|
|
Balet Národního divadla v 70. a 80. letech 20. století
Čižmáriková, Monika ; NĚMEČKOVÁ, Elvíra (vedoucí práce) ; GREMLICOVÁ, Dorota (oponent)
Tato práce přibližuje a shrnuje dění v baletu Národního divadla v Praze v 70. a 80. letech 20. století, konkrétně mezi lety 1969 a 1989. Zabývám se v ní osobnostmi na postu šéfů baletu, Jiřím Němečkem, Emerichem Gabzdylem a Miroslavem Kůrou, kteří kromě vedení baletu působili také jako choreografové. Vedle výše zmíněných se v divadle věnovali choreografii také například Jiří Blažek, Antonín Landa, Vlastimil Jílek, či Daniel Wiesner. Přibližuji jednotlivé sezony a konkrétní díla, která se v nich v premiéře uvedla. Dále se ve své práci věnuji výjimečné generaci interpretů, působila zde například Michaela Černá, Marta Drottnerová, Vlastimil Harapes, Jan Kadlec, Lubomír Kafka, Jaromír Petřík, Michaela Vítková, Hana Vláčilová, Aneta Voleská, Pavel Ždichynec a mnozí další. To vše zasazuji do kontextu politické doby, do období známého jako normalizace. Věnuji prostor zahraničním souborům a jednotlivcům, kteří u nás hostovali. Mým primárním zdrojem byl Archiv Národního divadla, dále Ročenky Národního divadla, soudobé periodikum Taneční listy, ze kterých jsem čerpala kritiky a recenze k premiérám. Dalším cenným pramenem byla osobní svědectví umělců, kteří v dané době v Národním divadle působili: Mahuleny Křenkové, Jiřího Němečka ml., Astrid Štúrové, Hany Vláčilové a Daniela Wiesnera.
|
|
|
Petr Weigl jako režisér baletních filmů a inscenací
Čižmáriková, Monika ; NĚMEČKOVÁ, Elvíra (vedoucí práce) ; WIESNER, Daniel (oponent)
Tato práce přibližuje a shrnuje taneční dílo významného českého režiséra Petra Weigla, který byl prvním dramaturgem a režisérem baletu u nás a za své filmy si vysloužil mezinárodní úspěch a ocenění. Natočil mnoho tanečních filmů a spolupracoval na četných baletních inscenacích v Národním divadle v Praze. Mezi filmy patří například Pas de quatre, Víly, Bolero a další. Ve své práci analyzuji jak taneční filmy Petra Weigla, které přibližuji a stručně rozebírám, tak i jeho divadelní inscenace, Vášeň, Radúz a Mahulena a jiné. Velký důraz kladu na balet Romeo a Julie z roku 1971, který Weigl vytvořil s choreografem Miroslavem Kůrou a jenž se dočkal neobvyklého úspěchu. V závěru práce se také zabývám problémem divadelní režie, zvláště u tanečních představení, kde polemizuji o nedostatku využívání režisérů v baletu. Těžiště své práce vidím v četných citacích pamětníků, kteří spolupracovali s Petrem Weiglem - Michaely Černé, Vlastimila Harapese, Astrid Štúrové, Michaely Vítkové, Anety Voleské a samotného Petra Weigla. Tyto osobnosti byly významným zdrojem fakt a postřehů, které jsou v dnešní době již polozapomenuté. Pracuji také s dobovými recenzemi a kritikami zveřejňovanými v různých českých periodikách, například v Tanečních listech, Květech, Právu, Lidové demokracii a mnohých dalších.
|
host ::
RSS.