|
|
One Health approach to understand emerging zoonotic pathogens in the Trichophyton benhamiae complex
Čmoková, Adéla ; Hubka, Vít (vedoucí práce) ; Buchta, Vladimír (oponent) ; Gené, Josepa (oponent)
Komplex druhů Trichophyton benhamiae zahrnuje několik zoonotických patogenů, které vědeckou komunitu stále více znepokojují kvůli svému epidemickému šíření mezi domácími zvířaty a jejich majiteli. Zvláštní obavy vzbuzuje náhlé objevení a rychlé šíření kmenů se žlutým fenotypem druhu T. benhamiae v Evropě. U patogenů z tohoto komplexu byla zjištěna značná genetická a fenotypová variabilita, avšak druhové hranice a hostitelské spektrum nebyly dosud jasně objasněny. Abychom prozkoumali rozmanitost, epidemiologii a taxonomii komplexu T. benhamiae, vytvořili jsme s kolegy mezinárodní mezioborový tým a uplatnili holistický "One Health" přístup. Shromáždili jsme rozsáhlý set kmenů z několika kontinentů spolu se souvisejícími údaji o hostitelích, klinickém obrazu a lokalitě. Vzhledem k vysoké míře klonality u běžně používaných DNA markerů jsem vyvinula nové typizační schéma založené na deseti mikrosatelitních a čtyřech sekvenčních markerech. Pro zjištění druhových hranic v komplexu T. benhamiae jsme využili polyfázický přístup, ve kterém jsme zohlednili data z fylogenetických, a populačně-genetických, fenotypových a fyziologických analýz spolu s charakterizací příslušnosti k jedné ze dvou křížících idiomorf a s ekologickými údaji. Díky našemu přístupu se nám podařilo uvnitř komplexu popsat čtyři nové...
|
|
|
Dermatofyty izolované ze srsti volně žijících hlodavců
Žárová, Štěpánka ; Čmoková, Adéla (vedoucí práce) ; Mašínová, Tereza (oponent)
Dermatofyty (řád Onygenales, Ascomycota) jsou mikroskopické vláknité keratinofilní houby, které mohou způsobovat kožní infekce známé jako dermatofytózy. Nejdiverzifikovanější a zároveň nepříliš prozkoumaný rod Arthroderma prošel v nedávné době revizí (Míková 2018), která položila základy pro další výzkum. Tento rod zahrnuje zejména druhy s předpokládaným rezervoárem v půdě. Nedostatek informací o jejich ekologii a častá izolace některých druhů ze srsti volně žijících savců (především hlodavců) by však mohly vypovídat o silné vazbě na hostitele. Hlodavci by tak mohli představovat skrytý rezervoár těchto druhů. Pro účely této práce jsem vybrala tři ekologicky rozdílné druhy hlodavců: myš domácí, myšici lesní a norníka rudého. Izoláty jsem získala ze stěrů srsti asymptomatických jedinců, které jsem kultivovala na selektivním mediu. Získané kmeny (n = 30) jsem následně molekulárně identifikovala. Na základě tří vysoce variabilních úseků DNA (ITS, tubb a tef1α) jsem izoláty zařadila do fylogenetické analýzy vycházející z monografie rodu Arthroderma (Míková 2018). Dále jsem charakterizovala fenotyp vybraných izolátů s použitím morfologických a fyziologických dat včetně schopnosti rozkládat keratin a produkovat siderofory. U některých kmenů jsem na základě zjištěných MAT genů za pomoci nově navržených...
|
|
|
Role sekundárních metabolitů v patogenezi hub
Veselý, Martin ; Čmoková, Adéla (vedoucí práce) ; Machová, Lenka (oponent)
Schopnost houbových patogenů vyvolat infekci a později přežívat v hostiteli je závislá faktorech virulence často na bázi primárních metabolitů (hydrofobiny, proteázy, fosfolipázy, katalýzy a další). Infekce se však také účastní celá řada patogenem produkovaných sekundárních metabolitů, jejichž role během infekce je ale často upozaďována. První část této bakalářské práce je věnována tématu vztahu hostitel-patogen a obeznámením čtenáře s některými základními, obecně uznávanými virulentními faktory hub. Ve druhé části jsou popsány známé role sekundárních metabolitů v jednotlivých částech průběhu infekce. Pro úspěšnou infekci si patogen v prvni fazi vytváří vhodného stanoviště na tkáních hostitele pro růst pomocí produkce antimikrobiálních látek (...). V dalších fázích potom zabraňuje fagocytóze svých spor hostitlem (melaniny). Samotná infekce je často podmíněna poškození tkání hostitele což je umožněno například produkcí cytotoxických látek (xanthomegnin, riboflavin) a regulací/modulací odpovědi imunitního systému hostitele (gliotoxin, pseurotin). V neposlední řadě mezi faktory virulence řadíme i ty které umožňují dlouhodobému přežívání v hostiteli (siderofory). Houbové patogeny poikilotermních živočichů často nejsou primárními patogeny a produkce zmíněných sekundárních metabolitů často není výsledkem...
