Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 43 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Karyotypová variabilita evropských štírů čeledi Euscorpiidae
Byronová, Markéta ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Altmanová, Marie (oponent)
Dosavadní cytogenetické znalosti o čeledi Euscorpiidae jsou známy pouze u 14 druhů. Tato práce přináší cytogenetické analýzy dalších vybraných druhů této čeledi. Byla zjištěna variabilita v diploidním počtu chromozomů i morfologii chromozomů. U celé čeledi pozorujeme monocentrické chromozomy a různé zastoupení morfologických typů. Kromě základních cytogenetických analýz byla provedena také analýza pomocí fluorescenční in-situ hybridizace (FISH), která u některých druhů odhalila odlišnost od standardního počtu klastrů i lokalizaci klastrů genu pro 18S rRNA. Pomocí této metody byl také u vybraných druhů lokalizován telomerický motiv (TTAGG)n, který byl u většiny analyzovaných druhů přítomen na koncích chromozomů. Klíčová slova: cytogenetika, štíři, Euscorpiidae, FISH, 18S rRNA, karyotypová variabilita
Evoluční dynamika NORů řádu štírků (Arachnida: Pseudoscorpiones)
Šilhavá, Alena ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Symonová, Radka (oponent)
Štírci jsou z hlediska cytogenetiky stále poměrně málo prozkoumanou skupinou živočichů. V současné době jsou popsány karyotypy pouze 61 druhů z 8 čeledí, informace o distribuci nukleolárních organizátorů jsou u tohoto řádu známé dokonce pouze pro jediný druh. Karyotypy štírků se vyznačují velkou variabilitou v počtu a morfologii chromozomů a výsledky diplomové práce prokazují, že velká variabilita se týká také počtu a pozice NORů. Celkové rozpětí diploidních počtů se pohybuje od 7 do 143 chromozomů. V rámci této práce bylo analyzováno celkem 68 druhů štírků z 19 čeledí. Práce přináší nové cytogenetické údaje u devíti dosud nezkoumaných čeledí štírků a rozšiřuje rozpětí diploidních počtů u celkem čtyř čeledí. K lokalizaci NORů byla v práci u studovaných druhů využita fluorescenční in situ hybridizace (FISH) pro detekci počtu a pozice 18S rDNA klastrů. Ukazuje se, že počet těchto klastrů se u některých skupin štírků mění hodně dynamicky (od jednoho až po devět párů u čeledi Chthoniiidae). Dále je patrné, že existuje také variabilita v pozici detekovaných klastrů, přičemž nejčastěji byly 18S rDNA klastry lokalizovány v terminální pozici, která je u pavoukovců považována za ancestrální. Změna počtu a pozice 18S rDNA klastrů sledovaná u analyzovaných druhů může v některých případech souviset s...
Karyotypová diferenciace sekáčů z podřádu Laniatores z Jižní Afriky
Marešová, Alexandra ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Symonová, Radka (oponent)
Dosavadní cytogenetické znalosti o podřádu Laniatores jsou známy pouze u 11 druhů Jižní a Severní Ameriky. Tato práce přináší první cytogenetické analýzy jihoafrických čeledí , které se řadí do tohoto nejpočetnějšího podřádu sekáčů analýze karyotypu byla zjištěna variabilita v diploidním počtu chromozomů, který je u čeledi 52 a u čeledi Triaenonychidae 2n = 28 64. Variabilita byla pozorována také morfologii chromozomů. U obou čeledí sice převládají dvouramenné chromozomy, jednotlivé druhy mají nicméně různé zastoupení jednotlivých morfologických typů. Kromě základních cytogenetických analýz byla provedena také analýza pomocí fluorescentní in situ hybridizace (FISH), která odhalila počtu i lokalizaci klastrů genu pro 18S rRNA Pomocí této metody byl také lokalizován telomerický motiv (TTAGG) , který byl u všech analyzovaných druhů u obou čeledí přítomný vždy pouze na koncích chromozomů. Klíčová slova káči, Laniatores, FISH, 18S r NA, karyotypová variabilita
Evoluce karyotypu a pohlavních chromozomů u afrických a amerických skupin theraphosidních sklípkanů
Turečková, Eva ; Forman, Martin (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Sklípkani čeledi Theraphosidae jsou známou skupinou pavouků a často chovanými domácími mazlíčky. Navzdory jejich popularitě je mnoho aspektů jejich biologie, včetně cytogenetického výzkumu stále opomíjeno. Tato diplomová práce se zabývá cytogenetikou 13 druhů čeledi Theraphosidae, náležících do odlišných rodů, původem z Afriky a Jižní a Střední Ameriky. Data v mé diplomové práci zahrnují také sklípkana s nejlépe osekvenovaným genomem Acanthoscurria geniculata, a Theraphosa stirmi, patřícího mezi největší pavouka světa. Mimo konvenčního barvení, byla studována distribuce organizátorů jadérka (NOR) pomocí fluorescenční in situ hybridizace se sondou pro 18S rRNA gen. Zjištěné diploidní počty chromozomů se u vybraných zástupců čeledi Theraphosidae pohybovaly od 31 (Ceratogyrus meridionalis) do 83 (T. stirmi). U některých druhů přítomnost multivalentu indikovala možné křížení s odlišnými rasami nebo kryptickými druhy. Byly zjištěny různé systémy diferencovaných pohlavních chromozomů (X0, X1X20 a X1X2X30). Je pozoruhodné, že karyotypová diverzita nebyla vázána na počet lokusů NOR. Většina druhů čeledi Theraphosidae se vyznačuje jedním výrazným lokusem umístěným na autozomech. Dva druhy (Heteroscodra maculata a Pterinochilus murinus) vykazovaly polymorfismus v přítomnosti druhého menšího signálu 18S rDNA...
