|
|
Biologické chování a vybrané molekulární charakteristiky epiteliálních buněk propagovaných in vitro z normální a nádorové tkáně mléčné žlázy žen
Krásná, Luboslava ; Veselý, Pavel (vedoucí práce) ; Křepela, Evžen (oponent) ; Červinka, Miroslav (oponent)
Byla vyvinuta kultivační metoda, která dovoluje pravidelně z normální i nádorové tkáně mléčné žlázy žen získávat a in vitro propagovat heterogenní populace epiteliálních buněk. Metoda využívá feeder-layer tvořený ozářenými 3T3 buňkami, který umožňuje klonální růst i jednotlivých izolovaných epiteliálních buněk. Dosahuje proto vysokého procenta úspěšnosti při zakládání kultur ze vzorků všech velikostí, včetně vzorku získaného perkutánní biopsií tenkou jehlou, jehož objem je 0.01 cm3. Kultivované buňky mají vysokou proliferační kapacitu. Profilem exprimovaných cytokeratinů i expresí EMA a ESA proteinů potvrzují příslušnost к luminální a myoepiteliální frakci epiteliálních buněk mléčné žlázy. V kulturách dochází к diferenciaci buněk, která se projevuje změnou jejich morfologie, změnou exprese proteinů a organizací buněk do třírozměrných struktur. Karcinomy mléčné žlázy jsou tvořeny téměř výhradně buňkami fenotypově shodnými s diferencovanými luminálními buňkami, vyznačujícími se především silnou expresí K19. Popsaný kultivační systém jako první umožnil proliferaci luminálních buněk z normální i nádorové mamární tkáně ve více pasážích in vitro, a to i v přítomnosti myoepiteliálních buněk. Bylo zjištěno, že kultivačními podmínkami lze ovlivnit rovnováhu mezi luminálními a myoepiteliálními buňkami, dočasně...
|
|
|
Molekulární mechanismy indukce apoptosy u nádorových buněk
Koc, Michal ; Kovář, Jan (vedoucí práce) ; Červinka, Miroslav (oponent) ; Haškovec, Cedrick (oponent)
V. Závěr Tato práce se zaměřila na studium procesů uplatňujících se v indukci apoptosy různými faktory. V našem případě jsme indukovali buněčnou smrt u nádorových buněk deprivací železa, klinicky používanými taxany (paclitaxel, docetaxel) a nově syntetisovanými fotosensitivními látkami. Z presentovaných publikací jsme získali tyto závěry. (1) Studie týkající se indukce apoptosy deprivací železa prokázaly účast odlišných signálních drah vedoucí k indukci apoptosy u myších a lidských nádorových buněk. V obou případech byla použita B lymfomová buněčná linie citlivá k deprivaci železa. U myších buněk jsme popsali významnou část apoptotické signální dráhy u 38C13 buněk sensitivních k indukci apoptosy deprivací železa. Deprivace železa u těchto buněk vede k translokaci proapoptotického proteinu Bax z cytosolu na mitochondrie, která je následována zhroucením mitochondriálního membránového potenciálu v důsledku porušení integrity vnější mitochondriální membrány, uvolněním cytochromu c z mitochondrií, aktivací kaspasy 9 a následnou aktivací kaspasy 3. U lidských buněk jsme taktéž zaznamenali indukci apoptosy deprivací železa, avšak charakterem mechanismu odlišnou od apoptosy popsané u myších 38C13 buněk. V případě lidských Raji buněk sensitivních k indukci apoptosy deprivací železa docházelo pouze k aktivaci kaspasy...
