2024-04-15
12:32 |
Paměť stolové hory Bor ve světle pomístních jmen
Ptáčníková, Martina
Stolová hora Bor tvoří spolu se sousední Hejšovinou součást pohraničního pásma hor, obklopujících území Čech. V onomastických výzkumech se jí dosud nedostalo přílišné pozornosti a tuto mezeru se pokusí zaplnit předkládaná studie. Upozorníme v ní na známé i méně známé varianty názvu hory, které vznikly jak v českém, tak i v německém prostředí. Zvláštní pozornost věnujeme jménům pro pískovcový skalní labyrint nacházející se na hřebeni Boru. Jeho nejstarší název Divoké ďoury, stejně jako i nejstarší pojmenování jednotlivých skalních útvarů vytvořil Daniel Ducháč, obyvatel obce Bukovina, která náležela k tzv. Českému koutku v Kladsku. V závěru studie odpovíme na otázku, zda lze prvotní české expresivní jméno skalního labyrintu v současné době ještě stále najít v jazykové krajině sledované oblasti, nebo už nikoliv.
Detailed record
|
2024-04-15
12:32 |
Dikobraz a buvol 200 let po Preslovi – výzkum aktuální výslovnosti dvou apelativ
Štěpánová, Veronika ; Novák, J.
V rámci středoškolské studentské stáže realizované v roce 2021 v Ústavu pro jazyk český AV ČR byl mj. zkoumán aktuální výslovnostní úzus výrazů dikobraz a buvol, které byly spolu s mnoha dalšími v 1. polovině 19. století navrženy J. S. Preslem coby oficiální české zoologické názvy. Obě tato pojmenování jsou pozoruhodná z fonetického hlediska. U slova dikobraz dosavadní výkladové slovníky češtiny připouštěly výslovnostní dubletu [dɪkobras] i [ďɪkobras]. Analýzou zvukových dokladů pocházejících z on-line archivů českých veřejnoprávních médií bylo prokázáno, že u reprezentativního vzorku profesionálních i neprofesionálních mluvčích se varianta [ďɪkobras], reflektující etymologický původ daného rusismu, vůbec neobjevila. Neformální průzkum dále ukázal, že pro většinu uživatelů češtiny by její výskyt byl překvapivý či rušivý. U druhého výrazu bylo naopak zjištěno, že více než jedna třetina zkoumaných českých mluvčích užívá zvukovou variantu [buːvol], přičemž žádná zvuková (ani grafická) dubleta v současnosti kodifikována není (J. S. Presl však původně navrhl podobu zapisovanou jako bůvol). Výsledky výzkumu mohou posloužit i jako podklad pro vznikající Akademický slovník současné češtiny, pro Internetovou jazykovou příručku atp.
Detailed record
|
2024-04-15
12:32 |
Z bankomatu vypadl Palacký aneb Kde začíná a končí vlastní jméno z pohledu psaní velkých písmen
Smejkalová, Kamila
Velká počáteční písmena v češtině signalizují vlastní jméno. Rozpoznání vlastního a obecného jména však může být obtížné, což dokládá množství dotazů na psaní velkých písmen, které řeší jazyková poradna ÚJČ AV ČR. Status vlastního jména navíc není neměnný. Může dojít k apelativizaci jména (velké písmeno se změní na malé) nebo k proprializaci (malé písmeno se změní na velké). Tento text se věnuje jednak apelativizaci a formálním pravopisným a právním důsledkům, které tento proces má, jednak dalším pojmenovacím typům, které se z hlediska psaní velkých písmen jeví pro uživatele češtiny jako problematické. Jako materiál jsou použity telefonické, dopisní a e-mailové dotazy jazykové poradny ÚJČ, které jsou zaznamenány v elektronické Databázi jazykových dotazů na webových stránkách ÚJČ.
