|
|
Monogenic susceptibility to infectious pathogens
Bloomfield, Markéta ; Šedivá, Anna (vedoucí práce) ; Koziar Vašáková, Martina (oponent) ; Litzman, Jiří (oponent)
(CZ) Moderní přístupy ke studiu monogenních vrozených poruch imunity, podpořené v posledních dekádách bezprecedentním rozvojem genetických metod, odkrývají nové, dosud neprobádané funkční aspekty imunitního systému. Nemoci s nápadným klinickým fenotypem, leč víceméně normálními základními imunologickými nálezy, jako jsou poruchy vrozené či intrinsické imunity se selektivně zvýšenou náchylností k jedinému infekčnímu agens, poskytují vzácnou příležitost ke studiu interakcí imunitního systému člověka s patogeny. Tato práce se zaměřuje na imunopatologické, genetické a klinické aspekty takových onemocnění, konkrétně na chronickou mukokutánní kandidózu způsobenou hypermorfními (gain-of-function, GOF) mutacemi ve STAT1 genu, které způsobují poruchy Th17 asociovaných imunitních mechanismů, a vrozenou náchylností k mykobakteriálním onemocněním (Mendelian susceptibility to mycobacterial diseases, MSMD) způsobenou poruchami signální dráhy IL-12, IL-23/IFNy. Práce dále přispívá k objasnění role IL-6 signalizace v protistafylokokové imunitě a zabývá se novým onemocněním dětského věku PIMS-TS (Paediatric inflammatory multisystem syndrome temporally associated with SARS-CoV-2), jako život ohrožujícím důsledkem imunopatologie spuštěné jediným konkrétním patogenem, který se s největší pravděpodobností vyvíjí v...
|
|
|
Poruchy regulace imunity - alergie a autoimunitní onemocnění
Kayserová, Jana ; Šedivá, Anna (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent) ; Thon, Vojtěch (oponent)
Patologie imunitního systému může vyústit ve stavy imunodeficiencí na základě poruch různých složek imunity, nebo ve stavy alergie či autoimunity, které jsou výsledkem špatné kontroly imunitních reakcí. Imunopatogeneze alergických a autoimunitních onemocnění je do značné míry společná oběma imunopatologickým stavům. Oba tyto stavy vznikají na podkladě nepřiměřené imunitní reakce, která vede k destrukci tkání a orgánů nebo k porušení jejich funkcí. Alergie i autoimunitní onemocnění jsou výsledkem kombinace vnitřních, zejména enetických a zevních faktorů jako je infekce.V předložené dizertační práci se zaměřujeme právěna mechanismy, které vedou k poruchám regulace imunitní reakce. Na kohortách pacientů s alergickými a autoimunitními onemocněními jsme se věnovali genetické komponentě vnímavosti k těmto stavům, dále mechanismům vrozené imunity a zvláště dendritickým buňkám, které jsme vyšetřovali jak u alergií, tak u autoimunit, a posléze i získané imunitě, hlavně B lymfocytům a protilátkám. V jedné z prací předkládáme i naše zkušenosti s terapií právě ovlivněním B lymfocytární řady monoklonální protilátkou proti CD20 (rituximabem). Souhrnem těchto prací dokládáme komplexnost imunitních reakcí, které se na alergických a autoimunitních onemocněních podílejí. Hlavní nálezy našich prací se týkají dendritických...
|
|
|
Adaptive immune system in patients with primary immunodeficiencies
Klocperk, Adam ; Šedivá, Anna (vedoucí práce) ; Filipp, Dominik (oponent) ; Litzman, Jiří (oponent)
(CZ) Tato dizertační práce shrnuje výsledky studií věnujících se adaptivnímu imunitnímu systému pacientů se syndromem DiGeorge způsobeným delecí 22q11.2. V úvodu je syndrom DiGeorge zasazen do kontextu mezinárodní patofyziologicko-klinické klasifikace primárních imunodeficiencí, a ve větším detailu je rozebrána jeho historie, příčiny vzniku, klinický fenotyp, terapeutické možnosti a podrobně též změny v imunitním systému pacientů. Přiložené studie dokazují předčasné stárnutí T lymfocytární populace, ale též nedokonalé vyzrávání B lymfocytů se sníženým počtem přesmyklých paměťových a naopak zvýšením naivních subpopulací a sérové hladiny jejich podpůrného B lymfocytárního cytokinu BAFF. Překvapivé snížení T independentních MZ-like B lymfocytů u pacientů dokládáme též signifikantním snížením přirozených anti-α-Gal protilátek. Porucha maturace B lymfocytů a nedokonalá reakce zárodečného centra není způsobena deficitem folikulárních pomocných T lymfocytů (Tfh), které jsou u pacientů proti kontrolám naopak zvýšeny, a ve většině případů nevede ke snížení sérových hladin IgG. Přes zvýšenou incidenci autoimunitních onemocnění a sklon k hypergamaglobulinemii mají však pacienti se syndromem DiGeorge normální zastoupení regulačních T lymfocyů (Tregů), jakož i expresi transkripčního faktor Helios, který je...