Pohlavní chromozomy u zástupců podřádu Nematocera
Ryšan, Tadeáš ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Parafyletická skupina Nematocera je značně diverzifikovaná jak do morfologie těla, tak i do životních strategií. Na základě morfologie pohlavních chromozomů (gonozomy) ji lze rozdělit do čtyř skupin definovaných již v polovině 20. století. Veškeré tyto systémy jsou založené na přítomnosti pohlavních chromozomů XY/XX, popřípadě na ztrátě chromozomu Y. Jednotlivé skupiny se rozlišují na základě toho, zda jsou chromozomy diferencované, jsou-li přítomná chiasmata a zda je zachován chromozom Y. Pozdější výzkumy však ukazují daleko vyšší diverzitu pohlavních chromozomů, a to převážně ve skupinách s homomorfními gonozomy. I přes skutečnost, že většina zástupců této skupiny nemá diferencované pohlavní chromozomy, nalezneme zde opakovaný vznik diferencovaných gonozomů a dokonce i pohlavních systémů X1X2Y1Y2/ X1X1X2X2 a ZW/ZZ, které jsou pro dvoukřídlé méně typické. Tato zjištění naznačují, že podoba pohlavních chromozomů u dvoukřídlých nemusí být tak stabilní, jak se dříve myslelo. Nedávno objevená nehomologie gonozomů napříč skupinou dvoukřídlých, včetně několika zástupců Nematocera, tuto myšlenku podporuje. Mnohonásobný nezávislý vznik gonozomů by mohl rovněž vysvětlit různorodost primárních faktorů určujících pohlaví u těch skupin, kde jsou tyto faktory známé. Klíčová slova: Nematocera, Phlebotomus,...
Molekulárně-cytogenetická analýza adaptivní radiace gekonů rodu Paroedura (Squamata:Gekkota)
Koubová, Martina ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Šťáhlavský, František (oponent)
Rod Paroedura tvoří 17 dosud popsaných druhů endemických na Madagaskaru a Komorských ostrovech, kde prodělali výraznou adaptivní radiaci. Rod je monofyletický a existuje pro něj dobře podpořená hypotéza o fylogenetických vztazích. Jednotlivé druhy se podstatně liší velikostí i tvarem těla a typem habitatu, některé druhy se vyskytují sympatricky. Rod Paroedura patří do cytogeneticky málo prozkoumané čeledi Gekkonidae, která vykazuje vysokou variabilitu ve způsobech určování pohlaví a na rozdíl od bazálních linií gekonů značnou variabilitu v počtu a morfologii chromozomů. Dosud byly publikovány karyotypy pouze dvou druhů rodu (P. picta, P. sp.). Cílem mé diplomové práce bylo popsat karyotypy obou pohlaví všech dostupných zástupců rodu pomocí klasických i molekulárně cytogenetických metod, provést fylogenetickou analýzu karyotypové evoluce a chromozomálních přestaveb v rámci rodu za účelem posouzení významu těchto přestaveb během adaptivní radiace, a snaha detekovat pohlavní chromozomy. Podařilo se mi získat karyotypy obou pohlaví u devíti druhů, zastupujících většinu hlavních fylogenetických linií rodu. Na základě výsledků můžeme rozdělit druhy do tří skupin podle diploidního počtu chromozomů a vzájemné podobnosti v morfologii makrochromozomů. U šesti druhů (P. masobe, P. karstophila, P. oviceps, P....
