|
|
Mikrobiom dutiny ústní a karcinogeneze
Šimáčková, Šárka ; Šmahelová, Jana (vedoucí práce) ; Horníková, Lenka (oponent)
Mikroorganismy, které osidlují lidské tělo, přispívají ke správnému fungování lidského organismu a mají důležitou roli ve zdraví jedince. Složení těchto společenstev, mikrobiomů, je pro každého jedince specifické a změny v tomto složení mohou přispívat ke vzniku a vývoji onemocnění. Mezi taková patří například také indukce karcinogeneze a vznik nádorů. Tato práce se zabývá konkrétně nádory v oblasti hlavy a krku, jejichž známými rizikovými faktory jsou kouření, konzumace alkoholu a infekce lidskými papilomaviry. V závislosti na těchto faktorech je ovlivňováno i složení mikrobiomu dutiny ústní. Četné studie ukazují rozdíly mezi orálními mikrobiomy pacientů s nádory hlavy a krku a zdravými kontrolami. Klíčová slova: mikrobiom, dutina ústní, nádory hlavy a krku, papilomavirus
|
|
|
Role proteinů APOBEC v karcinogenezi indukované HPV
Frolíková, Daniela ; Šmahelová, Jana (vedoucí práce) ; Šroller, Vojtěch (oponent)
Katalytické polypeptidy podobné enzymu, který upravuje mRNA pro apolipoprotein B (APOBEC) jsou rodina evolučně konzervovaných cytidin deamináz se schopností vazby a modifikace RNA a/nebo ssDNA. APOBEC1-4 zastávají v buňkách řadu funkcí. Zástupci podrodiny APOBEC3 způsobují restrikci cizorodých nukleových kyselin, retrotranspozonů a virů, včetně lidských papilomavirů (HPV), a mohou přispět k vyčištění infekce. Určité HPV jsou označovány jako onkogenní viry, jelikož jsou schopné prostřednictvím onkoproteinů E5, E6 a E7 indukovat imortalizaci a transformaci buněk epitelu. E6 a E7 mohou také navodit transkripci či bránit degradaci některých APOBEC3. Dochází tak k navyšování jejich hladin v buňkách. APOBEC3 působí rovněž jako buněčné mutátory, jelikož mohou během replikace či transkripce katalyzovat deaminace na dočasně vzniklé ssDNA. Deregulace APOBEC3 způsobená onkoproteiny může k mutagenezi přispět. Tato bakalářská práce se zabývá proteiny APOBEC, jejich aktivací a funkcí během HPV indukované karcinogeneze a zejména rozsahem a důsledky APOBEC3 mutací. Klíčová slova: APOBEC, mutageneze, papilomavirus, onkoproteiny, karcinogeneze
|
|
|
Detekce hypoxických markerů v nádorech hlavy a krku
Šťovíčková, Eliška ; Šmahelová, Jana (vedoucí práce) ; Rösel, Daniel (oponent)
Nádory hlavy a krku (HNSCC) jsou vysoce heterogenní skupinou nádorů. Rizikovými faktory jsou zejména kouření a konzumace alkoholu. Část těchto nádorů je spojena s infekcí lidským papilomavirem (HPV), která významným pozitivním prognostickým faktorem. Tyto nádory se od nádorů negativních na HPV liší klinickopatologickými charakteristikami, nádorovým mikroprostředím i odpovědí na léčbu. Hypoxie je jevem běžně se vyskytujícím v nádorech včetně HNSCC a je považována za významný prognostický a prediktivní faktor. Objasnění míry hypoxie v souvislosti s infekcí HPV by mohlo částečně vysvětlit rozdíly v prognóze těchto pacientů a také umožnit vhodnější volbu terapie. Významným negativním prognostickým faktorem řady nádorů je také aspartát-β-hydroxyláza, jejíž role v HNSCC ale zatím zkoumána nebyla. Ve své práci jsem se zaměřila na detekci exprese hypoxických markerů a aspartát-β- hydroxylázy ve vzorcích od pacientů s HNSCC na úrovni mRNA pomocí kvantitativní PCR a na úrovni proteinu metodou multispektrální imunohistochemie. Míru exprese těchto markerů jsem porovnávala u nádorů rozdělených dle virové etiologie i jiných charakteristik jako je kouření, lokalizace nebo stádium nádoru. Nejvyšší vliv na expresi těchto markerů měla infekce HPV, ale na základě dosavadních výsledků nelze jednoznačně ukázat na vyšší míru...