|
|
|
New leukocyte membrane adaptor proteins
Králová, Jarmila ; Brdička, Tomáš (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent) ; Šedivá, Anna (oponent)
Membránové adaptorové proteiny nemají samy o sobě žádnou enzymatickou aktivitou. Je však pro ně typická přítomnost různých interakčních domén umožňujících vazbu na další proteiny a buněčné membrány. Jejich funkcí je spojovat receptory nebo jiné adaptory s proximálními signalizačními molekulami. Zda jejich vliv na přenos signálu bude aktivační nebo inhibiční závisí zejména na povaze efektorových molekul, které váží. Jedním z membránových adaptorových proteinů, kterými se zabývá tato práce je adaptor SCIMP. Je exprimován v buňkách prezentujících antigen a zesiluje signalizaci MHCII v B buňkách. Tato dizertační práce se zabývá analýzou funkce proteinu SCIMP v primárních myších B lymfocytech a v dalších buňkách prezentujících antigen. Její hlavní součástí je podrobná analýza SCIMP deficientních myší. I přesto, že změny v zastoupení imunitních buněčných populací u SCIMP deficientních myší nebyly signifikantní, podařilo se nám najít funkci proteinu SCIMP v dendritickách buňkách, kde se uplatňuje jako signalizační adaptor v dráze receptoru DECTIN-1 důležitého pro antifungální imunitu. Data prezentovaná v této práci popisují signalizaci zprostředkovanou adaptorem SCIMP v pozdních časových bodech aktivace receptoru DECTIN-1, která je také důležitá pro produkci anti-fungálních cytokinů. Dalším zajímavým...
|
|
|
Imunitní systém u pacientů s cystickou fibrózou
Brázová, Jitka ; Šedivá, Anna (vedoucí práce) ; Černá, Marie (oponent) ; Vašáková, Martina (oponent)
pj-edkládaná disertační práce shrnuje výsledky komplexního klinicko-imunologickomolekulárně- genetického studia imunitního systému pacientó s cystickou fibró zou (CF). Tato diserta č ní práce je seřazena do šes ti na sebe navazujícícll odborn)/ch kapitol , které pojednávaj Í o následujících tématických okruzích: I. Shrnutí dosavadních poznatků o molekulárně genetické a klinické patogenezi CF. 2. Shrnutí dosavadních poznatků z oblasti studia imunitního systému u pacientli s cystickou fibró zou. 3. Zkoumání imunitního systému cr pacientů na vlastním souboru - pf'ehled. 4. Shrnutí dosavadních p07.natků o genetických modifikátorech klinického prúběhu CF. S. Shrnutí dosavadních poznatků z oblasti studia interakce imunitního systému a infekc e. 6. Klinická aplikace imunologických metod - stanovení titrli protilátek proti Psclldomonas aer1tglnosa. Práce si v úvodní přehledné kapitole neklade za cíl shrnout danou problematiku do detail!"!. Zam ě řuj e se spíše na zaj ímavosti vyplývající ze základní genetické poruchy genu pro cystickou fibrózu. Pro větší přehlednost a menší náročnost jsou informace předkládány formou tabulek, obrázkli a graflL Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Humorální imunita
Šrahůlková, Petra ; Šedivá, Anna (vedoucí práce) ; Čáp, Petr (oponent)