|
|
|
Sexual system of the ascomycetes from order Pezizales
Janošík, Lukáš ; Koukol, Ondřej (vedoucí práce) ; Čmoková, Adéla (oponent)
Pohlavní rozmnožování je nezbytnou součástí života mnoha vřeckovýtrusých hub (Ascomycota). Na základě toho, jestli tvorba plodnic s askosporami vyžaduje dva opačně laděné partnery, se jednotlivé druhy obvykle dělí na homothalické a heterothalické. Z recentních studií je však zřejmé, že toto rozdělení pohlavních systémů je výrazně zjednodušené a pod homothalizmem se skrývá větší množství rozmanitých mechanismů. První část bakalářské práce se věnuje rozmnožování, pohlavním systémům a jejich evoluci u vřeckovýtrusých hub. Jádrem práce je následně souhrn dosavadních poznatků o pohlavních systémech hub z řádu Pezizales. Postupně jsou diskutovány známé údaje o zástupcích jednotlivých čeledí, které jsou pak i shrnuty a zhodnoceny ve světle jejich fylogeneze a ekologie.
|
|
|
Sekundární metabolity hub s antivirotickou aktivitou
Besedová, Alena ; Čmoková, Adéla (vedoucí práce) ; Kolařík, Miroslav (oponent)
Uplynulý rok 2020 jasně ukázal, jak rychle mohou některé virové infekce dosáhnout pandemických rozměrů. Je tedy stále potřeba objevovat nové látky s antivirotickou aktivitou. Takovéto látky (např. asteltoxin E, cytosporaquinon B) byly v minulosti objeveny u několika skupin hub, nicméně jejich potencionál jako zdroj virostatických chemoterapeutik není příliš prozkoumán. O možném využití hub jako zdroje látek s antivirotickou aktivitou vypovídá i použití některých druhů (např. Ganoderma linghzi, Lentinula edoles), při zmírnění nebo prevenci virotických onemocnění v lidové medicíně. Ve většině případů se však nepodařilo najít látky za tento účinek zodpovědné. Ve své bakalářské práci se proto budu nejprve zabývat rozborem hub tradičně využívaných při onemocněních virovými infekcemi v lidové medicíně. Dále shrnu nejvýznamější houbové látky, u kterých byla prokázala antivirotická aktivita. Bakalářská práce tak přinese ucelený přehled současně známých sekundárních metabolitů hub a jejich virostatických účinků. Informace shrnuté v práci tak mohou ukázat na možné kandidáty v boji proti virovým infekcím.
|
|
|
Modulace metabolismu hub pomocí fytochemikálií
Sedláková, Vendula ; Čmoková, Adéla (vedoucí práce) ; Kolařík, Miroslav (oponent)
Fytochemikálie jsou biologicky aktivní látky, kterými rostliny ovlivňují organismy ve svém okolí. Houby na jejich přítomnost často reagují změnou metabolismu, která se projevuje spuštěním produkce sekundárních metabolitů, navýšením biomasy nebo regulací virulence. Mechanismus těchto změn lze připisovat schopnosti některých fytochemikálií (např. kurkuminu, EGCG) modulovat epigenetickou informaci. První polovina práce je věnována jednotlivým mechanismům epigenetické modifikace (např. metylace, modifikace histonů), které byly u hub studovány. V druhé polovině jsou přehledně shrnuty studie zaměřené na fytochemikálie, u kterých byla pozorována schopnost modifikovat epigenetickou informaci u eukaryotických organismů. Bakalářská práce tak přináší cenné poznatky o možnosti modifikovat houbový metabolismus fytochemikáliemi, které jsou často odpadními produkty průmyslu. Informace shrnuté v práci mohou mít významný dopad na zkvalitnění biotechnologických postupů, tam kde je snaha o zvýšení výnosu biomasy a navození produkce sekundárních metabolitů v případech, kde je jejich produkce za normálních podmínek umlčená. Klíčová slova: sekundární metabolity, epigenetika, epigenetické modifikace, fytochemikálie, vláknité houby
|
|
|
Faktory virulence komplexu Trichophyton benhamiae
Machová, Lenka ; Čmoková, Adéla (vedoucí práce) ; Labuda, Roman (oponent)
Dermatofyty jsou skupina hub, z nichž některé mohou díky své schopnosti rozkládat keratinizovanou tkáň způsobovat onemocnění kůže u lidí i zvířat. Mezi zástupce této skupiny patří také kmeny komplexu Trichophyton benhamiae, známí původci dermatofytóz zejména drobných hlodavců a králíků. V poslední dekádě se jedna ze čtyř populací tohoto komplexu epidemicky šíří Evropou mezi morčaty a jejich chovateli. Aby mohla být zodpovězena otázka, co stojí za úspěšným šířením této populace, byla zkoumána genová exprese a produkce volatilních organických látek epidemické a neepidemických populací T. benhamiae. Genová exprese tří kmenů od každé populace byla studována při růstu v tekutém médiu a na ex vivo myších kožních modelech připravených podle nově optimalizovaného protokolu. Pro analýzu genové exprese byly zvoleny metody RNAseq a RT-qPCR. Na základě literatury a výsledků předběžné analýzy RNAseq bylo vybráno několik genů, pro které byly navrženy specifické primery. Spektra produkovaných volatilních organických látek stejných kmenů rostoucích na ovčí vlně ve vialkách byla analyzována metodou GC-MS. Zatímco neepidemické populace se v genové expresi a produkci volatilních organických látek nelišily, epidemická populace se ukázala být odlišná od ostatních zástupců studovaných skupin. Podle získaných dat...
