|
|
Pohádkové motivy v epice 2. poloviny 19. století
Vlčková, Barbora ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Vaněk, Václav (oponent)
Bakalářská práce s názvem Pohádkové motivy v epice 2. poloviny 19. století je založena na rozboru vybraných textů a jejich interpretaci, která směřuje k objasnění významotvorné funkce pohádkových motivů v epice 2. poloviny 19. století. Zaměřuje se na podobu pohádky jako specifické narativní formy a na proměnu její funkce v kontextu poezie využívající pohádkové prvky. Současně je reflektován odkaz k tradici lidové pohádky, reprezentován osobnostmi Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové. Interpretace děl se opírá o studii Vladimíra Proppa Morfologie pohádky, která stanovuje strukturu pohádkových funkcí. Závěry práce jsou vyjádřeny na základě porovnání epických skladeb Dědův odkaz od Adolfa Heyduka a Vyšehrad od Julia Zeyera s Proppovou funkční analýzou.
|
|
|
Cikánství a jeho vztah k "naší" vesnici v české literatuře 19. století
Soukup, Daniel ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent) ; Svatoň, Vladimír (oponent)
Mgr. Daniel Soukup Cikánství a jeho vztah k "naší" vesnici v české literatuře 19. století (abstrakt) Práce analyzuje postavy "cikánů" v české literatuře 19. století jakožto nemimetické výtvory. Opačný přístup, jenž pokládá "cikány" za zkreslená zobrazení skutečných Romů, je kriticky rozebrán v kap. 1.3. Další kapitoly se zaměřují na koncepty "konstruované cizosti", marginality a numinózna (1.4); rozličné kulturní vrstvy, jež utvářejí cikánský stereotyp (1.5); a sémantiku tohoto stereotypu (1.6). Na tento teoretický nástin navazují interpretace čtyř literárních děl (kap. 1.7-1.10), která zastupují archaickou (démonizující), romantickou a moderní (ironickou) vrstvu cikánství. Zvěda Zatrána vystupujícího v Lindově historickém dramatu Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům lze pokládat za příklad démonizovaného cikána. Máchovi Cikáni a Heydukovy "Cigánské melodie" zpodobují romantickou touhu po identifikaci s cikánstvím i nemožnost jejího dosažení. Čechova povídka "Cikánka" představuje ironickou dekonstrukci cikánského stereotypu. Druhá část práce zahrnuje šíře pojaté kontextuální interpretace cikánství ve vesnických prózách V. Hálka, K. Světlé a J. Holečka. V těchto kapitolách po zevrubném rozboru zobrazení "české vesnice" v díle daného autora následuje podrobné čtení povídky (Hálek: "Bajrama", Světlá:...
|
|
|
Dějiny a vyprávění. Palackého Dějiny jako zdroj historické obraznosti národa
Činátl, Kamil ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Brabec, Jiří (oponent) ; Vašíček, Zdeněk (oponent)
Hlavní téma disertační práce představuje vyprávění o dějinách a jeho kulturotvorný potenciál - tedy schopnost utvářet společenství představ. V popředí zájmu stojí velké historiografické syntézy národních dějin (Michelet, Palacký, Lelewel aj.), které nově vznikaly zejména v 19. století a v nichž důležitou roli hrály nejen osvícenský kriticismus a heuristika, ale též tradiční imaginativní síla vyprávění. V detailu tento model "nové" národní historiografie zastupují především Palackého Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Podrobná naratologická analýza textu, jenž byl pro moderní české historické povědomí v mnoha ohledech zakládající, by měla osvětlit podíl historické obraznosti na konstituování moderní představy národa. Proto se analýza zaměřuje nejen na samotné Palackého Dějiny, ale též na přilehlé gravitační pole historiografických i uměleckých reprezentací národních dějin. Z naratologické perspektivy je podroben analýze též vzájemný vztah mezi historiografickým vyprávěním a historickou fikcí (historickým románem). Nezřetelnost epistemologického předělu mezi dějepisectvím a historickým románem se přitom zdá být pro situaci "národních obrození" v mnoha ohledech typická, což nutně obrací pozornost k bližší analýze recepční situace textů, které vypráví o dějinách národa. Dílčí naratologický rozbor...
|
|
|
POHÁDKA V DÍLE VÁCLAVA TILLEHO - ŘÍHY
Vlčková, Barbora ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Diplomová práce s názvem Pohádka v díle Václava Tilleho - Říhy je založena na rozboru a interpretaci Tilleho pohádkové tvorby a symbolistních pohádkových povídek. Důraz je kladen na způsob rozvíjení symbolistní poetiky na osnově folklorní pohádky. Cílem práce je postihnout funkci pohádkových prvků v prózách Václava Tilleho, ve kterých se střetává literární adaptace tradičních folklorních látek s poetikou symbolistní tvorby. V úvodní kapitole je zohledněn historický kontext tvorby Václava Tilleho a její folkloristické a literárněvědné aspekty. Prostřednictvím rozboru díla Václava Tilleho je zároveň odkazováno k širším souvislostem v kontextu symbolistní tvorby a secesního výtvarného umění.