Imunologie je nový, samostatný a stále se rozvíjející vědní obor. K jeho největšímu rozkvětu došlo za posledních padesát let a jeho poznatky zasahují do všech oborů medicíny. Imunitní systém patří k základním homeostatickým mechanismům organismu, spolupracuje s jinými fyziologickými systémy, zejména nervovým, endokrinním, kardiovaskulárním, a dalšími. Základní vlastností imunitního systému je schopnost rozeznat škodlivé od neškodného, cizí od vlastního. Tato funkce se projevuje jako obranyschopnost, autotolerance a imunitní dohled. Funkce imunitního systému vykonávají krevní buňky a také některé časti krevního séra nazývané humorální faktory. Podle toho\která složka se v imunitní reakci více uplatní, dě!líme imunitu na humorální a buněčnou, dále imunitní mechanismy dělíme na specifické a nespecifické. Všechny složky imunity mezi sebou spolupracují a navzájem se regulují. K nejčastější, m poruchám imunitního systému patří alergická onemocnění, která jsou spojená se zvýšenou tvorbou imunoglobulinu E, na který je tato práce zaměřená. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
|
|
Post-vakcinační odpověď u pacientů se syndromem diGeorge
Petříčková, Michaela ; Skalická, Anna (vedoucí práce) ; Šedivá, Anna (oponent)
Syndrom DiGeorge je autozomálne dominantne dedicné onemocnení s incidencí 1 : 4 000. Jeho charakteristické fenotypové projevy se souhrnne oznacují jako asociace CATCH 22. Svým nositelum muže zpusobovat závažné klinické obtíže. Z imunologického hlediska se syndrom radí mezi primární vrozené deficity bunecné imunity. Dle závažnosti imunodeficience lze rozlišovat DiGeorguv syndrom kompletní a cástecný. U pacientu je vlivem nesprávného vývoje thymu postižena T bunecná imunita. Práce se zabývá humorální imunitou pacientu se syndromem DiGeorge, která by teoreticky nemela být postižena. Je zamerena zejména na postvakcinacní protilátky a jejich dynamiku a na imunoglobuliny trídy A, G, E a M. Sledování pacientu z databáze pacientu se syndromem DiGeorge vyšetrených na Ústavu imunologie 2. LF UK a FN v Motole v letech 1995 - 2011 ukazuje, že postvakcinacní odpoved u syndromu DiGeorge není výrazne ovlivnena. Patologické hodnoty hladin základních sledovaných imunoglobulinu byly pozorovány.
|
|
|
Imunologicky riziková žena a její dítě
Mocková, Alice ; Ulčová-Gallová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Madar, Jindřich (oponent) ; Šedivá, Anna (oponent)
Souhrn Autoimunitní onemocnění (AD), spojená s přítomností antifosfolipidových protilátek (aPL) se vyskytují často u žen ve fertilním věku a mohou ovlivnit zdravotní stav jejich dětí. Úvodním cílem práce bylo zjistit přítomnost aPL proti β2 glykoproteinu I (anti-β2GPI), kardiolipinu (aCL), fosfatidyl-L-serinu, fosfatidylinositolu, fosfatidylethanolaminu, fosfatidyl-DL-glycerolu, kyselině fosfatidové a annexinu V u matek s definovanými AD a jejich dětí po porodu, v 6 a 12 měsících života, a porovnat výskyt aPL se soubory zdravých matek a jejich dětí. Dalším cílem studie byla realizace 2 - letého follow-up novorozenců aPL pozitivních a aPL negativních matek s AD včetně vyšetření krevního obrazu, USG CNS a břicha, tranzientních evokovaných otoakustických emisí, elektrokardiografického a psychologického ve snaze odhalit možný dopad mateřského AD na zdravotní stav dětí. Z původně vyšetřených 82 aPL pozitivních žen s AD bylo do prospektivní studie zařazeno 31 matek a jejich 34 novorozenců, rovněž s pozitivními aPL. Druhý soubor tvořilo 23 žen s AD s negativními aPL a jejich 24 aPL negativních dětí. Soubor matek bez AD tvořilo 30 žen, soubor dětí matek bez AD byl sestaven z 30 probandů. Hladiny aPL byly vyšetřovány ELISA metodou. Statistické hodnocení výsledků bylo provedeno programem Statistika 9. U matek s AD...
|
|
| |
host ::
RSS.