|
|
|
Dermatofyty izolované ze srsti volně žijících hlodavců
Žárová, Štěpánka ; Čmoková, Adéla (vedoucí práce) ; Mašínová, Tereza (oponent)
Dermatofyty (řád Onygenales, Ascomycota) jsou mikroskopické vláknité keratinofilní houby, které mohou způsobovat kožní infekce známé jako dermatofytózy. Nejdiverzifikovanější a zároveň nepříliš prozkoumaný rod Arthroderma prošel v nedávné době revizí (Míková 2018), která položila základy pro další výzkum. Tento rod zahrnuje zejména druhy s předpokládaným rezervoárem v půdě. Nedostatek informací o jejich ekologii a častá izolace některých druhů ze srsti volně žijících savců (především hlodavců) by však mohly vypovídat o silné vazbě na hostitele. Hlodavci by tak mohli představovat skrytý rezervoár těchto druhů. Pro účely této práce jsem vybrala tři ekologicky rozdílné druhy hlodavců: myš domácí, myšici lesní a norníka rudého. Izoláty jsem získala ze stěrů srsti asymptomatických jedinců, které jsem kultivovala na selektivním mediu. Získané kmeny (n = 30) jsem následně molekulárně identifikovala. Na základě tří vysoce variabilních úseků DNA (ITS, tubb a tef1α) jsem izoláty zařadila do fylogenetické analýzy vycházející z monografie rodu Arthroderma (Míková 2018). Dále jsem charakterizovala fenotyp vybraných izolátů s použitím morfologických a fyziologických dat včetně schopnosti rozkládat keratin a produkovat siderofory. U některých kmenů jsem na základě zjištěných MAT genů za pomoci nově navržených...
|
|
|
Mechanismy účinků esenciálních olejů na houby
Ježková, Tereza ; Koukol, Ondřej (vedoucí práce) ; Čmoková, Adéla (oponent)
Esenciální oleje jsou těkavé látky z rostlin se širokým spektrem účinků. Mnohé z nich vykazují antifungální aktivitu. Poněvadž stále narůstá rezistence patogenních hub k antimykotikům, je nalezení nových antifungálních látek pro léčbu mykotických infekcí velice potřebné. Aby mohly být esenciální oleje využity pro výrobu nových léků, je nezbytné znát přesný mechanismus jejich účinku. O vlivu esenciálních olejů na houby se ví sice mnoho, nicméně na co konktrétně v buňce cílí není vždy známo. V této práci shrnuji dosavadní poznatky o mechanismech účinků na houby. Postupně se věnuji vlivu esenciálních olejů na buněčnou stěnu, plazmatickou membránu, mitochondrii, jádro, quorum sensing, virulenční faktory, produkci mykotoxinů a na vývoj houby. Esenciální oleje zpravidla nepůsobí jen na jednu strukturu, ale ovlivňují více struktur a procesů zároveň. V závěrečné kapitole zmiňuji možné směry dalšího výzkumu těchto látek. Klíčová slova: esenciální oleje, houby, antifungální aktivita, mechanismus účinku
|
|
|
Sexual system of the ascomycetes from order Pezizales
Janošík, Lukáš ; Koukol, Ondřej (vedoucí práce) ; Čmoková, Adéla (oponent)
Pohlavní rozmnožování je nezbytnou součástí života mnoha vřeckovýtrusých hub (Ascomycota). Na základě toho, jestli tvorba plodnic s askosporami vyžaduje dva opačně laděné partnery, se jednotlivé druhy obvykle dělí na homothalické a heterothalické. Z recentních studií je však zřejmé, že toto rozdělení pohlavních systémů je výrazně zjednodušené a pod homothalizmem se skrývá větší množství rozmanitých mechanismů. První část bakalářské práce se věnuje rozmnožování, pohlavním systémům a jejich evoluci u vřeckovýtrusých hub. Jádrem práce je následně souhrn dosavadních poznatků o pohlavních systémech hub z řádu Pezizales. Postupně jsou diskutovány známé údaje o zástupcích jednotlivých čeledí, které jsou pak i shrnuty a zhodnoceny ve světle jejich fylogeneze a ekologie.
|
host ::
RSS.