětských pacientů jsme také prokázali výskyt ganciklovir rezistentní mutanty CMV, což vedlo k modifikaci...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.