|
|
|
Histonové modifikace a methylace polyomavirových genomů v průběhu infekce
Mrkáček, Michal ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Šmahelová, Jana (oponent)
Podobně jako všechny ostatní viry tak i polyomaviry vyžadují pro svou úspěšnou reprodukci proteiny a enzymy kódované jejich hostitelskými buňkami. Kromě toho, vzhledem k jejich relativně malému genomu s pouze několika geny, využívají polyomaviry pro co nejefektivnější zajištění své replikace i regulační mechanismy infikovaných buněk. Jednou z těchto regulací jsou posttranslační modifikace histonů, které tvoří nukleosomy na virové DNA. Spektrum těchto modifikací je velice široké, ale ve vztahu k polyomavirům jsou prozkoumány téměř výhradně jenom acetylace a methylace histonů. Druhou možnou regulací jsou methylace cytosinu v tzv. CpG dinukleotidech, která je spojována s potlačením genové exprese. Současné poznatky však naznačují, že tuto modifikaci polyomaviry příliš nevyužívají, ba dokonce vzhledem k neobvykle nízkému výskytu CpG dinukleotidů v jejich genomech se jí spíše vyhýbají. Cílem této práce je popsat jednotlivé typy těchto modifikací a poukázat na jejich možný význam v infekčním cyklu polyomavirů. Klíčová slova: polyomavirus, epigenetika, modifikace histonů, methylace DNA, CpG dinukleotidy
|
|
|
DNA/RNA interkalační činidla jako antivirotika: možné mechanismy účinku
Kropáček, Václav ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Šmahelová, Jana (oponent)
DNA/RNA interkalační činidla jsou látky, které mají schopnost vmezeřit se mezi páry bází nukleových kyselin. Tento jev je doprovázen narušením struktury, nebo funkce dané nukleové kyseliny. Některé z těchto látek patří mezi terapeutika pro léčbu nádorů, bakteriálních i parazitárních infekcí nebo jsou používány jako antivirotika. Tato práce shrnuje různé mechanismy, stojící na pozadí antivirového působení tří významných tříd interkalačních činidel, derivátů akridinů, chinolinů a chinolonů. Tyto sloučeniny mají mimo schopnosti interkalace do nukleových kyselin i další vlastnosti, jako je alkalizace buněčných organel, inhibice některých virových enzymů (helikázy, integrázy) a imunomodulace, které jim umožňují narušit životní cyklus virů.
|
|
|
Ovlivnění signalizace Notch v nádorech indukovaných papilomaviry
Bujnovská, Ludmila ; Šmahelová, Jana (vedoucí práce) ; Grantz Šašková, Klára (oponent)
Signalizační dráha Notch ovlivňuje diferenciaci, buněčnou smrt a proliferaci buněk. Jedná se o evolučně konzervovanou signalizační dráhu, důležitou v procesu embryogeneze a vývoje organismu. Deregulace této dráhy může mít vliv na transformaci buněk v nádorové. Buňky různých typů nádorů často obsahují mutace v genech nebo jiné změny této signalizační dráhy. Její role ve vztahu k onkogenezi má dvojí charakter - v některých případech působí jako onkogenní dráha, jindy má tumor-supresivní účinek. Tento charakter se liší v závislosti na buněčném kontextu. Velkou skupinou nádorů, kde jsou prokázané změny v signalizaci Notch, jsou dlaždicobuněčné nádory hlavy a krku (HNSCC). Jedná se o 7. nejčastější typ karcinomů a je spojen s vysokou smrtností. Až 25 % těchto nádorů je etiologicky spojeno s infekcí lidskými papilomaviry (HPV). Signalizační dráhy se schopností ovlivnění buněčného cyklu, včetně dráhy Notch, jsou hlavním cílem působení onkogenních virů, mezi kterými HPV nejsou výjimkou. Tato práce popisuje změny v signalizační dráze Notch v HNSCC indukovaných HPV a účinek virových onkoproteinů E6 a E7 na tuto signalizační dráhu.
