Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Vliv magnetických polí na explorační chování hlodavců
Štefanská, Lucie ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Magnetorecepce jako schopnost živočichů detekovat parametry magnetického pole byla popsána u řady fylogeneticky velmi vzdálených živočišných druhů, včetně savců. Směrové informace poskytované geomagnetickým polem využívají jak živočichové, kteří během života pravidelně podnikají dlouhé migrační cesty, tak živočichové, kteří nemigrují. Recentně byla tato schopnost doložena u myši laboratorního kmene C57BL/6J, kterou jsme zvolili modelovým organismem také v případě naší studie. Cílem této diplomové práce je analýza lokomotorické aktivity a jednotlivých prvků chování u myší, které byly v open field testu (OFT) vystaveny různým, experimentálně manipulovaným magnetickým polím. Experimentální magnetická pole měla na aktivitu a chování myší kmene C57BL/6J během explorace v OFT jen malý vliv. Nicméně detailní analýza odhalila vliv magnetických polí na úhlovou rychlost myší v prvních 20 minutách OFT a rovněž na následující prvky chování: péče o srst (grooming), hrabání a kontakt se stěnou (nose-to-wall). Jednotlivé projevy byly různým způsobem ovlivněny různými parametry působících magnetických polí. Ovlivněn byl především průběh změn chování v čase. Uvedené výsledky nelze nyní jednoznačně interpretovat, nicméně se zdá možné, že změny v přirozeném magnetickém poli mohou představovat pro hlodavce dostatečně...
Vliv slabých magnetických polí na chování a fyziologii živočichů
Štefanská, Lucie ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Vácha, Martin (oponent)
Slabá magnetická pole jsou součástí vnějšího prostředí, ve kterém živočichové žijí. Lze tedy předpokládat, že mohou mít vliv jak na jejich chování, tak na jejich fyziologii, včetně ontogenetického vývoje. Geomagnetické pole je všudypřítomné a život na Zemi doprovází už od jeho vzniku. Nezdá se tedy příliš překvapivé, že mnozí živočichové dokáží detekovat magnetické pole, a využít z něj získané podněty k orientaci a k navigaci. Přesto, že je tato schopnost, označovaná jako magnetorecepce, rozšířena napříč živočišnou říší, mechanismy transdukce a neurální podstata magnetorece a magnetické orientace zůstává ve velké míře nejasná. Tři hlavní hypotézy jsou podpořené experimentálními daty: hypotéza mechanismu založeného na elektromagnetické indukci, hypotéza beroucí v potaz biogenní magnetit a hypotéza zahrnující chemickou reakci s radikálovými páry. Vliv magnetických polí na organizmy se však neomezuje pouze na magnetorecepci. Pozornost je věnovaná hlavně nepravidelným změnám geomagnetického pole (zejména geomagnetickým bouřím) a dále oscilujícím artificiálním magnetickým polím, která se v prostředí objevila s nástupem elektrifikace, u nichž se předpokládá vliv na pohybovou aktivitu, paměť a učení, nocicepci, syntézu melatoninu a cirkadiánní rytmy, kardiovaskulární systém, genovou expresi a na reprodukci...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.