Ústav pro českou literaturu

Ústav pro českou literaturu Nalezeno 407 záznamů.  předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
K současné vydavatelské situaci díla Petra Bezruče
Kosák, Michal ; Flaišman, Jiří
Příspěvek na podkladě revize, kterou podnikli editoři při přípravě nového kritického vydání Slezských písní Petra Bezruče v rámci Kritické hybridní edice, informuje o nových nálezech, dále resumuje deficity v archivním uložení a badatelské dostupnosti materiálů a vydavatelský stav básníkova díla. V závěru stanovuje nejbližší cíle vydavatelského kolektivu. Ty spatřuje v zapojení korespondenčního materiálu do připravovaného vydání Slezských písní v rámci Kritické hybridní edice na internetu a v uspořádání antologie sekundární literatury.
Jediná kniha Jakuba Demla, Bedřicha Fučíka a Vladimíra Binara
Iwashita, Daniela
Příspěvek připomíná myšlenku jediné knihy i další metafory celistvého díla (dílo jako strom, tasovská krajina, řeka Oslava), které se konstantně objevují v Demlově psaní: Co mohou konkrétně znamenat pro čtenáře a editory jeho prací? Autorka se zaměřuje na řešení, které v samizdatové edici Dílo Jakuba Demla (13 svazků, Rukopisy VBF, Praha 1978–1983) a v doprovodné Zprávě o uspořádání Díla Jakuba Demla (Rukopisy VBF, Praha 1981) rozpracovali a zdůvodnili Bedřich Fučík a Vladimír Binar. Shrnuje známé nedostatky Díla, zejména redukci řady textů, a vyzdvihuje ty jeho pořádající principy, které odpovídají Demlovu způsobu psaní i vydávání: například sledování cyklické chronologie; rozeznání ústředních návratných knih, žánrové uspořádání svazků, čtenářské a múzické zaměření knih. Dále stať vyjmenovává řemeslné parametry a postupy editorů Díla, které platí i pro dnešní editory: podrobné zmapování autorových redakčních, edičních a nakladatelských postupů, sledování a preference autorské vůle, uspořádání a zpřístupnění bibliografie (včetně časopisecké), co nejširší poznání dostupných rukopisů a korespondence (dnes zejména uspořádání a popis části Demlova fondu v LA PNP s tisíci stran navzájem pomíchaných rukopisů knih včetně Zapomenutého světla), zmapování Demlových nakladatelských textů a letáků, vysvětlení zvolených edičních a pořádajících postupů, zveřejnění podrobného rozvrhu spisů a vystavení se kritické oponentuře. Autorka v závěru navrhuje budoucí ediční řešení: hybridní edici, která by sestávala paralelně jednak z elektronické kritické edice včetně archivu všech verzí a nástrojů pro jejich porovnání a jednak z čtenářského knižního vydání díla, jež by textově vyšlo z kritické edice a uspořádáním – při výrazném doplnění – by zhruba sledovalo principy a rozvržení samizdatového Díla.
Příklad a pohoršení: K ohlasu Demlova Svědectví o Otokaru Březinovi
Davidová, Eliška
Demlova nejrozsáhlejší kniha Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931) vyvolala v československém tisku vlnu bouřlivých reakcí. Tento příspěvek se ve vzorku deseti dobových textů pokouší vysledovat základní narativy, k nimž se účastníci diskuse přikláněli, způsoby argumentace, klíčová témata a motivace. Jako ústřední téma se zde vyjevuje obraz mrtvého básníka, jenž je významným prvkem v mytologii nedávno vzniknuvší republiky.
Co (ne)víme o samizdatu? Několik poznámek k projektu Encyklopedie českého literárního samizdatu
Loučová, Petra
Přehledová stať o výzkumu československého samizdatu, realizovaného Oddělením literární lexikografie ÚČL AV ČR, jeho koncepci a metodologii, úskalích, ale i překvapivých objevech.