|
|
|
Obraz českého dávnověku v historiografii a krásné literatuře 19. století
Futtera, Ladislav ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Zbytovský, Štěpán (oponent)
Práce se soustředí na postihnutí vývojových tendencí zobrazování českého dávnověku v beletrii a jejich pojímání v historiografii. Pojem český dávnověk je zde chápán jako okruh českých pověstí s důrazem na postavu kněžny Libuše. Práce je časově vymezena na straně jedné osvícenskou kritikou Kroniky české Václava Hájka z Libočan z pera Gelasia Dobnera a sporem o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského v 80. letech 19. století na straně druhé. V obou případech se jedná o události, jež měly za následek přehodnocení vztahu k postavám a příběhům českého dávnověku v soudobé společnosti. Po úvodním vymezení problematiky se první kapitola věnuje Dobnerově kritice Hájkovy kroniky, která proměnila vztah k českému dávnověku v historiografii českých zemí, a filosofii Johanna Gottfrieda Herdera, jež otevřela cestu k ustanovení moderních národů na principu jazyka. Národní společenství se následně etablovala právě na základě vlastních dějin a příběhů o vlastním počátku. Následující kapitoly sledují zpracování látek z českého dávnověku v literatuře německé, u autorů německého jazyka z českých zemí a v literatuře české. Pozornost je zaměřena na podobnosti, interakce, rozdíly a vývoj obrazu českého dávnověku v těchto literaturách. Sledována je i cesta k národnímu mýtu u obou jazykových společenstev, jehož...
|
|
|
Komparativní pohled na ženské hrdinky v pohádkách a próze Boženy Němcové
Tlachová, Tereza ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Těžištěm diplomové práce s tématem Komparativní pohled na ženské hrdinky v pohádkách a prózách Boženy Němcové je srovnání hrdinek (ženských postav) ve vybraných českých a slovenských pohádkách a prózách Boženy Němcové. Důraz je kladen na postihnutí vztahů mezi oběma žánry v rovině myticko-archetypální a zároveň také z hlediska narativních způsobů. Práce se zaměřuje na srovnání některých klíčových motivů v životě hrdinky, jako je například motiv mateřství, motiv manželství nebo rodinné pospolitosti. Metodologicky je práce zakotvena v naratologii, v teorii genderu i psychoanalýze. Tato teoretická východiska umožňují vymezit rozdíly mezi hrdinkami pohádek a próz a poukázat na prolínání obou žánrů na rovině postavy.
|
|
|
Typy a funkce motivů smrti v pohádkách K. J. Erbena a B. Němcové
Hupáková, Kateřina ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Vaněk, Václav (oponent)
Tato práce se zaměřuje na motivy smrti ve vybraných kouzelných pohádkách Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové. V první části práce je vymezen historický kontext vzniku pohádek obou autorů. Ve druhé části, která je hlavním těžištěm celé práce, je za pomoci metody Proppovy morfologické analýzy rozebráno šest pohádek K. J. Erbena a šest pohádek B. Němcové. Tyto pohádky jsou následně analyzovány ze dvou hledisek: zaprvé dle toho, s jakou Proppovou funkcí daný motiv smrti v pohádce koresponduje, a zadruhé, jakým způsobem je tato situace smrti ztvárněna. Na základě získaných výsledků je sestavena komentovaná typologie motivů smrti v daných pohádkách, která je spolu s vymezením shod a odlišností motivů smrti v pohádkách K. J. Erbena a B. Němcové závěrem celé práce.
|
|
|
Zobrazení stáří ve venkovských povídkách 2. poloviny 19. století
Budílková, Jitka ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Vaněk, Václav (oponent)
Cílem této bakalářské práce je popsat vývoj vesnické prózy v druhé polovině 19. století. Svůj výklad opírám o změny zobrazení tématiky stáří v jednotlivých desetiletích. Sleduji nejen literárněhistorický vývoj, ale i existenciální prvky stáří. Tyto pak vykládám za pomoci tezí filozofa Jeana Améryho. Můj výklad se opírá o čtyři stěžejní díla, které tématiku stáří pojednávají. Je to Babička (1855) Boženy Němcové, povídka Na vejminku (70. léta 19. Století) Vítězslava Hálka, Povídka Konec života od Karla Václava Raise a nakonec povídka S nůší od Terézy Novákové. K rozboru přistupuji od zjevných, na první pohled patrných pojmů, které stáří váže a postupuji směrem k jeho existenciální složce, tedy jak chápou čas staří lidé. Z jednotlivých popisů pak vystupuje postupný literárněhistorický vývoj od idylismu až k realismu.
|
|
|
Pohádkové motivy v epice 2. poloviny 19. století
Vlčková, Barbora ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Vaněk, Václav (oponent)
Bakalářská práce s názvem Pohádkové motivy v epice 2. poloviny 19. století je založena na rozboru vybraných textů a jejich interpretaci, která směřuje k objasnění významotvorné funkce pohádkových motivů v epice 2. poloviny 19. století. Zaměřuje se na podobu pohádky jako specifické narativní formy a na proměnu její funkce v kontextu poezie využívající pohádkové prvky. Současně je reflektován odkaz k tradici lidové pohádky, reprezentován osobnostmi Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové. Interpretace děl se opírá o studii Vladimíra Proppa Morfologie pohádky, která stanovuje strukturu pohádkových funkcí. Závěry práce jsou vyjádřeny na základě porovnání epických skladeb Dědův odkaz od Adolfa Heyduka a Vyšehrad od Julia Zeyera s Proppovou funkční analýzou.
|
|
|
Netradiční tradičnost pohádek Karla Čapka
Kolomazníková, Hana ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Tato práce je věnována pohádkám Karla Čapka. V úvodní části zmiňujeme historický kontext zájmu o pohádku, včetně bojů o pohádku a zabýváme se souborem Nůše pohádek a jeho významem pro rozvoj moderní pohádky. Dále ukazujeme, jaké místo Čapkovy pohádky zaujímají v kontextu jeho tvorby 20. let 20. století a rozebíráme Čapkovu teorii pohádky, jak ji prezentoval ve svých teoretických statích. V druhé části práce se zabýváme pohádkami Karla Čapka konkrétně, a sice jejich rozborem po motivické a stylistické stránce. Naším cílem je ukázat, v čem spočívá jejich netradičnost.
|
host ::
RSS.