Diverzita a rozšíření štírů (Arachnida: Scorpiones)
Plíšková, Jana ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Kůrka, Antonín (oponent)
Předkládaná bakalářská práce se věnuje otázce druhové rozmanitosti a biogeografii řádu Scorpiones. V rámci tohoto zaměření je nastíněna základní problematika a hlavní rozkol ve vyšší klasifikaci štírů, která v současné době není pevně stanovena a stále doznává určitých změn. V práci je dále uveden přehled současných 15 čeledí, na něž se řád štírů dělí podle klasifikace navržené Solegladem & Fetem (2003), včetně jejich rozšíření, počtu rodů a druhů, které zahrnují. Dále jsou zde diskutovány faktory, které měly nebo stále mají vliv na rozšíření štírů. Mezi faktory ovlivňující rozšíření a diverzitu štírů byly zahrnuty kontinentální drift a čtvrtohorní klimatické změny jakožto aspekty historické, a dále teplota, partenogeneze a lidský faktor jakožto aspekty ekologické. Ty ovlivnily biogeografii štírů na odlišné taxonomické úrovni, v jinak dlouhém časovém evolučním měřítku a na různě velkém území.
Rozšíření a variabilita štírů rodu Euscorpius v Evropě
Novotný, Tomáš ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Hula, Vladimír (oponent)
Bakalářská práce shrnuje současné znalosti o druhové diverzitě a rozšíření evropských štírů rodu Euscorpius. Jedná se na tomto území o druhově nejbohatší rod štírů, u kterého se v posledních deseti letech výrazně změnil pohled na celkový počet rozlišovaných druhů. Je to dáno zejména využitím molekulárních znaků (především analýzou mitochondriálního genu pro 16S RNA), což umožnilo lepší pochopení variability některých morfologických a morfometrických znaků. Původních 5 uznávaných druhů se tak vyšplhalo od roku 1999 na současných 17. Předkládaná práce se snaží shrnout historické pojetí druhové variability a využívání různých typů znaků u rodu Euscorpius. U současně uznávaných druhů se dále snaží popsat jejich známé rozšíření a faktory, které ho mohou ovlivňovat včetně speciální kapitoly věnované štírům na území České republiky. Jako jeden z důležitých faktorů ovlivňující rozšíření řady druhů se jeví zejména introdukce lidskou činností. Ta pravděpodobně ovlivnila i rozšíření druhu E. tergestinus v Čechách.
Využití cytogenetických metod v taxonomii pavoukovců (Arachnida)
Alaverdyan, Argam ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Johnson Pokorná, Martina (oponent)
Bakalářská práce se věnuje otázce možnosti využití cytogenetických metod v taxonomii pavoukovců (Arachnida). Pro pochopení této otázky je třeba analyzovat dostupné informace o mezidruhové a vnitrodruhové variabilitě karyotypů jednotlivých řádů. Na počátku práce jsou popsány použité cytogenetické metody u pavoukovců, díky kterým jsou získávány základní informace o karyotypu, jako je diploidní počet chromozomů, morfologie chromozomů a případná přítomnost pohlavních chromozomů. Hlavní část práce se zaměřuje na popis variability karyotypů vybraných řádů (krabovci, štírenky, štírci, štíři, sekáči a pavouci) a na základě těchto údajů zvažuje případnou možnost využití cytogenetických metod pro taxonomické účely u jednotlivých skupin. Součástí práce je i aktuální počet popsaných rodů (druhů), spolu s počtem cytogeneticky prozkoumaných rodů (druhů) z vybraných řádů.
Karyotypová diferenciace štírů rodu Euscorpius (Scorpiones: Euscorpiidae) v Evropě
Novotný, Tomáš ; Šťáhlavský, František (vedoucí práce) ; Ráb, Petr (oponent)
Předkládaná práce si dává za cíl předložit charakteristiku karyotypů štírů z rodu Euscorpius. Rod Euscorpius je typickým zástupcem štírů v Evropě. Jeho výskyt je široký téměř po celé jižní Evropě. Do dnešní doby se uvádí 18 druhů tohoto rodu. V této práci bylo karyologicky analyzováno šest druhů a u jednoho byl stanoven pouze základní diploidní počet chromozomů: E. carpathicus - 2n=90, E. concinnus - 2n=88, E. hadzii - 2n=68, E. sicanus - 2n=66, E. tergestinus - 2n=60, E. naupliensis - 2n=60, E.italicus - 2n=36. Popis karyotypů odhalil u všech studovaných druhů achiasmatickou meiozu a nebyly pozorovány žádné pohlavní chromozomy. Byly nastíněny základní fylogenetické vztahy a hypotézy karyotypové evoluce rodu Euscorpius. Byla zjištěná vysoká mezidruhová variabilita v počtu chromozomů a pomocí analýzy genu pro 16S rRNA potvrzeno taxonomické zařazení jednotlivých druhů. Zdá se tedy, že cytogenetické metody mohou přispět k pochopení druhové diverzity a rozlišení případných kryptických druhů v rámci rodu Euscorpius.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 43 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.