Optické přístroje v literatuře kolem roku 1800
Smyčka, Václav
Studie zkoumá vztah mezi literaturou a optickými médii (zograskop, kukátko a laterna magika) na sklonku 18. a v první polovině 19. století, tedy před nástupem fotografie a filmu. Vychází z tezí mediálního teoretika Friedricha Kittlera o vzájemném prolínání a vymezování se literární imaginace, optických aparátů a antropologických představ o lidské obrazotvornosti. Tyto vztahy zkoumá na dílech české a německy psané literatury z Čech dané doby, přičemž největší pozornost věnuje textům Christiana Heinricha Spieße a roli laterny magiky v nich. Analýza Spießových děl (Die Geheimnisse der alten Egypzier, Die Biographien der Wahnsinnigen, Die Kriminalgeschichten) a příklady z dalších českých a českoněmeckých autorů 19. století (Václav Kosmák, Wolfgang Adolf Gerle, Karel Matěj Čapek-Chod…) dokládají, že se laterna magika stává od konce 18. století nejen frekventovaným literárním motivem, ale též model, skrze nějž chápou tito autoři fungování lidské imaginace jako takové. Ukazuje se, že se ve Spießově myšlení patologický stav fantazie vztahuje k normálnímu fungování obrazotvornosti stejně jako porucha projekčního aparátu k jeho normálnímu chodu. Laterna magika funguje ovšem v díle Spieße též jako poetologický program. Spieß totiž chápe své vlastní psaní jako kritiku práce optickým médií, ale současně rozvíjí jejich vlastní poetiku a snaží se jí vyrovnat. Diseminuje tak imaginaci několikanásobnými intermediálními poukazy (optická média suplují fantazii, ovšem samy jsou v průběhu četby nahrazeny „vnitřní“ literární imaginací), a uniká tím zdánlivě své vlastní medialitě. Studie tak dokládá komplexní inter- a transmediální vztahy mezi literaturou a optickými médii již dlouho před vyhlášením konce Gutenbergovy galaxie.
Nebeský klid. Role světecké intervence ve staročeské rytířské epice
Jaluška, Matouš
Studie se inspiruje dvěma současnými obraty v humanitních vědách, obratem k prostoru a obratem k náboženství, a zkoumá roli prostoru a jeho zabezpečení ve dvou staročeských rytířských romá-nech adaptovaných ze středohornoněmeckých originálů. Prvním z nich je Tristram, zahájený výpo-vědí o nebezpečí, které od cornwallského krále Marka hrozí králi, do jehož panství náleží mimo jiné rovněž „slovanská země“. Právě během této války se seznámí rodiče titulního hrdiny a tento je po-čat, jeho život sám o sobě je tedy produktem agrese vůči domovu čtenářů románu. Tragický konec příběhu o lásce Tristrama a Izaldy pak ztrácí část své pochmurnosti, neboť se ukazuje, že s Tristra-movou smrtí končí ohrožení pro domov. Konec vlády krále Marka a trvalost míru je totiž zajištěna vybudováním kláštera zasvěceného Panně Marii, kde jsou oba milenci pohřbeni a král Marek skládá sliby mnicha, odkázav dříve všechny své země mírumilovnému Kurvenalovi. Titulní hrdina druhého románu, Vévody Arnošta, začíná jako úspěšný mladý šlechtic pod ochranou císaře, který se oženil s Arnoštovou ovdovělou matkou. Žárlivost jej však dožene k vraždě a k pokání za ni. To má podobu dobrodružné cesty do Svaté země, kde se nakonec Arnoštovi spolu s družinou lidských monster podaří porazit babylonského krále ohrožujícího místní křesťanské krále. Příběh je vsunut mezi dva divotvorné hroby mocných žen, zesnulé císařovny Diany a svaté Ryngaty střežící Arnoštův hrob, na rozdíl od Tristrama tu však světecká moc neslouží jako prostředek k uzemnění nevhodných či ne-bezpečných sil, ale jako připomínka neustále přítomné moci Boží, k níž se lze vztáhnout v modlitbě a titulní hrdina se během svých cest projevuje především jako velmi výkonný modlitebník. Změny v českých textech ve srovnání s jejich německými předlohami vedou k vyššímu stupni náboženského angažmá, práce s tímto jejich rysem nám pak může lépe objasnit jejich roli v období „podzimu stře-dověku“ a vzedmuté religiozity 15. století.
Metrika a strofika Nerudových Balad a romancí
Říha, Jakub
Studie je věnována rozboru metrické a strofické struktury Nerudovy sbírky Balady a romance (1883).

Ústav pro českou literaturu : Nalezeno 407 záznamů.   předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.