|
|
|
Molekulární mechanismy indukce apoptosy u nádorových buněk
Koc, Michal ; Kovář, Jan (vedoucí práce) ; Červinka, Miroslav (oponent) ; Haškovec, Cedrick (oponent)
V. Závěr Tato práce se zaměřila na studium procesů uplatňujících se v indukci apoptosy různými faktory. V našem případě jsme indukovali buněčnou smrt u nádorových buněk deprivací železa, klinicky používanými taxany (paclitaxel, docetaxel) a nově syntetisovanými fotosensitivními látkami. Z presentovaných publikací jsme získali tyto závěry. (1) Studie týkající se indukce apoptosy deprivací železa prokázaly účast odlišných signálních drah vedoucí k indukci apoptosy u myších a lidských nádorových buněk. V obou případech byla použita B lymfomová buněčná linie citlivá k deprivaci železa. U myších buněk jsme popsali významnou část apoptotické signální dráhy u 38C13 buněk sensitivních k indukci apoptosy deprivací železa. Deprivace železa u těchto buněk vede k translokaci proapoptotického proteinu Bax z cytosolu na mitochondrie, která je následována zhroucením mitochondriálního membránového potenciálu v důsledku porušení integrity vnější mitochondriální membrány, uvolněním cytochromu c z mitochondrií, aktivací kaspasy 9 a následnou aktivací kaspasy 3. U lidských buněk jsme taktéž zaznamenali indukci apoptosy deprivací železa, avšak charakterem mechanismu odlišnou od apoptosy popsané u myších 38C13 buněk. V případě lidských Raji buněk sensitivních k indukci apoptosy deprivací železa docházelo pouze k aktivaci kaspasy...
|
|
| |
|
|
Studium nových prognostických faktorů u pacientů s chronickou lymfocytární leukémií
Vrbacký, Filip ; Červinka, Miroslav (vedoucí práce) ; Pospíšilová, Šárka (oponent) ; Procházka, Vlastimil (oponent)
2 Souhrn Chronická lymfocytární leukémie (CLL) je nejrozšířenější leukémií na západní polokouli s charakteristickou klonální proliferací a akumulací morfologicky zralých lymfocytů v kostní dřeni, periferní krvi a lymfatických tkáních. Klinický průběh CLL je velmi různorodý. Zatímco řada nemocných vůbec nevyžaduje léčbu a dožívají se s dobrou kvalitou života stejného věku jako lidé bez této choroby, existuje skupina nemocných, kteří rychle progredují a přes intenzivní léčbu umírají za několik let od stanovení diagnózy. Včasné zahájení vhodné léčby je pro ně tedy velmi důležité. Výzkum CLL v posledních letech je tak ve velké míře zaměřen na hledání tzv. prognostických ukazatelů, které by umožnily co nejdříve identifikovat nemocné s agresivní formou CLL, kteří mohou z této léčby významně profitovat. U hematologických malignit, kde se buňky nacházejí přednostně v periferní krvi, kostní dřeni či lymfatických orgánech, se na rozdíl od solidních nádorů předpokládalo, že změny angiogeneze nebudou tak důležité. V posledních letech byla však zvýšená koncentrace angiogenních molekul prokázána i u řady hematologických malignit včetně CLL. Údajů týkajících se jejich možného prognostického, resp. prediktivního využití je však stále velmi málo. V naší hlavní studii, která navazovala na předchozí pilotní výsledky, byla...
|
|
|
Testování chemosenzitivity u buněk lidského ovariálního karcinomu a jeho modelového systému, buněčné linie A2780.
Caltová, Kateřina ; Červinka, Miroslav (vedoucí práce) ; Vaňásek, Jaroslav (oponent) ; Hofmanová, Jiřina (oponent)
Ovariální karcinom představuje pátou nejčastější malignitu a je také nejčastější příčinou úmrtí mezi gynekologickými malignitami v populaci českých žen. Nejaktuálnější data Národního onkologického registru ČR uvádí incidenci 20,64 a mortalitu 12,58 na 100 000 žen (poslední data z roku 2010). Velký problém představuje pozdní diagnóza, kdy jsou onemocnění velmi často odhalena až v pozdních klinických stádiích a s tím pak souvisí i vysoká mortalita. Limitujícím faktorem onemocnění je jeho vysoká heterogenita, často se rozvíjející rezistence na podávanou cytostatickou léčbu a nedostatečná individualizace léčby. Ve spolupráci s Porodnickou a gynekologickou klinikou Fakultní nemocnice v Hradci Králové jsme testovali vzorky solidních nádorů a ascitů pacientek s ovariálním karcinomem za účelem predikce odpovědi na cytostatickou léčbu v podmínkách in vitro. Testovaný byl panel šesti cytostatik (cisplatina, paklitaxel, karboplatina, gemcitabin, topotekan, etoposid), který zahrnoval také cytostatika používaná v primární léčbě ovariálního karcinomu. Použili jsme také modelový systém buněčné linie A2780 k porovnání efektivity testovaných cytostatik. Výsledky práce zahrnují zjištění, že nejvyšší vnímavost vykazují buňky, izolované z klinických vzorků ovariálních karcinomů a ascitů pacientek s ovariálním...