Detailed record
|
2024-04-15
12:32 |
Modřín v pomístních jménech v Čechách
Zirhutová, Martina
Příspěvek se zabývá apelativem modřín a jeho nářečními variantami v pomístních jménech v Čechách. Cílem výzkumu je zjistit, které nářeční varianty označující modřín se v anoikonymii Čech vyskytují, a určit jejich početní zastoupení, zeměpisné rozšíření a další charakteristiky. Analyzována jsou nejen anoikonyma vycházející z apelativ, která jsou v pomístních jménech na území Čech zastoupena ve větším množství (verpán, merfán, modřín, břím, dřín), ale pozornost je věnována i nářečním výrazům, které se v anoikonymii vyskytují spíše sporadicky (lerpán, relpán, tis, klenč, skřivánčí).
Detailed record
|
2024-04-15
12:32 |
Ostrov nad Ohří a Tajanov u Tupadel. K nejasnostem v toponymech
Štěpán, Pavel
Kapitola se zabývá „vícekolejností“ pojmenování jednotlivých sídelních lokalit v Česku, konkrétně pak případy, kdy železniční stanice, pošta a/nebo katastrální území má odlišné pojmenování než daná obec, případně její část. Autor upozorňuje, že zvláště názvy železničních stanic nebo pošt jsou často mylně ztotožňovány s oficiálními standardizovanými názvy obcí. Nezřídka pak může docházet k omylům a komunikačním problémům. Odstranění vícekolejnosti je obtížné kvůli značné roztříštěnosti pravomocí institucí, které jednotlivé názvy schvalují. Druhá část textu se věnuje názvům katastrálních území. Tato pojmenování se někdy od názvů obcí odlišují z toho důvodu, že obec byla oficiálně přejmenována, avšak k odpovídající změně názvu katastrálního území již nedošlo.
Detailed record
|
2024-04-15
12:32 |
Co je a není košer v lexikografii. K problematice jednoho církevního termínu
Dvořáková, Žaneta
Hebrejský výraz košer se dostal do češtiny prostřednictvím židovského sociolektu/etnolektu. Jedná se původně o náboženský termín označující to, co je rituálně čisté a vhodné. Vedle nesklonného adjektiva a adverbia košer je ve slovnících češtiny zachycena i řada dalších tvarů a odvozenin, některé z nich se však již v současnosti neužívají (např. košerný, košerně). Při jejich hodnocení vycházíme z analýzy dokladů z korpusu Syn2015 i ze sondy do soudobých textů v židovských časopisech nebo na webech židovských obcí a spolků. Ve slovnících češtiny se též v některých případech můžeme setkat se zúžením významu oproti tomu, jak je výraz tradičně užíván v židovském prostředí, např. adjektivum košer je v SSJČ omezeno pouze na oblast masa, sloveso košerovat je spojováno jen s rituální porážkou zvířat. Velmi diskutabilní jsou také substantiva uváděná ve slovnících: životné maskulinum košer ve významu ‚řezník‘ a neživotná maskulina košer s významy ‚zaříznutí‘ a ‚pokrm židům k požívání dovolený‘, ty vycházejí z ojedinělých dokladů z děl autorů zřejmě neznalých židovského prostředí, o němž (přesto) psali. Je potom otázkou, zda (a dle jakých kritérií) by taková hesla měla být do slovníků zařazena.
Detailed record
|
2023-12-17
00:02 |
Detailed record
|
2023-12-17
00:02 |
Detailed record
|
2023-12-17
00:02 |
Detailed record
|
2023-12-06
00:37 |
Názory Daniela Adama z Veleslavína na Čechy i cizince
Černá, Alena M.
Příspěvek je věnován názorům Daniela Adama z Veleslavína (1546–1599) na Čechy a cizince, s nimiž jsou české země ve styku, případně které znají z dostupné literatury. Jedná se zejména o Němce, Italy a Poláky, avšak pozornost je věnována i národům, které představují pro české země reálnou či potenciální hrozbu (Turci a Rusové). Veleslavín soudí, že staří Čechové disponovali dobrými vlastnostmi (udatnost, víra v boha, spolehlivost, dodržování řádu a zákonů), avšak stykem s cizími národy tyto vlastnosti ztrácejí, soustředí se více na světské radovánky a polevují v péči o národ a vlast. – Materiálovou bází pro příspěvek byly zejména česky psané předmluvy k dílům, které Veleslavín připravil ke knižnímu vydání v letech 1578– 1599.\n
Detailed record
|
|
|
|
guest ::