|
|
|
Mechanismy integrace papilomavirového genomu do lidského chromozomu
Frčková, Tereza ; Šmahelová, Jana (vedoucí práce) ; Fraiberk, Martin (oponent)
Lidské papilomaviry (HPV) jsou malé neobalené DNA viry, které mohou být příčinou malignit v lidské populaci. Nejčastěji jsou kauzálně spojeny s karcinomy v anogenitální oblasti mužů i žen, ale také s částí karcinomů v oblasti hlavy a krku. V infikovaných buňkách se genom HPV vyskytuje primárně ve formě cirkulární molekuly, tzv. episomu. V některých případech dojde k linearizaci genomu HPV a jeho následné integraci do lidského genomu. Tento proces má vliv na chování buněk a přispívá k imortalizaci a nádorové transformaci. Integrace genomu HPV je ovlivněna řadou virových i buněčných faktorů, které mají vliv na stabilitu genomu HPV v buňce. Vzájemné interakce virových a buněčných proteinů často mohou navodit aktivaci DNA opravných mechanismů buňky, které virus využívá pro svoji replikaci. K integraci virového genomu dochází také s větší pravděpodobností u určitých typů HPV. Dalším faktorem je i místo infekce, kde došlo k nádorové transformaci.
|
|
| |
|
|
Biologická léčba a její vliv na průběh latentních virových infekcí u pacientů s psoriázou
Laurin, Josef ; Šmahelová, Jana (vedoucí práce) ; Janovec, Václav (oponent)
Existuje přes 80 identifikovaných autoimunitních onemocnění. Mezi ty s nejvyšší prevalencí patří psoriáza, jejíž celosvětová prevalence se pohybuje okolo 2-5 %. Léčebné postupy tohoto zánětlivého onemocnění kůže lze rozdělit následovně: v případech nízké závažnosti se používají topické přípravky pro lokální léčbu a při jejich nedostatečném efektu se přistupuje k silnějším terapiím. Při střední závažnosti onemocnění je nasazována fototerapie a dále při středních až těžkých formách onemocnění se nasazuje léčba systémová. Mezi možnosti systémové terapie patří například cytostatikum metotrexát a imunosupresivum cyklosporin, případně retinoidy (analogy vitaminu A). Ani systémové terapie však nemusí mít žádaný efekt nebo mohou mít negativní vliv na celkový stav pacienta. V takových případech se využívá biologická léčba. Biologická léčba je obvykle prováděna protilátkami a fúzními proteiny, které jsou vyrobeny pomocí rekombinantních technologií. Pro léčbu psoriázy se používají nejčastěji inhibitory faktoru nádorové nekrózy α (TNF-α) a interleukinů 12, 17 a 23 (IL-12, IL-17 a IL- 23). Při inhibici imunitního systému biologiky bylo potvrzeno, že může docházet k reaktivaci virových infekcí. Ty mohou následně vést až k rozvoji onemocnění vyvolaných latentními virovými infekcemi.
|
|
|
Charakterizace virových nanočástic odvozených od myšího papilomaviru
Vomáčka, Petr ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Šmahelová, Jana (oponent)
L1 a L2 kapsidové proteiny papilomavirů se vyznačují schopností samoskládání do podoby virových kapsid, které je možné rozdělit dle vnitřního obsahu na pseudoviriony a virům podobné částice. Mimo fakt, že takto připravené částice mohou sloužit jako "nanokontejnery" pro diagnostické a terapeutické látky, bylo také prokázáno, že papilomaviry, ať už přirozeně se vyskytující, pseudoviriony nebo virům podobné částice mají vyšší afinitu k nádorovým buňkám oproti buňkám nenádorovým. Tato práce se zabývá relativně nově objeveným (2011) myším papilomavirem a od něj odvozených nanočástic. Tento papilomavirus byl vybrán pro své klady, mezi které mimo jiné patří snadná příprava virům podobných částic a pseudovirionů a dostupný modelový organismus pro případné testování. Dále v sobě skrývá potenciál pro použití při genové terapii a/nebo diagnostice nádorových onemocnění, neboť vůči myšímu papilomaviru neexistuje v lidské populaci imunitní odpověď. Cílem této práce bylo připravit expresní systému pro produkci pseudovirionů a virům podobných částic v dostatečné kvalitě a množství. Dále byla snaha o charakterizaci těchto částic a ověření dosavadních faktů týkajících se vyšší afinity papilomavirů k nádorovým buňkám a také ověření, zda je stejný efekt pozorován i u myšího papilomaviru. Ve výsledcích této práce je...
|
host ::
RSS.