|
|
|
Mechanismy indukce buněčné smrti v modelu lidského maligního melanomu in vitro
Rudolf, Kamil ; Červinka, Miroslav (vedoucí práce) ; Mlejnek, Petr (oponent) ; Janisch, Roman (oponent)
Maligní melanom je komplexní onkologické onemocnění charakterizované zvyšující se incidencí a mortalitou. Biologický podtext melanomu je komplikovaný a zahrnuje mnoho změn ve vybraných skupinách genů a signálních drahách. Léčba melanomu zahrnuje chirurgickou resekci, přičemž radioterapie a chemoterapie jsou málo účinné. U metastazujících forem melanomu není chemoterapie účinná, a proto se hledají nové cíle a přístupy, které by její účinnost mohly zvýšit. Některé z potenciálních cílů zahrnují i proapoptickou signalizaci. Tradičně účinná cytostatika jako např. inhibitory topoisomeráz, které se používají u terapie vybraných nádorů však v případě melanomu selhávají. Na druhé straně exprese topoisomeráz je u melanomu vysoká, a to z nich činí alespoň teoreticky vhodný cíl chemoterapeutické intervence. Cílem této práce bylo studium cytotoxicity a proapoptické aktivity kamptotecinu (inhibitor topoisomerázy I), etoposidu (inhibitor topoisomerázy IIα) a jejich kombinace u vybraných buněčných linií lidského melanomu. Zjistili jsme, že kamptotecin indukuje apoptózu kombinací mechanismů zahrnujících p53, p73 a kaspázu-2. Etoposidem navozená buněčná smrt u buněk melanomové linie Bowes zahrnuje na DNA-poškození závislou signalizaci, aktivaci kaspázy-2, ale také přímý účinek na mitochondrie. Kombinace kamptotecinu...
|
|
| |
|
| |
|
|
Biologické chování a vybrané molekulární charakteristiky epiteliálních buněk propagovaných in vitro z normální a nádorové tkáně mléčné žlázy žen
Krásná, Luboslava ; Veselý, Pavel (vedoucí práce) ; Křepela, Evžen (oponent) ; Červinka, Miroslav (oponent)
Byla vyvinuta kultivační metoda, která dovoluje pravidelně z normální i nádorové tkáně mléčné žlázy žen získávat a in vitro propagovat heterogenní populace epiteliálních buněk. Metoda využívá feeder-layer tvořený ozářenými 3T3 buňkami, který umožňuje klonální růst i jednotlivých izolovaných epiteliálních buněk. Dosahuje proto vysokého procenta úspěšnosti při zakládání kultur ze vzorků všech velikostí, včetně vzorku získaného perkutánní biopsií tenkou jehlou, jehož objem je 0.01 cm3. Kultivované buňky mají vysokou proliferační kapacitu. Profilem exprimovaných cytokeratinů i expresí EMA a ESA proteinů potvrzují příslušnost к luminální a myoepiteliální frakci epiteliálních buněk mléčné žlázy. V kulturách dochází к diferenciaci buněk, která se projevuje změnou jejich morfologie, změnou exprese proteinů a organizací buněk do třírozměrných struktur. Karcinomy mléčné žlázy jsou tvořeny téměř výhradně buňkami fenotypově shodnými s diferencovanými luminálními buňkami, vyznačujícími se především silnou expresí K19. Popsaný kultivační systém jako první umožnil proliferaci luminálních buněk z normální i nádorové mamární tkáně ve více pasážích in vitro, a to i v přítomnosti myoepiteliálních buněk. Bylo zjištěno, že kultivačními podmínkami lze ovlivnit rovnováhu mezi luminálními a myoepiteliálními buňkami, dočasně...
|
host ::
RSS.